Bitva o Francii

Na této stránce se právě pracuje

Prosíme, needitujte tento článek, dokud je zde tato zpráva, abyste se vyhnuli editačním konfliktům. V případě nutnosti vyhledejte v historii vkladatele a kontaktujte jej. Děkujeme.

Tato šablona je určena pro krátkodobé užití v řádu hodin. Pokud od poslední editace uplynula doba delší než 2 dny, neváhejte šablonu odstranit.

Bitva o Francii
Konflikt:
Britští zajatci u Dunkerque
Trvání: 10. května 1940 - 22. června 1940 Místo: Francie, Benelux Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Vítězství osy Změny území: {{{Území}}}
Strany
Francie U.K. Kanada Československo Polsko Belgie Nizozemí Lucembursko	Třetí říše Itálie
Velitelé
Maurice Gamelin, Maxime Weygand Lord Gort (Britské expediční jednotky) Leopold III. H.G. Winkelman	Fedor von Bock (skupina armád B), Gerd von Rundstedt (skupina armád A), Wilhelm von Leeb (skupina armád C), Umberto II. (skupina armád západ)
Síla
144 divizí, 13 974 děl, 3 384 tanků, 2 935 letadel Celkem: 2 862 000	Německo: 141 divizí, 7 378 děl, 2 445 tanků, 5 638 letadel Itálie: 32 divizí Celkem: 3 350 000 Němců, 700 000 Italů
Ztráty
360 000 mrtvých nebo zraněných, 1 900 000 zajatců	Německo: 45 000 mrtvých, 110 000 zraněných Itálie: 1 247 mrtvých nebo pohřešovaných, 2 631 zraněných, 2 151 hospitalizováno pro omrzliny.(Italské jednotky bojovaly v Alpách, kde jsou možné hluboké teploty pod nulou i v létě. )
{{{poznámky}}}

Bitva o Francii (10. května - 22. června 1940) byla mohutnou vojenskou operací. V této bitvě bojovali na jedné straně vojáci Třetí říše a Itálie proti spojencům. Bitva skončila obrovským vítezstvím Osy. Byla prokázána síla nových zbraní jako byly tanky, letadla a parašutisté. V bitvě o Francii se nerozhodlo pouze osudu Francie, ale také o osudu celého Beneluxu. Tyto státy byli osvobozeny až po čtyrech či pěti letech. Německá Třetí říše se předvedla jako vojenská mocnost Evropy a troufla si napadnout i stát, který měl největší armádu - SSSR. Spojenci byli tvrdě poraženi a pouze Velké Británii se podařilo odrazit německé útoky. Samotné tažení bylo velice dlouhé a bylo svedeno mnoho bitev. Německý plán útoku se ukázal jako velice účinný a spojence záchránila před totální katastrofou evakuace z přístavu Dunkerque.

[editovat] Plán útoku

Mansteinův plán pro první fázi útoku na Francii.

Německý plán útoku zajistil německé Třetí říši vítězství. Spojenecký plán obrany naopak znamenal obrovskou katastrofu. Původní Fall Gelb nezahrnoval útok na Holandsko, ale bylo jisté, že Belgie nebude útoku ušetřena. 10. ledna padl Fall Gelb do rukou Belgičanů (v Belgii havaroval německý letou s těmito dokumenty), ale mnoho spojenecký generálů považovalo Fall Gelb za pouhý podvrh. V Německu zavládlo zděšení a všichni si byli jisti, že Fall Gelb musí být přepracován či pozměněn. Ve snaze vyhnout se armádám spojencům, které se měly shromáždit v Belgii a zastavit německý útok, navrhl generál Erich von Manstein zcela nové řešení. Manstein navrhoval mohutný tankový útok podporovaný pěchotu a Luftwaffe napříč Ardenami. Plán to byl velice troufalý a také velice riskantní. Mnoho německých generálů tento plán odmítalo jako velice riskantní. Jediní kdo plán útoku podporovali byli genrál Gerd von Rundstedt a samotný Hitler. Samozřejmě že plán útoku závisel na hitlerově souhlasu, takže byl tento riskantní plán přijat. Do plánu útoku byl také přidan rozkaz k dobytí Holandska. Síly obou stran byli více jak vyrovnané - 136 německých divizí proti 135 divizím spojenců. Spojenci měli také na své straně mocnou Maginotovu linii, silné belgické pevnosti a holandskou opevněnou pobřežní linii. Obě strany měly i shodný počet tanků, i když spojenci nepoužily tanky v masovém útoku tak jako Němci. Jediné letectctvo měli Němci silnější než spojenci. Německá taktika byla přelomová i v tom, že začali používat úplně nové zbraně a postupy. Na spojence udělali obrovský dojem parašutisté, kteří se z nebe snášeli za linie nepřítele a dokázali dobýjet mosty, silnice i silné pevnosti. Mocné útoky tanků, podporované letectvem nedokázali spojenci zastavit a ani zpomalit. Spojenecký plán obrany byl jednoduchý. Francouzská první, sedmá a devátá armáda se měla spojit s BEF a Belgičany ve snaze vytvořit silnou obranou linii v Belgii. Bohužel pro spojence právě toto Němci předpokládali a spojenci se hnali do obrovské katatrofy.

[editovat] Útok

Na této mapce je zachycený německý útok

[editovat] Dobytí Holandska

Pro Holandsko skončila 2. světová válka za pět dní. Samotní Němci vyčlenili k dobytí Holandska pouze jednu pancéřovou divizi. Holandsko padlo tak rychle zejména díky výsadku parašutistů, kteří dokázali dobýt důležité mosty a pomohli velkou měrou dobýt pevnost Holandsko. I když to bylo přímo bleskové tažení, Holanďané se drželi velice dobře. Německý plán závisel na obsazení mostů na jih od Rotterdamu přes řeku Nieuwe Maas a dále na jihovýchod přes Másu u Dordrechtu a Moerdijku výsadkovými jednotkami. Po těchto mostech pak měla projít německá armáda a dobýt Rotterdam. Němci měli se začátku v plánu obsadit město Haag parašutisty a ihned zajmout královnu a vládu. Holanďané byli překvapeni německým útokem, ale jakmile se vzpamatovali, zatlačili Němce zpět a do večera 10. května byli Němci z Haagu vytlačeni. I když to byl jednoznačné vítězství Holanďanů, zaměstnali parašutisté holandské zálohy, které byli zapotřebí jinde. Už 10. května obsadili němečtí výsadkáři mosty k Rotterdamu, dříve než se je podařilo zničit. Rozpoutal se divoký boj mezi německými a holandskými vojáky. Mezitím postupovala německá armáda k mostům v Moerdijku, ale proti nim postupovala francouzská armáda generála Girauda. Obě armády se střetly před zmíněnými mosty. Bohužel pro Francouze a Holanďany, Němci měli podporu ze vzduchu a měli i věčí pořet tanků. Naopak Francouzi postrádali podporu letadel a neměli ani žádné protitankové zbraně. Francouzská armáda byla rychle zatlačena a Němcům se podařilo přejít mosty (které předtím obsadili výsadkáři) v Moerdijku a Dordrechtu. 12. května dorazila německá armáda k rotterdamským mostům kde se po zuřivých bojích nakonec podařilo německým výsadkářům udržet již dříve zmíněné mosty. I tak nebyli německé tanky schopny přejet přes mosty do města Rotterdam, protože Holanďané uzavřeli severní konce mostů. 14. května se německý útok zastavil. Holandsko bylo sice v zoufalé situaci, ale mělo stále naději. Pevnost Holandsko se stále držela a Rotterdam ani další velká holandská města nebyla dobyta. Německý generální štáb hledal způsob jak okamžitě donutit Holandsko ke kapitulaci. Nakonec bylo nařízeno bombardovat Rotterdam německými letouny. V témže chvíli byla vyjednávány podmínky kapitulace města s německými a holandskými důstojníky u Rotterdamu. Když se Holanďané vraceli do města s německými podmínkami kapitulace, objevili se německé bombardéry a srovnaly centrum města se zemí. Bylo zabito více jak 800 civilistů a 78 000 lidí přišlo o střechu nad hlavou. Tento válečný zločin si budou Holanďané dlouho pamatovat. Město se ze strachu z dalších německých náletů vzdalo. Po té se vzdala i holandská armáda a královna Wilhelmina společně s vládou uprchla do Londýna. 15. května byla podepsána oficiální kapitulace. Na pět let se z Holandska stala podrobená země Německa.

[editovat] Evakuace z Dunkerque

27. května začala spojenecká operace Dynamo, která měla za cíl evakuovat z obleženého Dunkerque co možná nejvíce vojáků do Británie. Poté co Francouzi a Britové oznámili představitelům Belgie, že budou opouštět Dunkerqe, vyhlásil belgický král Leopold III. kapitulaci belgických vojsk. Teprve poté, co 4. června skončila evakuace z Dunkerqu, byl přístav obsazen Němci. Ve městě však zůstalo 40 000 francouzských a britských vojáků, kteří do poslední chvíle drželi obranou linii a umožnili svým spolubojovníkům uniknout z obklíčení – všichni obránci byli Němci zajati.

