Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
V matematice, konkrétně v komplexní analýze, jsou Cauchyho-Riemannovy podmínky nutnou (ne však postačující) podmínkou, aby daná funkce byla holomorfní (tedy komplexně diferencovatelná). Postačující podmnínkou jsou např. pokud mají funkce u,v spojité parciální derivace. Jde o parciální diferenciální rovnice pojmenované po Augustinu Cauchym a Bernhardu Riemannovi. Poprvé se tyto rovnice objevily roku 1752 v práci D'Alemberta.
Obsah |
Následující tvrzení, které charakterizuje holomorfní funkce pomocí Cauchy-Riemannových podmínek, bývá označováno jako Cauchy-Riemannova věta.
Buď f(x + iy) = u + iv funkce z otevřené podmnožiny komplexních čísel C do C, kde x a y jsou reálná čísla a u, v jsou reálné funkce definované na otevřené podmnožině R2. Potom f je holomorfní právě když u a v jsou spojitě diferencovatelné a jejich parciální derivace splňují Cauchyho-Riemannovy podmínky:

a

Tyto dvě podmínky lze ekvivalentně vyjádřit pomocí jediného vztahu:

Uvažujeme-li zápis komplexního čísla v polárních souřadnicích: z = reiθ, lze zapsat Cauchyho-Riemannovy podmínky ve tvaru:


Opět lze tyto dvě rovnice zapsat pomocí jediné:

kde derivace uvažujeme v bodě reiθ.
První možností jak vést důkaz je říci, že má-li funkce parciální derivaci jako funkce dvou proměnných, potom musí mít stejnou hodnotu podél všech křivek procházejících daným bodem. Máme-li funkci f(z) = u(x, y) + i v(x, y) nad C, a počítáme-li derivaci v bodě, z0, přibližujeme se k z0 nejprve po křivce podél reálné osy a poté podél imaginární osy. Obě hodnoty derivací musí vyjít stejné.
Podél reálné osy:
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
což je z definice parciální derivace rovno

Podél imaginární osy:
![]() |
![]() |
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
|
![]() |
tedy opět z definice parciální derivace:

Porovnáním těchto dvou výsledků

Má-li se rovnat reálná i imaginární část bude


Další možností, jak odvodit Cauchyho-Riemannovy podmínky je uvažovat komplexní derivaci jako lineární zobrazení a to dvěma způsoby – jako zobrazení z
do
a jako zobrazení z
do
.
Chápeme-li f přirozeným způsobem jako funkci z
do
, je lineární zobrazení L totálním diferenciálem f v bodě z, platí-li:
, kde ξ je funkce splňující 
Na druhou stranu si uvědomme, že komplexní číslo w je komplexní derivací funkce
v bodě z, právě když pro všechna
platí:
, kde ξ je opět funkce splňující 
Přitom w = s + it určuje jednoznačně lineární zobrazení
dané maticí

Toto zobrazení splňuje (stále při přirozeném ztotožňování komplexních čísel s vektory z
) vztah
, tedy platí:
, kde ξ je opět funkce splňující
.Tedy na jednu stranu, má-li f v bodě z komplexní derivaci w, je zobrazení W totálním diferenciálem
a tedy platí:

odkud Cauchyho-Riemannovy podmínky zřejmě plynou.
Na druhou stranu, má-li f = u + iv spojité parciální derivace v z, má v z totální diferenciál:

Pak z dříve dokázaných vztahů je číslo
komplexní derivací funkce f, neboť díky platnosti Cauchyho-Riemannových podmínek je lineární zobrazení W určené takto definovaným w rovno df(z). 