Bitva o Guadalcanal

Bitva o Guadalcanal
Konflikt: Válka v Tichomoří
Námořní pěšáci z 2. divize námořní pěchoty odpočívají během přesunu na Guadalcanalu, listopad 1942
Trvání: 7. srpna, 1942 – 9. února, 1943 Místo: Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Strategické vítězství spojenců Změny území: {{{Území}}}
Strany
USA Austrálie Nový Zéland Britské impérium [1] Tonga[2] Fidži[3]	Japonsko
Velitelé
Robert Ghormley William Halsey, Jr. Alexander Vandegrift Alexander Patch Richmond K. Turner Frank Jack Fletcher Victor Crutchley	Harukichi Hyakutake Isoroku Yamamoto Nishizo Tsukahara Jinichi Kusaka Hitoshi Imamura
Síla
60 000 (pozemní jednotky)[4]	36 200 (pozemní jedotky)[5]
Ztráty
1 768 mrtvých (pozemní), 4 911 mrtvých (námořnictvo), 420 mrtvých(letectvo), 4 zajatci, 29 lodí potopeno, 615 letadel[6]	24 600–25 600 mrtvých (pozemní), 3 543 mrtvých (námořnictvo), 1 200 mrtvých (letectvo), 1 000 zajatců, 38 lodí potopeno, 683–880 letadel[7]
{{{poznámky}}}

Bitva o Guadalcanal probíhala ve dnech 7. srpna 1942 až do 7. února 1943 a stala se jednou z nejdůležitějších bitev druhé světové války svedených v Tichomoří. Tažení na Guadalcanalu, vybojované mezi spojeneckými silami a armádou a námořnictvem japonského císařství na zemi, na moři a ve vzduchu, bylo (spolu s vítězstvím u Midway) počátečním krokem ke zdolání japonské hegemonie v Asii a v Tichém oceánu. Tato bitva byla současně první velkou ofenzívou Spojenců proti japonskému císařství. Bojištěm byly kromě samotného Guadalcanalu také okolní ostrovy v jižních Šalamounových ostrovech.

7. srpna zahájila vyloďování spojenecká vojska složená hlavně z jednotek USMC na ostrov Guadalcanal a sousední Tulagi, Gavutu a Tanambogo, aby zabránila jeho použití Japonci. Japonci zde stavěli letiště s cílem ohrozit zásobovací trasy mezi USA a Austrálií. Spojenci též potřebovali tento ostrov pro svůj další postup. Vylodění spojenců Japonce překvapilo a v první fázi spojenci rychle zvítězili a obsadili nedostavěné letiště, později pojmenované Hendersonovo. Nakonec zde proběhly tři hlavní pozemní souboje, pět velkých námořních bitev a téměř nepřetržité vzdušné konflikty. Nakonec v prosinci roku 1942 ukončili Japonci další pokusy o převzetí ostrova, své jednotky evakuovali a přenechali ostrov spojencům. Bitva o Guadalcanal byla velkým a důležitým vítězstvím spojenců a ukázala, že Japonci mohou být poraženi v džungli, kde se zdáli být neporazitelní.

[editovat] Předehra

Rozmístění obranných pozic americké 1. divize USMC na Lunga Point k 12. srpnu 1942 (D+5)

7. prosince 1941 zaútočilo japonské námořnictvo na Pearl Harbor a zatáhlo tím USA do druhé světové války. Japonci chtěli zničit tichomořskou flotilu USA, ale dvě důležité americké letadlové lodě byly mimo přístav, a proto nebyl útok zcela úspěšný. Spojenci je mohli použít v bitvě u Midway, kde přesvědčivě zvítězili a potopili čtyři japonské letadlové lodě. Japonci, kteří až do té doby přesvědčivě vítězili, se tím ocitli v defenzívě.

Protože ztratili většinu svých letadlových lodí, nutně potřebovali dokončit letiště, které měli rozestavěné na ostrově Guadalcanal. Pokud by se jim ho podařilo dokončit, tak by tím ohrožovali spojenecké zásobovací trasy z USA do Austrálie a na Nový Zéland, poskytovalo by krytí pro japonskou základnu v Rabaulu a poskytovalo možný výchozí bod pro invazi do Fidži, Nové Kaledonie a na Samou. Japonci tam plánovali umístit 45 stíhaček a 60 bombardérů po dokončení.

