Bitva u Solferina

Bojiště u Solferina po bitvě

Mapa bitvy

Bitva u Solferina (24. června 1859) - francouzsko-sardinská vojska porazila v rozhodující bitvě rakouskou armádu, což znamenalo rozhodující krok ke sjednocení Itálie a Viktoru Emanuelovi II. otevřelo cestu k titulu italského krále.

Ve střetnutí mezi rakousko-uherskými a francouzsko sardinskými vojsky hrála úlohu neschopnost velitele rakouských sil Ference Gyulaya, který se nemohl rozhodnout k akcím proti slabým vojskům sardinského krále Viktora Emanuela II. Rakouská vojska nechala bez povšimnutí vylodit francouzský kontingent, který čítal přes 120 tisíc vojáků a který se 16. května spojil se sardinskou armádou. Od počátku června začaly jednotlivé boje a šarvátky, z nichž jeden z nejvýznamnějších se konal 8. června, kdy byl do boje nasazen 11. pěší pluk doplňovaný v jižních Čechách. V této bitvě u Melegnany se hrdinsky bránilo 6 tisíc rakousko-uherských vojáků náporu 30 tisíc Francouzů.

Bitva u Solferina se odehrávala 24. června ve velkém prostoru a jednalo se prakticky o tři bitvy – u Solferina, u Guidizzola a u San Martina. Na straně Rakouska-Uherska se jí účastnilo 160 tisíc mužů, spojená francouzsko-sardinská vojska měla 170 tisíc mužů. U San Martina si dokázali vytvořit Francouzi převahu a postupně zatlačovali rakouská vojska z pozic. U Solferina se začali rakousko-uherští vojáci stahovat pod mohutným tlakem kolem čtvrté hodiny odpolední. Střed jejich sestavy byl prolomen a levé křídlo začalo ustupovat. V šest hodin večer se sardinská vojska vrhla do nového útoku, ovšem marně. Kolem desáté hodiny večerní byl dán pokyn k ústupu rakousko-uherských jednotek z bojiště. Bitva trvala 15 hodin a vyčerpaná francouzsko-sardinská vojska již neměla sílu pronásledovat stejně vyčerpaného nepřítele. Na bojišti zůstalo 22 tisíc padlých rakousko-uherských vojáků a 17 tisíc Francouzů a Italů.

Po ukončení boje začal zraněné vojáky ošetřovat mladý Švýcar Jean Henri Dunant, který na základě osobních zkušeností napsal v roce 1862 knihu Vzpomínky na Solferino. Navrhl založit mezinárodní organizaci na pomoc raněným vojákům a uzavřít mezinárodní dohodu o jejich ochraně. Ve dnech 26. až 29. října 1863 se v Ženevě konala konference, které se účastnili zástupci šestnácti evropských zemí. Na konferenci byl založen Mezinárodní výbor Červeného kříže, což je považován za počátek celosvětového hnutí Červeného kříže.

[editovat] Literatura

• Petr Čornej, Pavel Bělina, Slavné bitvy naší historie

[editovat] Související články

• Napoleon III.
• Itálie

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Bitva u Solferina