Burundi
Burundi, oficiálně Burundská republika, je stát ve střední Africe. Burundi hraničí na severu s Rwandou, na západě s Demokratickou republikou Kongo a na východě a jihu s Tanzanií. Jihozápadní hranice státu je tvořena jezerem Tanganika. Hlavním městem Burundi je Bujumbura, země je administrativně rozčleněna na 17 provincií.
[editovat] Předkoloniální období
- 14. století: Příchod pasteveckého kmene Hutu a jejich usazení v oblasti. Pygmejové (předchůdci dnešního etnika Batwa) žili na území dnešního Burundi pravděpodobně již před Hutuy. Kulturně i jazykově si Hutuové Pygmeje podmanili.
- 15. – 19. století: Příchod pasteveckých Tutsiů; nastolení feudálního zřízení a systému kast založeného na vlastnictví dobytka. Politická dominance Hutuů. Feudální společnost je řízena králem, mwami. Politické a sociální struktury nejsou tak pevné jako v sousední Rwandě. Král nedisponuje absolutní mocí a rozličné královské klany, ganwa, se snaží převzít moc do svých rukou. Ve srovnání s Rwandou dochází v Burundi také k častějším sňatkům mezi Hutuy a Tutsii, a Hutuové se zde všeobecně těší větší hospodářské nezávislosti. Svým přístupem k jezeru Tanganika a blízkostí k významné obchodní stezce spojující střední Afriku se Zanzibarem je výhodná poloha Burundi ještě více zdůrazněna.
- 1858: Britští cestovatelé John Speke a Richard Burton navštívili Burundi.
- Podrobnější informace naleznete v článku Ruanda-Urundi.
- 1880-1890: Kolonizace Burundi Německem (pod tehdejším názven „Urundi“), následuje přičlenění k Německé východní Africe (1890-1919) společně se Rwandou („Ruanda“).
- První světová válka: Ovládnutí obou zemí belgickými vojsky, s pomocí Britů, a ustavení společného území „Ruanda-Urundi“. Hlavním městem se stala Usumbura (dnešní Bujumbura) se strategickou polohou na břehu jezera Tanganika.
- 1923: Království Ruanda-Urundi se stává mandátním územím Spojených Národů (po 2. světové válce OSN) pod správou Belgie.
- 1925: Belgičané zavádějí režim nepřímé vlády zvýhodňující aristokratické Tutsie. Rozštěpení mezi oběma etnickými skupinami je institucionalizováno a etnický původ se stává jedním z kritérií identifikace v administrativních záležitostech.
- 1959: Příliv tutsijských uprchlíků ze sousední Rwandy v reakci na tamější krvavé masakry.
- 1. červenec 1962: Burundi získává nezávislost. Země se stává konstituční monarchií v čele s králem Mwami Mwambutsou IV.
- Říjen 1961: Vražda dědice trůnu, prince Louise Rwagasore, který zastával účast všech skupin ve vládě. Prince Rwagasore byl zavražděn nedlouho po premiéru Pierre N’Gendandunwe (Hutu); tyto události předznamenaly počátek politické nestability v zemi, která vyústila v řadu státních převratů vedených militantními Tutsii, povstáními Hutuů a následné rozsáhlé masakry obyvatel (1965, 1972, 1988 a 1992).
- 1966: Mwambutsa vystřídán na trůnu svým synem Ntaré V., který byl ve stejném roce sesazen vojenským převratem vedeným Michelem Micombero, též tutsijského původu.
- 1972: Vražda krále Ntaré V. následována masakry, při kterých zahynulo na 200 000 obyvatel. Masakry byly zahájeny na jihu země v provincii Bururi (vraždy tisíců Tutsiů), v následných protiútocích jsou cílení zejména vzdělaní Hutuové, jejich oběti jsou počítány na desetitisíce.
- 1976: Převzetí moci v krvavém převratu Jean-Baptiste Bagazou. Přestože Bagaza vládl vojenským režimem dominovaným Tutsii, přispěl zemi prosazením pozemkové reformy, reformy volebního systému a národním usmířením.
- 1981: Vyhlášení nové ústavy zajišťující vládu jedné strany.
- 1984: J.-B. Bagaza zvolen prezidentem, jakožto jediný kandidát. Následně po svém zvolení Bagaza započal éru potlačování náboženských aktivit a zatýkání členů politické opozice.
