Bohumil Vít Tajovský

Bohumil Vít Tajovský (3. března 1912, Klanečná u Havlíčkova Brodu - 11. prosince 1999, Želiv) byl katolický kněz, opat Želivského kláštera a oběť komunismu.

[editovat] Biografie

Pamětní deska opatovi Tajovskému v kostele sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře

Bohumil Vít Tajovský, rodák z Klanečné u Havlíčkova Brodu, se narodil jako nejmladší ze čtyř bratrů 3. března 1912, je bratrancem Anastáze Opaska. Pokřtěn byl v kostele sv. Jana Křtitele v Krásné Hoře, kde mu byla zbudována pamětní deska.^[1] Dětství prožil za první světové války. Jeho otec byl ve válce a vrátil se až v roce 1919 z ruského zajetí. Do obecné školy chodil do obce Poděbaby. V letech 1923-1931 studoval gymnázium v Německém Brodě. Maturoval v roce 1931 a rozhodoval se mezi studiem botaniky a teologie. Rozhodl se pro teologickou fakultu a nastoupil do semináře v Hradci Králové.

V roce 1934 se stal členem řádu premonstrátů a v roce 1937 byl vysvěcen na kněze. Od téhož roku pracoval jako archivář a knihovník Želivského kláštera. Od roku 1942 vyučoval na gymnáziu v Humpolci latinu, filozofii, dějepis a náboženství. V roce 1948 byl zvolen a jmenován opatem Želivského kláštera. 1949 vyšetřoval okolnosti číhošťského zázraku.

V lednu 1950 byl zatčen a v dubnu neprávem odsouzen za „velezradu, vyzvědačství a organizování ozbrojeného převratu“. Byl jednou z prvních obětí represí komunistických orgánů vůči církvi. Odsouzen byl na 20 let těžkého vězení a byl vězněn na Pankráci, ve Valdicích, Mírově a Leopoldově. V žaláři strávil celkem 11 a půl roku. V roce 1960 byl propuštěn na amnestii. Po propuštění nesměl vykonávat kněžské povolání ani žádnou veřejnou funkci. Žil v Havlíčkově Brodě a až do odchodu do penze mohl pracovat pouze jako nekvalifikovaný dělník. Celých 21 let byl neustále sledován státní bezpečností. Po listopadu 1989 se jako opat vrátil do Želivského kláštera. V prosinci 1999 v Želivském klášteře zemřel.

Roku 1993 obdržel čestný doktorát teologie na řádové univerzitě St. Norbert College v De Pere v USA,^[2][3] roku 1996 byl opatu Tajovskému za jeho celoživotní postoje udělen řád Tomáše Garrigua Masaryka.

[editovat] Dílo

• Bohumil Vít Tajovský: Člověk musí hořeti (rozhovor Aleše Pelána a Jana Paulase), Torst 2001, -- 610 s., ISBN: 80-7215-126-6, EAN: 9788072151264
• Bohumil Vít Tajovský: Siard Falko, opat želivský, Dauphin 2007 -- 208 s.

[editovat] Odkazy

[editovat] Reference

1. ↑ web obce Krásná Hora: pamětní deska opata Víta Tajovského
2. ↑ Frantál Zdeněk: Člověk musí hořeti in Želivské ozvěny, roč. 3, č. 1, březen 2002
3. ↑ Gabriela Hánečková: Člověk musí hořeti - opat Vít Tajovský, 10. 11. 2004