[editovat] Útok na Francii

9. června začal hlavní německý nápor na Maginotovu linii. O den později vyhlásila Itálie v čele s Benitem Mussolinim válku rozkládající se Francii a Velké Británii. Italská armáda ale nebyla na válku připravena, a proto vůbec nevstoupila na Francouzské území, s výjimkou Korsiky. 12. června začali francouzští vojáci se všeobecným ústupem. Paříž byla prohlášena za otevřené město a vojska Wehrmachtu do ní vstoupila o dva dny později. Francouzi se vzdali dobrovolně hlavního města, aby uchránili kulturní památky města před válečnými útrapami a všeobecným zničením.

[editovat] Čechoslováci v bitvě o Francii

V bitvě o Francii se projevily schopnosti čs. letců. Podle francouzského generála Roberta Bresse tvořili asi 12% z celkového počtu letců a jeho komentář v událostech 12. dubna 2008: "Byl jsem překvapený že dokázali bojovat s takovým klidem a důstojností. Byli jsme v zemi, kde nikdo nic takového nedokázal, byl to skvělý příklad pro celou Evropu."
Z československých letců uveďme alespoň několik jmen: Miroslav Štandera, Stanislav Hlučka, Otto Špaček, Petr Uruba, František Müller, Alois Vašátko, František Peřina.
Čs. vojáci, zejména letci, se později přesunuli do Británie.

[editovat] Kapitulace

Zklamání Francouzů z kapitulace

15. června se podařil německým vojskům průlom Maginotovy linie, která byla z velké části dobyta o den později. Německá armáda překročila horní tok Rýna a francouzská vláda v čele s Paulem Reynaudem odstoupila. Nastoupila nová vláda, kterou sestavil maršál Phillipe Pétain, který okamžitě požádal německé představitele o mír. Zbytky francouzských vojsk na Maginotově linii a v Lotrinsku se zoufale bránily, ale přesto byly obklíčeny tankovou armádou generála Guderiana. Dále se německé svazky dostaly až do Lyonu a odtud do Alp. Francouzské vedení přistoupilo na požadavky a 22. června podepsalo v Compiégne s německými zástupci kapitulaci Francie. K podpisu došlo na stejném místě ve stejném vlakovém vagónu, ve kterém byla 11. listopadu 1918 podepsána kapitulace Německa po prohrané I. světové válce a dokonce poblíž místa, kde roku 1871 na konci Prusko-francouzské války kapitulovala Francie.

[editovat] Rozdělení

Vítězná paráda německých nacistů v Paříži

Francie byla rozdělena na dvě části. Sever země byl okupován Němci. Na jihu země vznikla francouzská vláda, v jejímž čele stál maršál Pétain a která sídlila ve Vichy. Odtud pochází název Vichistická Francie, respektive Vichistický režim. Tato vláda byla formálně svobodná, kolaborovala však s Němci, a po nějakém čase se dostala pod absolutní moc Třetí říše. 24. června bylo v Římě podepsáno příměří mezi Itálií a Francií a o den později nastal klid zbraní. 1. července obsadil Wehrmacht Normanské ostrovy v kanálu La Manche. Bylo to jediné britské území, které bylo za druhé světové války dobito a okupováno Německem.

[editovat] Dohra

Po kapitulaci Francie stála britská admiralita před otázkou co bude dál s téměř neporušenou francouzskou flotilou. Z obavy, aby francouzské lodě nepadly do rukou Němcům nebo Italům, byla zahájena operace „Catapult“. 3. července 1940 byly obsazeny všechny francouzské lodě v britských přístavech a v Alexandrii a jejich posádky byly internovány. K Mers-el-Kébiru, francouzské středomořské základně kde bylo shromážděno největší množství válečných lodí, připlul britský „svaz H“ a zahájil palbu na zde kotvící francouzskou flotilu (útok na Mers-el-Kébir). Francouzská flotila byla vážně poškozena a zahynulo 1297 Francouzů. Výstřely které zde Britové vystřelili na Francouze byly první od bitvy u Waterloo a operace „Catapult“ na dlouhou dobu poznamenala britsko-francouzské vztahy.

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bitva o Francii

• David Kořének:Faktory kolapsu francouzské armády, rozbor příčin rychlého zhroucení Francie