- 1987: Bagaza svržen majorem Pierrem Buyoyou. Buyoya posléze rozpustil opoziční politické strany, zrušil platnost ústavy z roku 1981 a zřídil vlastní vládnoucí stranu Military Committee for National Salvation (CSMN). Během následujícího roku se Burundi stalo svědkem rostoucího napětí mezi vládnoucími Tutsii a většinovými Hutuy, které vyústilo v krvavé střety mezi armádou, hutuskou opozicí a tutsijskými radikály. Během tohoto období přišlo o život až 150 tisíc lidí a desítky tisíc dalších uprchli z Burundi do sousedních zemí. Buyoya sestavil výbor pověřený vyšetřováním příčin nepokojů a vypracoval chartu pro demokratickou reformu.
- Srpen 1988: Masakry několik stovek Tutsiů na severu země (provincie Marangara a Ntega), které jsou tvrdě opětovány - výsledkem je 20 000 obětí z řady Hutuů.
- 1991: Buyoya schválil novou ústavu zajišťující mnohostrannou a neetnickou vládu a parlament.
[editovat] Občanská válka (1993-2005)
- 1993: Melchior Ndadaye zvolen prvním burundským prezidentem hutuského původu (strana FRODEBU). Ještě téhož roku byl Ndadaye zavražděn frakcemi Tutsii ovládané armády. Země je zchvácena občanskou válkou.
- 1994: FRODEBU se znovu dostává k moci, v lednu roku 1994 je prezidentem zvolen Cyprien Ntaryamira. Bezpečnostní situace se nicméně nadále zhoršuje. V dubnu 1994 byl prezident Ntaryamira sestřelen v letadle společně se svým rwandským protějškem, prezidentem Juvénalem Habyarimanou. Tato událost předznamenala počátek genocidy menšinových Tutsiů v sousední Rwandě zatímco v Burundi Ntaryamirova smrt vedla k vyhrocení násilí a nepokojů, které ovšem nevedly k hromadným masakrům jako v případě Rwandy. 8. dubna 1994 byl na čtyrleté období jmenován prezidentem Sylvestre Ntibantunganya, nicméně bezpečnostní situace v zemi se nadále zhoršovala, dále umocněna přílivem rwandských uprchlíků a aktivitami ozbrojených skupin Hutů a Tutsiů.
- 1996: Vláda svržena v povstání vedeným bývalým prezidentem P. Buyoyou. Občanská válka pokračuje i nadále přes úsilí mezinárodního společenství o mírový proces.
- 1998: Buyoya oficiálně jmenován prezidentem. Schválena přechodná ústava.
- 1999: Vyjednávání znepřátelených stran pod patronátem bývalého prezidenta Tanzanie Juliuse Nyerereho.
- 2000: Dohoda podepsána mezi vládou a třemi tutsijskými skupinami, dvě hlavní hutuské skupiny se k dohodě nepřipojují.
- Říjen 2001: Ustavena společná vláda (přechodná) Hutů a Tutsiů jako výsledek mírových vyjednávání vedených pod patronátem Nelsona Mandely. Hlavní rebelská skupina však příměří odmítá a boje opět získávají na síle.
- Prosinec 2001: Na 500 hutuských rebelů zabito příslušníky burundské armády v okolí Bujumbury.
- Leden 2002: Jean Minani, představitel nejvýznamnější hutuské strany Frodebu, zvolen prezidentem přechodného národního shromáždění.
- Červenec 2002: Obnovení bojů oddaluje plánované mírové pohovory. Podle armády bylo zabito na 200 hutuských povstalců.
- Prosinec 2002: Vláda podepisuje příměří s rebely z FDD v rámci mírových jednáních v Tanzanii. O měsíc později však opět propukají boje.
- Duben 2003: Domitien Ndayizeye (Hutu) zvolen prezidentem.
- Červenec 2003: Na 300 rebelů a 15 vládních vojáků zabito při útocích v Bujumbuře. Tisíce lidí opouští domovy.
- Listopad 2003: Prezident Ndayizeye a představitel FDD Pierre Nkurunziza podepisují dohodu o ukončení občanské války na summitu vedoucích afrických představitelů v Tanzanii.
- 2004: Ustavena nová národní armáda. Nkurunziza je spolu s několika dalšími představiteli FDD jmenován do ministerské funkce. Menší hutuská rebelské skupina, Forces for National Liberation (FNL), zůstává aktivní.
- Červen 2004: Mírové síly OSN přejímají dohled nad průběhem mírového procesu od vojsk Africké Unie.
