Boskovicové

Páni z Boskovic byli jedním z nejvýznamnějších moravských šlechtických rodů. Jejich znak, v červeném poli stříbrný sedmizubý hřeben, je dodnes ve znaku města Boskovice, podle něhož se psali. Vymřeli po meči roku 1597 smrtí Jana Šembery z Boskovic.

[editovat] Historie

Za předka rodu je podle erbovní pověsti zaznamenané Paprockým považován Velen, který dostal svůj erb od krále Přemysla Otakara I. ve 13. století. Erbovní pověst vypráví, že se kníže ztratil uprostřed hlubokých lesů, kde mu pomohl právě Velen a po večeři rozčesával knížeti vlasy hřebenem. Za tuto službu a věrnost dostal svůj erb a statky. Rod se dělil na čtyři větve: boskovickou (1230–1589), svojanovskou, černohorskou (1388–1546) a bučovickou (1477–1597).

[editovat] Slavní členové rodu

Z boskovické větve vynikl Ladislav, který byl od roku 1496 nejvyšší komorník a rádce Vladislava II. Václav (1465–1482) byl zemským hejtmanem. Z větve černohorské vynikl Tas, který byl od roku 1457 olomouckým biskupem a dnes je po něm pojmenováno pivo z produkce pivovaru v Černé Hoře, která patřila do majetku pánů z Boskovic. Poslední člen rodu byl Jan Šembera, který pocházel z bučovické větve a byl radou císaře Rudolfa II.. Janem Šemberou vymřel v roce 1597 celý rod pánů z Boskovic a jeho dvě dcery se provdaly do rodu pánů z Lichtenštejna, který tak zdědil celý boskovický majetek.

[editovat] Majetek rodu

Rodovým sídlem byly Boskovice, které prý založil sám Velen a při stavbě se prý kopl do palce a zvolal „Nebudu již chodit bosko více“ a tím vznikl název města. Dále byly v majetku rodu panství – Na Moravě – Boskovice, Bučovice, Černá Hora, Veveří, Blansko, Cimburk, Hukvaldy, Nový Jičín, Štramberk a v Čechách – Svojanov, Česká Skalice, Semily, Turnov, Brandýs nad Orlicí.