Boží syn

Boží syn je častý náboženský termín, označující syna jediného, či více bohů. Tento syn může být opět bohem, či jím jen z části a nebo se může jednat o osobu zcela smrtelnou.

Nejspíš nejznámější užití tohoto spojení je v bibli, které křesťané vztahují na Ježíše Krista, o němž věří, že je jednorozeným synem Božím.

[editovat] Hebrejská písma

V židovských Písmech a křesťanském Starém zákoně může mít pojem Boží syn či Boží synové následující významy:

• Pojem בני־אלהים bné elohím, překládaný jako boží synové popisuje anděly nebo mimořádně nadané lidské bytosti.¹ Někteří biblisté se domnívají, že se může jednat o odkaz na před- a mimo biblickou blízkovýchodní mytologii.
• Pojem může popisovat lidského soudce či vladaře,² případně ideálního krále nad Izraelem³ - Davida a jeho dynastii.⁴
• Spojení se vztahuje též na Izrael coby národ,⁵ případně celé lidstvo.

V hebrejském myšlení se nejedná o příbuzenství fyzické, ale o podstatné spojení s božstvím či boží podobou.

[editovat] Deuterokanonické knihy a apokryfy

Apokryfní literatura vztahuje titul „Boží syn“ na Mesiáše⁶ a na ty, jejichž vztah s Bohem je synovského rázu deuterokanonická Kniha Moudrosti.⁷

[editovat] Nový zákon

Spojení „jednorozený syn“⁸ je v podstatě synonymem pro „milovaný“.⁹ Zároveň však pojem evokuje význam „vyvolený“.

Evangelium podle Jana a 1. list Janův přikládají pojmu metafyzický a dogmatický význam. Na toto pojetí měla zřejmě vliv též alexandrijská nauka Filónova o božím Logu. Filón představuje Logos jako Božího syna, jako prvorozeného, Bůh je otcem Logu.¹⁰ Filónův popis je ovšem obrazný spíše než reálný. Teologové a biblisté jsou za to, že zmrtvýchvstání Ježíše Krista potvrzuje Ježíšův nárok na tento titul.

[editovat] Dějiny teologie

V dějinách teologie má spojení Boží syn velký význam – zvláště ve spojitosti s ariánskými spory a nestoriánstvím. To, že Ježíš Kristus je podle křesťanské víry Boží syn, ustanovil roku 431 Efeský koncil, když prohlásil Ježíšovu matku Marii za theotokos čili Bohorodičku.

Teologie pak pojímá tento pojem v silném smyslu – Ježíš je druhým z Trojice osob v Bohu. Jeho synovství není získané, ale trvá od věčnosti, neboť od věčnosti existuje vzájemné láskyplné darování se Otce Synu a naopak, které nachází výraz v osobě Ducha svatého.

[editovat] V ostatních náboženstvích

Boží Syn může také označovat:

• Herkula, syna řeckého boha Dia.
• Haile Selassieho, který je mezi Rastafariany považován za syna Božího.
• kteréhokoliv Egyptského Faraona - nejčastěji se jednalo o syny boha slunce, ale i jiných

[editovat] Poznámky

Pozn. 1: Gn 6,2-4.

Pozn. 2: Žalm 82,6 „synové Nejvyššího“.

Pozn. 3: 2 Sam 7,14.

Pozn. 4: Žalm 89,27-28.

Pozn. 5: Ex 4,22; Oz 11,1.

Pozn. 6: např. Henoch 55,2; 4. Ezdráš 7,28-29; 13,32.37.52; 14,9.

Pozn. 7: Mdr 2,13.16.18; 5,5.

Pozn. 8: Jan 3,16.

Pozn. 9: srov. Gn 22,2 LXX.

Pozn. 10: FILÓN ALEXANDRIJSKÝ, De agricultura Noe, 12; De profugis, 20.

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Náboženství

• Syn člověka
• Ježíš Kristus
• Theotokos