- Srpen 2004: Hutuští rebelové zavraždili na 160 konžských Tutsiů v uprchlickém táboře nedaleko hranice s DR Kongo. Rebelská skupina FNL přiznává zodpovědnost za masakr.
- Prosinec 2004: Vláda a OSN zahajují proces demobilizace a odzbrojování.
- Leden 2005: Prezident podepisuje zákon týkající se utvoření nové národní armády, která bude nadále složena z vládních sil a rebelských skupin, s výjimkou FNL.
- Srpen 2005: Pierre Nkurunziza, Hutu ze strany FDD, vítězí v prezidentských volbách. FDD zvítězila v parlamentních volbách v červnu téhož roku.
- Duben 2006: Odvolán zákaz nočního vycházení uvalený na počátku 70. let.
- Září 2006: Podepsání mírové dohody mezi vládou a poslední rebelskou skupinou FNL v Tanzanii.
- Prosinec 2006: Konec mandátu mírových sil OSN (ONUB), které střídá od ledna 2007 integrovaný úřad OSN (BINUB).
- Červenec 2007: Vedoucí představitelé FNL poněkolikáté opuštějí speciální monitorovací výbor, což vyvolává obavy z obnovení násilí.
- Září 2007: V boji znepřátelených frakcí FNL v Bujumbuře je zabito 20 bojovníků. Rabování na SZ země.
- Listopad 2007: Odstoupení dosavadního premiéra Martina Nduwimany z funkce. Jmenování Dr. Yvese Sahinguvu novým premiérem.
- Prosinec 2007: Francouzská humanitární organizace ACF se stahuje ze země po zavraždění jedné ze svých pracovnic.
- Únor 2008: Vládnoucí strana CNDD-FDD ztrácí většinu v parlamentu, jenž se stává neakceschopný, což vede ke zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Opozičním poslancům je vyhrožováno. Posílají tedy dopis generálnímu tajemníkovi OSN, ve kterém ho žádají o politickou a bezpečnostní ochranu.
Burundi je prezidentská republika. Hlavou státu a jeho výkonnou složkou je prezident. Prezident je volen přímo voliči na pětileté funkční období, přičemž může být zvolen max. dvakrát za sebou (podle ústavy z roku 2005 mohl být první prezident po skončení občanské války z let 1993-2005 zvolen parlamentem a to min. 2/3 hlasů). Prezident dále jmenuje ministry a svého viceprezidenta, kterého ovšem musí schválit parlament.
Parlament je dvoukomorový a skládá se z Národního shromáždění a Senátu. Národní shromáždění má min. 100 členů, z nichž 60% je vyhrazeno pro Huty a 40% pro Tutsije. Členové parlamentu jsou voleni přímou volbou na 5 let. Senát ma 54 členů (17 Hutuů a 17 Tutsijů, vždy 2 z jedné provincie, zbývající místa jsou rezervována pro zástupce dalších etnických menšin a také bývalé prezidenty). Členové senátu jsou voleni nepřímo na pětileté funkční období. V obou komorách parlamentu obsazují 3 místa Twaové a zároveň je nejméně 30% míst rezervováno pro ženy.
Dle Populačního fondu OSN (UNFPA) [1] se počet obyvatel Burundi pohybuje okolo 7,5 milionu. Burundi má 2. nejvyšší hustotu obyvatel v Subsaharské Africe (po Rwandě). Růst obyvatelstva dosahuje 3,4 %, přičemž jedna žena má za život průměrně 6,8 dětí. Vysoké jsou i míry mateřské (10 promile) a kojenecké úmrtnosti (10,2 promile). Předpokládáná délka dožití se u mužů očekává necelých 51 let a u žen něco málo přes 52 let. Velkým problémem pro zemi stále zůstává velký počet lidí nakažených HIV/AIDS (250 tis., 2003). Jedním z důsledků je pak nevyrovnaná věková struktura obyvatelstva. Do kategorie 0-14 let patří 46 % obyvatel, do kategorie 15-64 let 51 % obyvatel a do kategorie nad 65 let pouze 3 % obyvatel. Gramotných je pouze kolem 60 % obyvatelstva starších 15 let (67 % mužů, 52 % žen).
Opakované kmenové války jsou vyvolávány tradiční nadvládou menšinového kmene Tutsiů, vysokých lidí původem z Etiopie a Ugandy, nad vzrůstem menšími příslušníky většinového kmene Hutuů. Hutuové tvoří 85% obyvatelstva, zatímco Tutsiové pouze 14%. Původní obyvatelé - pygmejští Twaové - zastupují dnes pouhé 1% obyvatelstva.
