Camellia

Je navrženo začlenit obsah tohoto článku do článku Čajovník (diskuse), a tak oba články sloučit.

Tento článek pojednává o rostlině zvané Camellia (latinský název) neboli čajovník (český překlad), nikoliv o nápoji zvaném čaj.

[editovat] Botanický popis

• říše: rostliny (Plantae)
• podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
• oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
• třída: Magnoliopsida (Magnoliopsida)
• podtřída: Dilleniidae (Dilleniidae)
• řád: čajovníkotvaré (Theales)
• čeleď: čajovníkovité (Theaceae)
• rod: čajovník (Camellia)

Druhy

čajovník čínský (Camellia Sinensis)

čajovník assamský (Camellia Assamis)

[editovat] Vznik názvu

Latinský název Camellia udělil této rostlině švédský přírodovědec Carl Linné. Pojmenoval ji po českém botanikovi a misionáři Josefu Georgu Kamelovi, který sice s konkrétně čajem neměl nic společného, avšak Linné tím chtěl ocenit jeho přínos botanice. Většina cizojazyčných názvů pro čajovník pochází z čínského slova pro čaj, resp. ze čínského znaku. Obchodníci, kteří dopravovali čaj po souši zejména do východní a střední Evropy jej vyslovovali jako "čcha", odtud například české "čaj" nebo portugalské "chá". Druhou variantou výslovnosti používanou hlavně mezi přepravci přes moře bylo "čche", odtud například anglické "tea", francouzké "thé" či třeba norské "te".

[editovat] Složení

• kofein (thein): až 7%
  
• katechinové polyfenoly: asi 30% suché hmotnosti, často nesprávně nazývané taniny
• vonné těkavé látky: 0,01% - 0,05%
• vitaminy, nerostné látky, vosky, cukry

[editovat] Základní popis

Čajovník je stále zelená rostlina s listy různé velikosti, krátkými stonky, bílými květy (podobné květům třešní) a plody podobnými ořechu.

Lístky čajovníku jsou dlouhé zhruba 3 - 25 cm a široké 1 - 10 cm. Charakteristické je silné žebrování a jemné bílé chloupky na spodní straně listu, které jsou nejlépe viditelné na tzv. tipsech, což jsou ještě nerozvinuté pupeny listů.

Camellia se pěstuje jako keř nebo strom na plantážích v tropických a subtropických oblastech v různých nadmořských výškách (až nad 2000 m) po celém světě.

Převážně z listů této rostliny, ale také z dalších jejích částí (například ze stonků) se vyrábí nápoj zvaný čaj.

[editovat] Druhy

Čajovník existuje ve dvou základních druzích: čajovník čínský (Sinensis) a assamský (Assamis).

Čajovník čínský je menší (až 6m, většinou ale kolem 2 - 3m) s menšími a tmavšími lístky vhodný pro pěstování ve vyšších subtropických oblastech s mírným klimatem, čajovník assamský je větší (dosahuje i 20 až 30m) a pěstuje se ve všech výškových oblastech převážně v tropickém pásu.

Někdy se jako třetí druh uvádí čajovník indonéský neboli ceylonský, jenž se vlastnostmi nachází mezi již zmíněnými základními druhy.

[editovat] Původ

Čajvník pochází z jihovýchodní Asie. První písemné zmínky o čaji známe ze třetího století n. l., nicméně četné legendy vypráví o objevení čajovníku jakožto rostliny poskytující podivuhodný nápoj již ve třetím tisíciletí př. n. l. První celistvé popisy v čele s proslulou "Klasickou knihou o čaji" mistra Lu Jü pochází z Číny z doby dynastie Tchang (7. - 10. stol.). Postupem času rostla obliba čaje pro jeho výjimečnou chuť a blahodárné účinky nejenom v Číně. Čaj se brzy stal významným obchodním zbožím a po vodě neoblíbenějším nápojem vůbec. Se zájmem o čaj stoupal také počet míst, kde byl čajovník pěstován. V současnosti najdeme čajové plantáže převážně v Číně, Japonsku, Indii, Indonésii, ve Vietnamu, v oblasti Kavkazu, na Ceylonu a Tchai Wanu, ale také v Evropě (oblast Gruzie a Azory), na Jávě, Sumatře či v jižní Africe.

