Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Britské indickooceánské území British Indian Ocean Territory |
||
|---|---|---|
|
||
| geografie | ||
|
|
||
| Hlavní město: | žádné | |
| Rozloha: | 60 km² | |
| Nejvyšší bod: | bezejmenné místo na Diego Garcia (15 m n. m.) | |
| Časové pásmo: | +6 | |
| obyvatelstvo | ||
| Počet obyvatel: | 3 500 | |
| Hustota zalidnění: | 58,3 ob. / km² | |
| Jazyk: | angličtina (úřední) | |
| státní útvar | ||
| Státní zřízení: | zámořské území Velké Británie | |
| Komisař: | Tony Crombie | |
| Měna: | libra šterlinků (GBP) | |
| mezinárodní identifikace | ||
| ISO 3166-1: | 086 IOT IO | |
| MPZ: | GB | |
| Telefonní předvolba: | +246 | |
| Národní TLD: | .uk | |
Britské indickoocenánské území (anglicky British Indian Ocean Territory) je britské zámořské území.
Je to skupina ostrovů na západě Indického oceánu, vzdálená asi 2000 km od ostrova Mauricius, přibližně na půlce cesty mezi Afrikou a Indonésií. Skupinu tvoří celkem 6 atolů Čagoských ostrovů s 56 ostrovy. Největší a nejjižnější je ostrov Diego García, na kterém leží strategická britsko-americká vojenská základna. Kromě vojáků jsou ostrovy neobydlené.
Rozloha všech ostrovů je asi 60 km², žije na nich 3 200 vojáků.
Britské indickoocenánské území vzniklo v r. 1967 z mauricijské dependence Čagoských ostrovů a ze seychelských dependencí Aldabra, Farquhar a Des Roches mělo rozlohu 210 km². 23. června 1976 byly seychelské dependence vráceny Seychelám.
Čagoské ostrovy ležící v Indickém oceánu mají status Britského indickooceánskeho teritoria (BIOT). Souostroví tvoří 65 ostrovů s rozlohou okolo 15 000 km2, z čeho pevnina zabírá cca 63 km2. Dalších cca 20 607 km2 mají výsostné vody a 636 600 km2 exkluzivní ekonomická zóna ostrovů. Ostrovy nyní nemají stálé obyvatelstvo, Úředním jazykem je angličtina. Na největším ostrově (Diego Garcia, 27 km2) se nachází britsko-americká vojenská základna. Ostrovy byly objevené Vasco da Gamou na začátku 16. století. V 18. století jej kolonizovali Francouzi z Maskarén. V roce 1786 byla část ostrovů zabraná Velkou Británií, což Francie potvrdila definitivně v roce 1814, kdy se vzdala u Mauritia, k němž administrativně náležely. Do roku 1903 tvořily jednu administrativní jednotku se souostrovím Seychely, od něhož byly v dané roce odděleny a spravovány pak byla jako další dependence Mauritia . Británie se území podržela proti vůli Mauritia a Seychel i po roce 1968, kdy Mauritius získal nezávislost. Původní francouzštinu užívající obyvatelstvo tvořilo před rokem 1968 komunitu s cca 1500 příslušníky. Tito lidé, míšenci etnik z východoafrického pobřeží a z jižní Indie, se nazývají Ilois (fr. doslova „Ostrované“). V roce 1966 potvrdily Londýn a Washington už dříve předjednanou dohodu, podle které mělo být celé nedávno vyhlášené BIOT pronajato na 50 let USA. Protože USA požadovaly pro zbudování vojenské základny na Diego García všechny ostrovy bez civilní populace, zahájilo Spojené království v roce 1967 evakuaci/deportaci všech Ilois. Ti už v té době protestovali s ohledem na články IX a XIII OSN, podle nichž nikdo nesmí být donucený k exilu. Deportace, podle Britů evakuace neobyvatelných ostrovů, skončila v roce 1972. Kritikům deportace/evakuace vadilo i to, že Ilois dostali pouze formální odškodnění, takže ještě v roce 1980 mezi nimi byla cca 40% nezaměstnanost a většina z nich žila v chudobě na ostrově Mauritius, kam byli převezeni. Nezákonnosti vystěhování potvrdil v roce 1971 i britský nejvyšší soud. Britské úřady rozhodnutí akceptovaly a oznámily, že Ilois se smí vrátit (s výjimkou návratu na ostrov Diego García). USA naopak rozhodnutí odmítly akceptovat a jejich postoj se ukázal být rozhodující: Ilois zůstali na Mauritiu. Od roku 1983 nicméně docházelo z britské strany k určitým pokusům Ilois odškodnit, aniž by bylo zpochybněno jejich právo na návrat. Soudní spory nicméně pokračovaly dál. V roce 2003 Nejvyšší soud označil nároky Ilois na odškodnění za neoprávněné. O tři roky dřív, v roce 2000, bylo naopak potvrzeno jejich právo na návrat a v