Bitva v Badungském průlivu

Bitva v Badungském průlivu
Konflikt: Druhá světová válka
Trvání: 18. února-20. února, 1942 Místo: Badungský průliv, Tichý oceán Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Japonské vítězství Změny území: {{{Území}}}
Strany
Japonsko	USA Nizozemsko Velká Británie
Velitelé
Kjudži Kubo	Karel Doorman
Síla
4 torpédoborce a 2 transportní lodě	3 křižníky, 7 torpédoborců, 7 torpédových člunů, 2 ponorky a 20 letadel B-17
Ztráty
3 torpédoborce poškozeny	1 torpédoborec potopen, 1 křižník a 1 torpédoborec poškozen
{{{poznámky}}}

Bitva v Badungském průlivu byla jednou z námořních bitev druhé světové války. Vznikla v důsledku japonské snahy o ovládnutí ostrova Bali. V této bitvě se naplno ukázala převaha Japonců v nočním boji. 4 torpédoborce dokázaly porazit mnohem početnější spojenecké jednotky.

18. února 1942 japonský invazní svaz začal vyloďovat vojska na ostrově Bali, aby obsadila strategické letiště, z něhož bylo možné ovládat celou Jávu. Tento invazní svaz, kterému velel kontradmirál Kjudži Kubo, byl složen z křižníku Nagara, 7 torpédoborců a 2 transportních lodí.

Kontradmirál Karel Doorman, který velel spojeným silám USA, Velké Británie, Nizozemska a Austrálie (ABDA), nemohl toto vylodění nechat bez povšimnutí. Nemohl však svoje jednotky soustředit ke společnému útoku, a proto napadl japonský invazní svaz v několika vlnách. Jako první zaútočily ponorky Seawolf a Truant, ale nedosáhly žádného úspěchu. Pak došlo k náletu 20 bombardérů B-17, které poškodily transportní loď Sagami Maru.

Poté, co byly transportní lodě úspěšně vyloženy, odplul Kubo s křižníkem Nagara a 3 torpédoborci směrem k Makasaru. V průlivu, který odděluje Bali od ostrova Nusa Besar a který je široký jen 15 mil, zůstaly jen torpédoborce Asašio a Óšio doprovázející transportní loď Sasago Maru a torpédoborce Mičišio a Arašio doprovázející poškozenou transportní loď Sagami Maru.

V noci z 19. na 20. února 1942 dorazily do průlivu Bandung postupně 3 spojenecké skupiny lodí. První pod osobním velením kontradmirála Doormana připlula z Tjilatjapu ve složení: křižníky De Ruyter a Java, torpédoborce Piet Hein, John D. Ford a Pope. Kolem 23. hodiny se Doormanova skupina dostala do přestřelky s torpédoborci Asašio a Óšio. Asašio při ní torpédem potopil torpédoborec Piet Hein. Doormanova skupina pak odplula z bojiště na severovýchod.

Tři hodiny poté dorazila na bojiště 2. skupina spojeneckých lodí pod velením fregatního kapitána T. Blinforda ve složení lehký křižník Tromp a torpédoborce Stewart, Parrott, John D. Edwards a Pillsbury. I tato skupina se dostala do přestřelky s torpédoborci Asašio a Óšio. Při ní byl poškozen na jedné straně torpédoborec Óšio a na druhé křižník Tromp a torpédoborec Stewart. Pak ze severu přispěchaly Japoncům na pomoc torpédoborce Mičišio a Arašio. Mičišio se dostal do křížové palby amerických torpédoborců a po několika zásazích zůstal ležet bez pohybu na hladině. Obě skupiny lodí se potom ztratily z dohledu a spojenci odpluli zpět do Surabaje.

Třetí a poslední vlnu tvořilo 7 nizozemských torpédovek, které na nepřítele nenarazily a vrátily se zpět do Surabaje. Torpédoborec Mičišio byl odvlečen k opravě do Kendari. Steward byl opravován v Surabaji a po jejím obsazení sloužil Japoncům jako hlídková loď P-102. Křižník Tromp byl provizorně opraven v Surabaji odkud 24. února odplul k dalším opravám do Sydney.

[editovat] Literatura

• Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech. Panorama (1990). ISBN 80-7038-049-7
• Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Krvavé oceány. Naše vojsko (1994).ISBN 80-206-0391-3