Bolero (Ravel)
Bolero, opus 81 je nejznámější dílo francouzského hudebního skladatele Maurice Ravela.
[editovat] Historie vzniku
Bolero bylo původně složeno jako baletní hudba pro baletku Idu Rubinsteinovou. Rubinsteinová Ravela původně požádala o skladbu španělského charakteru. Ravel měl pro tento účel v úmyslu složit orchestrální verzi Albenizovy Iberie, nepodařilo se mu však získat souhlas nositelů autorských práv. Narychlo proto složil krátké Bolero, víceméně jako cvičnou skladbu. Její premiéra se uskutečnila v listopadu 1928 v Pařížské opeře, v choreografii Bronislavy Nižinské. Bolero zaznamenalo obrovský úspěch který zaskočil i samotného autora.
V současnosti je Bolero prováděno téměř výhradně v koncertním provedení; existuje také v Ravelově úpravě pro dva klavíry a v dalších úpravách pro jiná hudební tělesa.
[editovat] Hudební obsah
Bolero je složeno v tónině C dur pro mimořádně pestrý orchestr: 2 flétny, pikolu, dva hoboje, hoboj d'amore, anglický roh, dva B klarinety, Es klarinet, basklarinet, dva fagoty, kontrafagot, čtyři lesní rohy, C trubka, tři B trubky, trombóny, tuba, sopraninový saxofon, sopránový saxofon, tenor saxofon, tympány, dva malé bubny, činely, gong, celestu, harfu a smyčcové nástroje (1. a 2. housle, violy, violoncella a kontrabasy).
Pro skladbu je charakteristický neměnný ostinátní rytmus španělského tance bolero jejž udržují malé bubny po celou skladbu:
Stejně tak neměnný je i basový doprovod. Jako první nástroj hraje sólově flétna, která přednese pianissimo první melodický motiv:
.JPG)
Tentýž motiv podruhé opakuje klarinet, poté se objevuje druhý motiv v podání fagotu. Dále se postupně střídají další jednotlivé nástroje a jejich různé kombinace. Neustále se opakují dva melodické motivy AABBAA..., na kterých je skladba vystavěna, a hudba se přitom zesiluje. Bolero je tak pravděpodobně nejdelším nepřerušeným crescendem v dějinách hudby. Impozantní účinek skladby je krátce před koncem umocněn krátkým přechodem na osm taktů z tóniny C dur do E dur. Šest taktů od konce se výrazně přidávají všechny bicí nástroje a v samém závěru ve fortissimu vstupují do rytmu skladby dlouhá glissanda trombónů. Skladba po chvíli zní disonantně a končí náhle jednoduchým kvintakordem.