Budovatelská próza

Budovatelská próza je označována literatura, která začíná vycházet v 50. letech 20. století.

V období po roce 1948, po nástupu komunismu se obraz literatury změnil. Některá nakladatelství připadla do státního vlastnictví. Režim dovoluje vydávat jen literaturu politickou nebo socialistickou (ostatní je zakázáno). V 50. letech také nastává doba procesů a pronásledování těch, kteří jsou proti režimu. Řada autorů se musela odmlčet, někteří i emigrovali (např. Pavel Tigrid, Jan Čep či Egon Hostovský), někteří byli uvězněni.

Jediná uznávaná filosofie je marxismus a leninismus. Uzavřely se cesty na západ. Orientace přechází jen na východ, na země lidově demokratické. Po uvěznění nekomunistických autorů začaly čistky i v řadách komunistických spisovatelů - vše v rámci hesla "hledej nepřítele v řadách strany". Po psychickém nátlaku vše mohlo dojít až k sebevraždě (např. Konstantin Biebl, Karel Teige atd.)

[editovat] Rozvoj budovatelské prózy:

• schematická próza, námětem je nové vybudování továren ve městech (s tím souvisí i likvidace válečných škod po bombardování)
• pak znárodnění těžkého i lehkého průmyslu pod správu státu
• na venkově vznikají družstva (JZD) nebo státní statky
• odsun Němců z pohraničí a možnost osídlení pro Čechy (možnost pro lidi, kteří měli vztah k práci)
• hrdinové jsou buď kladní nebo záporní…kladný je dělník a člen KSČ, bude mít za sebou koncentrační tábor a odboj = protest
• zobrazuje: venkov, tovární prostředí, podrobný popis pracovního prostředí, řeší se výrobní problémy
• kladný hrdina…člen KSČ, prosazují ho, jsou pracovití, obětaví, uvědomělí, vše obětují společnosti
• záporný hrdina…opačné názory, jsou to padouchové, dělají sabotáže, nejsou tak inteligentní
• témata: osidlování pohraničí, budování socialismu, průmyslu, družstev, združstevňování vesnic, uvědomělý komunista, který vždy zvítězí nad nepřáteli