roce 2002 získali právo být občany britských zámořských teritorií (British Overseas Territories Act), přestože žijí na Mauritiu a mají často občanství tohoto ostrovního státu. Navzdory všem těmto skutečnostem britské úřady i nadále odmítaly vpustit Ilois do BIOT. V roce 2002 a v roce 2006 pouze vybraly po 100 Ilois, kterým umožnily návštěvu. V roce 2006 pak Ilois vyhráli i v soudní při ohledně právo BIOT navštěvovat (na základě precedentu zacházení s japonskými Kanaďany po útoku na Pearl Harbor), ale v praxi je aplikace tohoto soudního rozhodnutí těžko vymahatelná. Další rovina sporu se nese ve vztahu BIOT a nároků Mauritia, resp. Seychel vůči němu. Mezinárodní právo už v 60. let 20. století uznávalo princip, podle něhož nesměly být závislé útvary (kolonie, mandáty atp.) před získáním nezávislosti rozdělovány. Mauritius o vrácení ostrovů nikdy sice oficiálně nepožádal, ale podpora Ilois a prohlášení některých jeho významných představitelů vyjadřují trvalý zájem o souostroví. Až do roku 2016 (kdy vyprší smlouva s USA) nicméně Mauritius jako stát nechce o BIOT jednat. Vyskytly se i určité spekulace, že by Mauritius ponechal na Diego García britsko-americkou vojenskou základnu za placený pronájem a za právo volně rozhodovat o repatriaci Ilois. To vyvolává otázku potencionálních vztahů Mauritius ↔ Čagoské ostrovy, tj. zda zůstanou součástí Mauritia (např. jako autonomní region) nebo zda budou prosazovat nezávislost (část obyvatel vyhlásila v exilu tzv. Čagoskou lidově demokratickou republiku). Může se zdát, že na nezávislost jsou ostrovy příliš „malé“, ale rozlohou jsou větší než např. Tuvalu nebo Nauru (nezávislé státy v Oceánii) a předstihují dokonce (o pouhé 2 km2 souše) San Marino. Počtem obyvatel by sice byli na předposledním místě (před Vatikánem), ale pokud by se osamostatnili jiné malé útvary (např. Tokelau, kde referendum v roce 2006 jen těsně neuspělo), pak by z hlediska lidnatosti s nimi byli srovnatelní. Je důležité uvést i to, že velikost státu není pro nezávislost z hlediska de iure důležitá. Jako třetí faktor vstupují do spolurozhodování Seychely, které „vlastnily“ (tvořily s BIOT jeden celek) před rokem 1903 a které se ve sporu rovněž angažují ve prospěch Ilois (část Ilois žije i na Seychelách). Otázkou zůstává, do jaké míry se Seychely hodlají angažovat v potencionálních požadavcích na BIOT. Ke všem těmto problémům (relativně velkým vzhledem k „malosti“ celého území) došlo především z důvodu velikého strategického významu souostroví (a laguny) Diego García. USA začaly zvažovat výstavbu základny už v roce 1959. Původním záměrem bylo zřídit monitorovací (de facto špionážní) stanici (původně proti SSSR). Na konci 20. století byla přebudována a doplněna o funkci navigační (napojení přes satelitní systémy na systémy globálního určování pozic). Na ostrově je rovněž komunikační středisko pro námořní dopravu a vojenské letiště. Po rozpadu SSSR sehrál BIOT důležitou roli při operacích proti Iráku nebo např. Afghánistánu. Lze obtížně odhadnout, zda tyto argumenty (vojenské) převáží nad argumenty Ilois.
KOVÁŘ, M. Vybrané problémy z regionální geografie zemí (část Frankofonie). Ostrava : Ostravská univerzita, 2006. 60 s. ISBN 978-80-7368-354-2
Afghánistán • Arménie² • Ázerbájdžán¹ • Bahrajn • Bangladéš • Bhútán • Brunej • Čínská lidová republika • Egypt³ • Filipíny • Gruzie¹ • Indie • Indonésie • Irák • Írán • Izrael • Japonsko • Jemen³ • Jižní Korea • Jordánsko • Kambodža • Katar • Kazachstán¹ • Kuvajt • Kypr² • Kyrgyzstán • Laos • Libanon • Malajsie • Maledivy • Mongolsko • Myanmar (Barma) • Nepál • Omán • Pákistán • Rusko¹ • Saúdská Arábie • Severní Korea • Singapur • Spojené arabské emiráty • Sýrie • Šrí Lanka • Tádžikistán • Thajsko • Turecko¹ • Turkmenistán • Uzbekistán • Vietnam • Východní Timor4
Teritoria, kolonie a zámořská území: Britské indickooceánské území (GB) • Kokosové ostrovy (AUS) • Vánoční ostrov (AUS)
Území se sporným postavením: Abcházie¹ • Jižní Osetie¹ • Náhorní Karabach • Palestinská autonomie • Severní Kypr² • Tchaj-wan (Čínská republika)