Spojenecký plán na útok vymyslel admirál Ernest King, vrchní velitel Amerického námořnictva. Úkolem bylo zajistit bezpečnost spojeneckých námořních tras, isolovat japonskou základnu v Rabaulu a také podpora tažení na Nové Guinei pod velením Douglase MacArthura a umožnit v budoucnu znovuzískání Filipín. Původně bylo úkolem získat ostrovy Tulagi a Santa Cruz, ale americká rozvědka v červenci 1942 zjistila, že Japonci na Guadalcanalu staví letiště. Proto byl vynechán Santa Cruz a přidán Guadalcanal do operačních plánů.

Při přípravě na útok byl odeslán generál major námořní pěchoty Alexander Vandegrift s 1. divizí námořní pěchoty na Nový Zéland. Mnoho námořních, leteckých a pozemních sil bylo odesláno na Fidži, Samou, Nové Hebridy a do Nové Kaledonie. Operace byla pojmenována Watchtower (~ Strážní věž) a její velení bylo umístěno na Nové Hebridy. 75 válečných a přepravních lodí z USA i Austrálie bylo umístěno blízko Fidži pro nastávající operaci 26. července 1942. 16000 mariňáků pod vedením generála Vandegrifta bylo připraveno pro vylodění.

[editovat] Vylodění

[editovat] Obraz v kultuře

• Bitvu o Guadalcanal přibližuje americký historický film Tenká červená linie (The Thin Red Line, 1998).

[editovat] Reference

1. ↑ Zimmerman, The Guadalcanal Campaign, p. 173–175 documents the participation by native Solomon Islanders in the campaign [1]. Guadalcanal and the rest of the Solomon Islands were technically under UK/Australian political control during World War II.
2. ↑ Vava'u Press Ltd, Matangi Tonga Online, 2006 [2] states that 28 Tongan soldiers fought on Guadalcanal, with two of them killed in action.
3. ↑ Jersey, p. 356–358. Assisting the Americans in the latter stages of campaign were Fijiian commandos led by officers and non-commissioned officer from the New Zealand Expeditionary Force.
4. ↑ Frank, Guadalcanal, p. 57, 619–621; and Rottman, Japanese Army, p. 64. Approximately 20,000 U.S. Marines and 40,000 U.S. Army troops were deployed on Guadalcanal at different times during the campaign.
5. ↑ Rottman, Japanese Army, p. 65. 31,400 Imperial Japanese Army and 4,800 Imperial Japanese Navy troops were deployed to Guadalcanal during the campaign. Jersey claims that 50,000 total Japanese army and navy troops were sent to Guadalcanal and that most of the original naval garrison of 1,000–2,000 men was successfully evacuated in November and December 1942 by Tokyo Express warships (Jersey, p. 348–350).
6. ↑ Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Lundstrom, Guadalcanal campaign, p. 456. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Four U.S. aircrew were captured by the Japanese during the Battle of the Santa Cruz Islands and survived their captivity. An unknown number of other U.S. ground, naval, and aircrew personnel were, according to Japanese records, captured by Japanese forces during the campaign but did not survive their captivity and the dates and manners of most of their deaths are unknown (Jersey, p. 346, 449). Captured Japanese documents revealed that two captured Marine scouts had been tied to trees and then vivisected while still alive and conscious by an army surgeon as a medical demonstration (Clemens, p. 295). Ships sunk includes both warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.
7. ↑ Frank, Guadalcanal, p. 598–618; and Rottman, Japanese Army, p. 65. Numbers include personnel killed by all causes including combat, disease, and accidents. Approximately 9,000 died from disease. Most of the captured personnel were Korean laborers assigned to Japanese naval construction units. Ships sunk includes warships and "large" auxiliaries. Aircraft destroyed includes both combat and operational losses.

[editovat] Externí odkazy

• (en)A Marine Diary: My Experiences on Guadalcanal — deník James R. "Rube" Garretta, dělostřelce USMC bojujícího na Guadalcanalu.
• (en)Diary of a Japanese Veteran: "My Guadalcanal" — deník protitankového dělostřelce Gendžirou Inuiho

[editovat] Literatura

• HUBÁČEK, Miloš. Vítězství v Pacifiku. Praha : Panorama, 1986.

Tento válečnický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bitva o Guadalcanal

Související články obsahuje Portál Japonsko