Prešpurský mír

Prešpurský mír nebo také Bratislavský mír je název čtyř mírových smluv z let 1271, 1491, 1626 a 1805, podepsaných v Prešpurku (dnešní Bratislavě na Slovensku). Nejznámější je čtvrtá mírová smlouva z roku 1805 mezi diplomaty francouzského císaře Napoleona a rakouského císaře Františka I.

[editovat] První

První smlouva byla podepsána mezi uherským králem Štěpánem V. a českým králem Otakarem II. 2. července 1271. Podle smlouvy se Uhry vzdaly nároků na území dnešního Rakouska a Slovinska a Čechy se vzdaly podřízených uherských území.

[editovat] Druhá

Druhá smlouva byla podepsána 7. listopadu 1491. V ní se uherský a český král Vladislav Jagellonský vzdal nároků na Dolní Rakousy a souhlasil, aby rakouský arcivévoda Maximilián I. Habsburský nastoupil na uherský trůn v případě, že by neměl mužského potomka (nakonec měl syna Ludvíka narozeného v roce 1506, takže tato podmínka neměla účinek).

[editovat] Třetí

Třetí smlouva z 30. prosince 1626 mezi vůdcem protihabsburského povstání Gabrielem Betlenem a císařem a králem Ferdinandem II. ukončila Betlenovo povstání a byla potvrzením Mikulovského míru z roku 1619. Betlen také souhlasil dále nebojovat proti císaři a nemohl se spojit s Osmany.

[editovat] Čtvrtá

Čtvrtá a nejznámější smlouva (Prešpurský mír, německy Preßburger Frieden, francouzsky Traité de Presbourg) byla podepsána po rakouských porážkách při Ulmě a u Slavkova 26. prosince 1805 mezi diplomaty Františka I. - Johannem I. a Ignácem Gyulayem a diplomatem Napoleona Talleyrandem v Primacialném paláci v Bratislavě. Smlouva ukončila rakouské působení ve napoleonských válkách a muselo se vzdát italských a německých území, která přešla k Francii nebo k francouzským spojencům. Vzdalo se Tyrolska, Vorarlberska a Augsburgu, jež prešly pod Bavorsko a Benátska, Istrie a Dalmácie na druhé straně, které přešly pod napoleonské Italské království a vzdalo se všech nároků na německé státy. Jako kompenzaci dostalo Salcbursko. V smlouvě byly také zahrnuty náhrady Francii ve výšce 40 miliónů franků.

Devět měsíců po podpisu smlouvy, 6. srpna 1806 zanikla Svatá říše římská a císař František II. se stal rakouským císařem Františkem I.