Třináct let trvající občanská válka (1993-2005) měla na svědomí 300 000 lidských životů. V současnosti Burundi čelí vážným problémům způsobených rozsáhlými populačními přesuny svého obyvatelstva jak v rámci země (asi 140 tis.) tak i v sousedních zemích (především v Tanzanii, kolem 50 tis.).
Převládajícím náboženstvím v Burundi je křesťanství, které vyznává 67 % obyvatelstva (katolíci 62 %, protestanti 5 %). 23 % obyvatel vyznává různá tradiční náboženství a zbývajících 10 % obyvatel jsou muslimové (především kolem hlavního města Bujumbury).
V Burundi jsou používány dva oficiální jazyky - Kirundi, jazyk ze skupiny bantu který je široce používán místním obyvatelstvem, a francouzština. Swahili, jazyk obchodníků, je stejně jako francouzština používán především v Bujumbuře. Pozoruhodnou skutečností je používání stejného jazyku Kirundi oběmi hlavními etnickými skupinami, Hutuy i Tutsii; taková jazyková homogenita je v regionu subsaharské Afriky jedinečná.
Burundi je vnitrozemský stát s tropickým podnebím se dvěma výraznými obdobími dešťů. Území Burundi se rozkládá v nadmořské výšce výšce mezi 800 m a 2000 m, přičemž nejvyšší hora Heha dosahuje 2670 metrů. Díky této vysoké nadmořské výšce je zde relativně příznivé klima a to i přesto, že Burundi leží kousek od rovníku. Jsou zde tak příznivé podmínky pro zemědělství, což sebou ovšem nese masivní kácení lesů.
Země leží při severovýchodním břehu jezera Tanganika. Do jezera Tanganika se vlévá řeka Rusizi, která tvoří zároveň hranici mezi Burundi a Demokratickou republikou Kongo. Na území Burundi pramení také řeka Kagera, jež je zároveň považována za pramen Bílého Nilu. V zemi se nacházejí 3 národní parky (Národní park Kibira, Národní park Ruvubu a Národní park Rusizi) a 5 přírodních rezervací.
[editovat] Administrativní členění
Burundi je rozděleno 17 provincií (province), 117 komun (commune), a 2 638 obvodů (colline). Hlavní město Bujumbura je i městem s největším počtem obyvatel. Mezi další významná města patří Gitega, Muyinga, Ngozi a Ruyigi.
[editovat] Seznam provincií
- Bubanza
- Bujumbura Mairie
- Bujumbura Rural
- Bururi
- Cankuzo
- Cibitoke
- Gitega
- Karuzi
- Kayanza
- Kirundo
- Makamba
- Muramvya
- Muyinga
- Mwaro
- Ngozi
- Rutana
- Ruyigi
Burundi je málo rozvinutý zemědělský stát, který je do značné míry závislý na zahraniční pomoci. Více jak 50 % obyvatel žije pod hranicí chudoby. Burundi má dokonce nejnižší HDP/obyv. na světě (90 USD, 2007).
Více jak 90 % obyvatel pracuje v zemědělství. Nejdůležitější exportní plodinou je káva. Dalšími významnými zemědělskými produkty jsou čaj, bavlna, banány, maniok, sladké brambory, čirok, kukuřice, hovězí maso, či mléko. Ekonomická situace státu je značně závislá na úrodě a na cenách těchto zemědělských plodin (především káva a čaj) na světových trzích. Zpracovatelský průmysl je až na několik vyjímek (přikrývky, obuv, mýdla) málo rozvinutý. Většina spotřebního zboží se tak musí dovážet.
Nejvýznamnějším exportním partnerem je Švýcarsko (34 %), dále Velká Británie (12 %) a Pákistán (8 %). Naopak nejvýznamnější podíl na importu má Saúdská Arábie (13 %), Keňa (8 %) a Japonsko (8 %).
Země má přes 12 tis. km silnic, z nichž je pouze 1200 km asfaltovaných. Vodní doprava je provozována ne jezeru Tanganika. Nejdůležitější přístav je pak v hlavním městě Bujumbuře. V hlavním městě se pak nachází také jediné mezinárodní letiště v zemi. Kromě něj je v zemi ještě 7 menších letišť. V Burundi zcela chybí železniční síť.
[editovat] Externí odkazy
Seznam aktuálního počasí
- ↑ UBFPA
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