[editovat] Pěstování

Čajovník se pěstuje jako keř nebo strom na plantážích v tropických a subtropických oblastech v různých nadmořských výškách, od nížin až po vysokohorské oblasti nad 2000 m.

Čajovníky pěstované ve vyšších oblastech mají menší listy a chudší, nicméně většinou podstatně kvalitnější sklizeň.

Množí se pomocí semen nebo řízků. Semena se pěstují v pařeništích a po půl roce se přesadí na plantáže. Řízky se přesazují osm měsíců po zakořenění. Zhruba po dvou letech jsou keře poprvé stříhány a po třech letech jsou připraveny na první sklizeň.

Čajovník je poměrně nenáročná rostlina, dobře snáší různé klimatické podmínky, vyžaduje velké množství srážek po celou dobu roku. Zejména v Japonsku bývá často zastiňována ("Kabuse").

Keře se sází v dlouhých pravidelných řadách. Pravidelným zastřiháváním se dosahuje požadovaného tvaru keříků ve výšce od 70 do 100 cm, kvůli snadné sklizni.

[editovat] Sklizeň

Lístky z nových keřů lze sklízet po třech letech, u čajů vyšších sort je to však později. Kvalitní čaj produkují asi třicet let.

Doba sklizně se výrazně liší podle druhu čaje a hlavně místa pěstování. Většinou je přizpůsobena srážkám. Některé čaje, především nižší třídy, jsou sklízeny celoročně (až 30 sklizní). U kvalitnějších je to například i jen třikrát až čtyřikrát do roka. Kvalita sklizně během roku silně kolísá. Například plantáže Darjeelingu produkují při svém prvním sběru v únoru a březnu špičkové čaje nejvyšší kvality, kdežto lístky ze třetího podzimního sběru jsou kvalitativně o několik tříd níž a často se používají pouze do směsí. Sklizně jsou vždy přesně načasované a striktně dodržované.

Čajové listy se sklízí většinou ručně - buď trháním prsty nebo stříháním nůžkami-, nebo mechanicky speciálními stříhacími stroji (využíváno hlavně v Japonsku).

Sklízí se vždy tips spolu s přilehlými dvěma až pěti lístky. Nejkvalitnější jsou právě tipsy a nejmladší lístky, proto čím větší je obsah tipsů, tím kvalitnější je čaj.

[editovat] Zpracování

Všechny druhy čaje (z listů - bílé, zelené, polozelené, černé; ze stonků atd.) pochází z této jediné rostliny. Dělí je od sebe hlavně stupeň fermentace.
Zpracování se tedy liší podle druhu čaje.

[editovat] Fáze zpracování

• Fermentace

je přirozený kvasný proces, který začne probíhat prakticky hned po utržení lístků od rostliny. Jedná :se vlastně o oxidaci polyfenolů, jež tvoří asi 30% čajového listu. Dochází ke změně :chemických vlastností.

Zastavit fermentaci je možno zahřátím. To se provádí buď na kovových pánvích (čínský způsob) nebo spařováním (japonský způsob).

• Zavadnutí

Čerstvě sklizené lístky se nechají na suchém vzdušném místě 10 - 16 hodin zavadnout tak, aby :ztratily svou křehkost a bylo možné s nimi dále pracovat, aniž by se rozdrtily.

• Rolování

je strojový proces, při němž se rozruší buněčná struktura listu a uvolní se různé chemické látky :a enzymy podporující fermentaci

• Sušení

Lístky se suší na pásových sušičkách. Obsah vody by měl klesnout pod :3%, ale nesmí dojít k :připálení lístků, protože čaj poté většinou získá nežádoucí praženou či karamelovou příchuť či aroma.

• Třídění

je konečný proces zpracování lístků.

[editovat] Zpracování podle druhu čaje

• zelený čaj - nefermentovaný: