Bitva u Lehnice

Bitva u Lehnice
Konflikt:
Bitva u Lehnice
Trvání: 12. dubna, 1241 Místo: Lehnické Pole (blízko Lehnice) Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Vítězství mongolského vojska, smrt Jindřicha II. Pobožného Změny území: {{{Území}}}
Strany
polská knížectví	Mongolové
Velitelé
Jindřich II. Pobožný	Khadan
Síla
2.000 – 40.000	kolem 10.000
Ztráty
neznámé	neznámé
{{{poznámky}}}

Bitva u Lehnice (též Bitva na Lehnickém poli) se odehrála mezi slezským a malopolským rytířstvem a Mongoly 9. dubna 1241. Křesťanská vojska utrpěla porážku, vratislavský, krakovský a velkopolský kníže Jindřich II. Pobožný, který vojskům velel, v bitvě zahynul.

[editovat] Události předcházející bitvě

Po ovládnutí většiny ruských knížectví se mongolská armáda, postupující na západ, rozdělila do dvou proudů. Hlavní vojsko, zhruba 50 tisíc bojovníků, vedené Bátúem a Sübotejem směřovalo za Polovci, prchajícími z jihoruských stepí, které mongolští náčelníci považovali za své poddané, do Sedmihradska, Moldavska a Uher. Menší část, asi 10 tisíc bojovníků, vpadla pod velením Khadana, syna velikého chána Ögedeje a dalších náčelníků z Čingischánova rodu začátkem března 1241 do Malopolska a Slezska, aby jim zajistila týl, případně získala informace o tamějších poměrech.

Brzy byly dobyty Sandoměř a Krakov. Další porážku utrpěli Poláci v bitvě u Chmielnik. Mongolové poté oblehli Vratislav, kterou se jim však dobýt nedařilo. Vratislavský, velkopolský a krakovský kníže Jindřich II. Pobožný sebral vojsko a vyrazil proti Mongolům. Nevyčkal však na příchod svého švagra Václava I., který mu spěchal se svým vojskem na pomoc. Mongolové, kteří měli zprávy od zvědů o postupu českého krále, nechtěli dopustit spojení křesťanských armád. Proto zanechali obléhání a vyjeli naproti polskému vojsku.

[editovat] Bitva

Jindřich rozdělil své síly na 4 části: první vedl Boleslav, syn Přemyslovce Děpolta III.; Poláky vedl Sulislav, bratr již padlého krakovského purkmistra; své vojáky vedl Měšek II. Tlustý kníže opolský (možná i němečtí rytíři); Jindřich vedl Slezany, Moravany, Templáře a Maltézské rytíře.

Slezská jízda zaútočila na lehkou mongolskou jízdu. Slezané byli odraženi. Poté zaútočil Měšek a Sulislav. Mongolové použili svou oblíbenou a mnohokrát již osvědčenou taktiku. Lehká jízda začala předstírat ústup. Nato se křesťanští jezdci vydali k jejich pronásledování. Lehká mongolská jízda se obrátila a napadla rytíře z boku, těžká pak zaútočila přímo. Před tím ještě skvělí tatarští lučištníci zasypali polské jezdce šípy. Měšek stáhl své jezdce z bojů. To vedlo Jindřicha k zapojení jeho vojáků do bitvy. Mongolové svou taktikou dokázali oddělit evropské jezdce od pěchoty. Lučištníci nebyli proti brnění rytířů příliš efektivní, proto stříleli do jejich koní. Těžká mongolská jízda pak neměla větší problém a těžkopádné obrněnce na zemi masakrovala. Jindřich a Boleslav v bojích padli.

České oddíly, které spěchaly na pomoc, již nestačily do bitvy zasáhnout. Václavovi I. se však podařilo zastavit Tatary v Kladsku. Zabránil jim vtrhnout do Čech a obrátil ničivý proud k jihu. Ten protáhl Moravou a spojil se s Bátúovými hordami, které operovaly v Uhrách.

[editovat] Důsledky bitvy u Lehnice

Výjezd Jindřicha II. Pobožného u Lehnice (Jana Matejka).

Po bitvě u Lehnice zůstaly rozsáhlé oblasti v jižním Polsku mnoho let zpustošené a vylidněné. Rozpadla se „monarchie slezských Jindřichů“ a ve Slezsku vznikla řada drobných knížectví. V důsledku slibného ekonomického rozvoje se tato země stále více orientovala na politicky konsolidovaný český stát. Polské země nebyla Tatary podrobeny jako například ruská knížectví, ničivý tatarský vpád však zažily do konce 13.století ještě dvakrát, poprvé v roce 1259 a poté ještě roku 1287.

[editovat] Literatura

• Schmilewski, Ulrich (ed.) Wahlstatt 1241 : Beiträge zur Mongolenschlacht bei Liegnitz und zu ihren Nachwirkungen. Würzburg : Bergstadtverlag Wilhelm Gottlieb Korn, 1991, 263 s. : fot., pol. resumé, bibliografie, mapy

ISBN 3-87057-161-6

[editovat] Externí odkazy

• Bitva u Lehnice

Související články obsahuje Portál Středověk