Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Bohumil Boček

Bohumil Boček
Narození 4. listopadu 1894
Morava Sivice, Markrabství moravské, Rakousko-Uhersko
Úmrtí 16. října 1952 (ve věku 57 let)
Československo Valdice, Československo
Civilní činnost politický vězeň
Vojenská kariéra
Hodnost armádní generál
Doba služby 1914 - 1950
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Československo Československé státní zřízení v exilu
Složka Rakousko-uherská armáda (1914)
Československé legie (1915-1920)
Československá armáda (1920-1948)
Vládní vojsko (1939)
Obrana národa (1939)
Jednotka c. k. zeměbranecký pěší pluk č. 14
3. čsl. střelecký pluk
21. pěší brigáda (pobočník velitele)
Pěší pluk 22
výcvikový referent I. oddělení MNO
Přednosta výcvikové skupiny
Československá vojenská správa v Paříži
Československá samostatná obrněná brigáda (zástupce velitele)
1. československá samostatná brigáda v SSSR (zástupce velitele)
1. československý armádní sbor (zástupce velitele)
Velel II. prapor pěšího pluku 3
II. prapor pěšího pluku 4
Škola pro důstojníky pěchoty v záloze Josefov
Hraničářský prapor 6 „Sibiřských úderníků“
I. odbor MNO v exilu
1. československá samostatná brigáda v SSSR
Československá armáda (náčelník Hlavního štábu)
Vysoké vojenské učiliště Praha
Války první světová válka
druhá světová válka
Bitvy bitva u Zborova
bitva o Francii
Vyznamenání Stužka čsl. Válečného kříže 1918 Československý válečný kříž 1914-1918
Stužka Řádu Sokola Československý řád Sokol s meči
Stužka Československé revoluční medaile Československá revoluční medaile
Stužka medaile Vítězství Československá medaile Vítězství
Stužka čsl. válečného kříže 1939 se snítkami za čtyřnásobné udělení Československý válečný kříž 1939
Stužka čsl. medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Stužka Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F, VB a SSSR Pamětní medaile československé armády v zahraničí
Odznak československého partyzána
Stužka řádu Rumunské koruny důstojník Řádu Rumunské koruny
Stužka Řádu lázně Řád Lázně
Stužka Řádu britského impéria (vojenská skupina) Řád Britského impéria
Stužka řádu Čestné legie Řád Čestné legie
Stužka Legion of Merit Legion of Merit
Stužka Vojenského řádu sv. Jiří 4. stupně Vojenský řád sv. Jiří 4. stupně
Stužka řádu Kutuzova I. st. Řád Kutuzova I. stupně

Armádní generál Bohumil Boček, někdy uváděn i jako Bohumil Boček-Chodský (4. listopadu 1894, Sivice16. října 1952, Valdice) byl československý generál, legionář v Rusku (19161920), příslušník protinacistického odboje, náčelník Hlavního štábu československé branné moci (19451948) a jedna z obětí komunistického teroru. Je pohřben v Dubicku.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1914 zahájil první světovou válku v řadách rakousko-uherské armády, 15. prosince byl u Gorlice zajat a v roce 1916 vstoupil do Československých legií v Rusku. Bojoval v řadách 3. střeleckého pluku, s nímž prošel sibiřskou anabází. V roce 1918 obdržel důstojnickou hodnost a stal se velitelem roty.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1935 velel hraničářskému praporu.

Po okupaci a rozpuštění československé armády byl převeden do Vládního vojska, odkud ale na vlastní žádost odešel[1] a zapojil se do domácího protinacistického odboje v řadách Obrany národa, kde ve spolupráci s Jaroslavem Vedralem a Čeňkem Kudláčkem organizoval odchody československých letců do zahraničí, ale brzy musel přejít do ilegality a v únoru 1940 opustit protektorát[1] a přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii doputoval do Francie.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války se začlenil do zahraničního protinacistického odboje. V exilu začal užívat krycí jméno Chodský.[1] Byl přednostou odboru Ministerstva národní obrany u exilové vlády v Londýně, absolvoval výsadkářský kurs, ale pro zranění páteře k jeho vysazení nedošlo[1] a posléze se stal zástupcem velitele Československé obrněné brigády ve Velké Británii a ještě později nejprve zástupcem velitele[p 1] a posléze velitelem 1. československé pěší brigády v Sovětském svazu.

Mezitím byla 26. října 1942 nacisty v koncentračním táboře Mauthausen popravena jeho manželka Zdeňka, spolu se svými rodiči.[1]

Již 20. srpna 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála.[1] Od prosince 1944 byl zástupcem velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR a mezi 8. březnem a 6. dubnem 1945 byl, v době pobytu Ludvíka Svobody v Moskvě, zastupujícím velitelem sboru.[1]

Významně se podílel na poválečné obnově Československé armády, 12. dubna 1945 byl, na návrh Košické vlády, jmenován náčelníkem Hlavního štábu československé branné moci.

Dne 1. prosince 1945 uzavřel sňatek s JUDr. Annou Hamalovou.

Po roce 1948[editovat | editovat zdroj]

K 1. červnu 1945 byl povýšen na divizního a dnem 24. května 1946 na armádního generála.[1]

V průběhu vládní krize v únoru 1948 spolu s Karlem Klapálkem nepřímo podpořil prokomunistický postoj ministra národní obrany Ludvíka Svobody.[1]

Po nástupu komunistů k moci se podílel na čistkách v armádě, zejména propouštěním důstojníků a rotmistrů nepohodlných novému režimu.[1][2] Po zatčení syna z prvního manželství Zdeňka[p 2] za protistátní činnost byl 31. 7. 1948 odvolán z funkce náčelníka Hlavního štábu.[1][2] Po krátkém působení v méně významných funkcích byl odeslán na zdravotní dovolenou a poté přeložen do výslužby (1950), zbaven platu a hodnosti (1951), zatčen (únor 1952) a v červenci 1952 Státním soudem ve vykonstruovaném procesu odsouzen za vyzvědačství, vlastizradu a další trestné činy k doživotnímu vězení. Zemřel jako mukl na následky špatného zacházení a odepření nutné léčby (trpěl cukrovkou a byl mu odepřen inzulin) ve věznici ve Valdicích.

Dne 22. května 1962 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu zrušilo všechny body žaloby proti němu, mimo vojenské zrady. Rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Příbrami ze dne 8. 1. 1972 byl zrušen i tento bod. O jeho plné rehabilitaci a navrácení vojenské hodnosti bylo rozhodnuto až po listopadu 1989.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Velitelem brigády byl nejprve brigádní generál Ludvík Svoboda a po něm Jaroslav Vedral-Sázavský.
  2. Zdeněk Antonín Boček (*1927) byl za války od r. 1942 vězněn nacisty, a po únoru 1948 se zapojil do protikomunistického odboje, za což byl v roce 1948 odsouzen k trestu smrti, změněnému posléze na doživotí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l BÍLEK, Jiří. BOČEK Bohumil. In LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha : Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN 80-7278-233-9. S. 30.
  2. a b LÁNÍK, Jaroslav. Osud generála Bočka: i on byl jednou z obětí [online]. Vojenský historický ústav Praha, 2015-10-16, [cit. 2016-03-15]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 109.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi-Bog. Praha : Libri, 2006. 478-585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 579-580.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumil_Boček&oldid=15371398
Stránka byla naposledy upravena 3. 10. 2017 v 11:10. Editovat celý článek Bohumil Boček.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy