Chanuka

Několik chanukií v osmý den svátku Chanuka.

Chanuka (hebrejsky: חנוכה) známá také jako Svátek světel, je osmidenní židovský svátek začínající podle židovského kalendáře 25. den měsíce kislev, což může připadat na období od konce listopadu do konce prosince. Oslavuje znovuvysvěcení Druhého chrámu a povstání Makabejských.

Svátek se slaví rozsvěcováním světel na speciálním svícnu nazývaném chanukia každý večer svátku: první den jednu svíčku, druhý den dvě svíčky, atd.

[editovat] Původ svátku

Slovo Chanuka v hebrejštině znamená vysvěcení nebo zasvěcení a vztahuje se ke znovu vysvěcení Druhého jeruzalémského chrámu po jeho znesvěcení vojsky Antiocha IV. a připomíná „zázrak oleje“. Podle Talmudu bylo při znovuvysvěcení, jež následovalo vítězství Makabejských nad Seleukovskou říší, pouze vysvěceného olivového oleje pro věčný plamen v Chrámu po jeden den. Zázrakem však olej hořel po osm dní, což stačilo, aby byl vylisován, připraven a požehnán čerstvý olivový olej.

Chanuka je také zmíněna v deuteronomických knihách 1. knize Makabejských a 2. knize Makabejských.

Umučení Hany a jejich sedmi synů bývá také spojováno s Chanukou. Podle talmudického příběhu^[1] a knihy Makabejských byla židovka jménem Hana a jejich sedm synů mučeni a popraveni Antiochem IV. po tom co se odmítli poklonit soše Dia a sníst vepřové, aby neporušili židovské zákony.

[editovat] Název

Původ názvu Chanuka se vykládá v různých variantách.^[2]

• Někteří učenci tvrdí, že název je odvozen z hebrejského slovesa (חנך‎) znamenajícího „obětovat“ nebo „zabít“. Židé o Chanuce obětovali kůzle v domě božím.^[3]
• Chanuka je také hebrejský akronym pro „ח' נרות והלכה כבית הלל“ znamenající osm dní. Jedná se o nařážku na spor mezi dvěma rabínskými školami v otázce jak zapalovat svíčky. Žáci rabína Šamaje se domnívali, že oslavy svátku Chanuka by měly začínat s osmi svícemi a každý následující večer by se měla odebrat jedna svíce. Oproti tomu žáci rabína Hillela trvali na tom, že začínat by se mělo s jednou svící a každý následující večer by se měla jedna svíce přidávat. Nakonec zvítězila škola rabína Hilela, protože svatost zvětšujeme, ale nezmenšujeme (maalim bikeduša ve-lo moridim‎).

[editovat] Příběh

Kolem roku 200 př. n. l žili Židé v autonomní oblasti Judsko, která v té době byla pod seleukovskou nadvládou. Židé platili Sýrii daně a uznali její právní autoritu a na oplátku mohli svobodně vyznávat svoji víru, zastávat své pozice a zabývat se obchodem.

Roku 175 př. n. l. usedl Antiochus IV. Epifanés na seleukovský trůn. Za jeho vlády byl Jeruzalémský chrám vyrabován, Židé byli masakrováni a judaismus byl postaven mimo zákon. Roku 167 př. n. l. nařídil Antiochus postavit v Chrámu sochu Dia.

Mnoho současných badatelů tvrdí, že král tímto mohl zasáhnout do vnitřních sporů mezi tradicionalistickými Židy v zemi a helenizovanou židovskou elitou v Jeruzalémě. Mezi nimi probíhaly násilné spory o to, kdo bude veleknězem. Zda tradicionalisté s židovsko-aramejskými jmény jako Onias svrženi helenizujícími Židy s řeckými jmény jako Jáson a Menelaus. Jak se konflikt vyhrotil, Antiochus stranil helenizující Židy tím, že zakázal náboženské obřady, kolem nichž se sjednotili tradicionalisté. To může vysvětlovat proč se král odklonil od seleukovských zvyků té doby a zakázal tradiční náboženství celému národu.^[4]

Antiochova opatření se však ukázala jako špatný odhad situace a vyprovokovala povstání velkých rozměrů. Matiáš, židovský kněz z hasmonejské rodiny a jeho synové Jochanan, Simeon, Eleazar, Jonatan a Juda vedli povstání proti Antiochovi. Juda se stal známý pod jménem Jehuda ha-Makabim (Juda „Kladivo“). Poté co roku 166 př. n. l. Matiáš zemřel, Juda zaujal jeho místo a stal se vůdcem povstání. Roku 165 př.n.l. byla židovská vzpoura proti seleukovskému království úspěšná. Chrám byl osvobozen a znovu-zasvěcen. Svátek Chanuka byl zaveden Judou Makabejským a jeho bratry, jako oslava této události.^[5] Poté co byl získán zpět Jeruzalém a Chrám, nařídil Juda vyčistit Chrám a postavit nový oltář na místě toho znesvěceného. Podle Talmudu byl potřeba olivový olej pro chrámovou menoru, která se měla zažehnout, aby hořela po celou noc každý den. Nalezli však pouze jedinou konvičku s posvátným olejem, v níž bylo právě tolik oleje, že by vystačil na jediný den. Avšak stal se zázrak a menora hořela po osm dní, což byla doba během které se připravil nový olej. Jako přípomínka tohoto zázraku byl židovskými mudrci ustanoven tento osmidenní svátek.

Na druhou stranu verse příběhu v 1. knize Makabejských tvrdí, že osmidenní slavnosti zpěvu a obětí byly vyhlášeny před vysvěcením oltáře a nezmiňuje žádný zázrak oleje.^[6] Množství historiků věří, že první Chanuka byla ve skutečnosti opožděnou oslavou svátků Sukot a Šmini Aceret.^[7] Během války nebyli Židé schopni řádně slavit svátky Sukot a Šmini Aceret. Spojené oslavy také trvali osm dní a sukotové slavnosti se vyznačují zapalováním světel v Chrámu. Historik Josefus Flavius^[8] zmiňuje osmidenní svátek a jeho zvyky, avšak neříká nám původ zvyku rozsvěcení světel po osm dní. Díky Flaviovi byl akt rozsvícení světel helenizován Římany. Jeho pomlčení o původu osmidenního svátku mělo možná příčinu právě zázračném rázu. Nicméně však vypráví o tom, že v domácnostech byla rozsvěcována světla a právě díky tomu bylo pro tento svátek populární označení „Svátek světel“ („a od těch dob do dnes slavíme tento svátek a nazýváme jej svátek světel“).

Také bylo poznamenáno, že číslo osm má zvláštní význam v židovské teologii a reprezentuje transcendentalismus a speciální roli židovského lidu v historii lidstva. Sedm je počet dní, během nichž byl stvořen svět a také dokončení hmotného vesmíru a jeho planet. Osm je o krok před sedmičkou a reprezentuje nekonečno. Z toho důvodu je osmý den svátku podle židovského práva svátkem pouze pro Židy (na rozdíl od Sukotu, kdy jsou všichni lidé vítaní v Jeruzalémě). Podobně obřad brit mila (obřízka), jímž jsou židovští chlapci uvedeni do smlouvy s Bohem, je prováděn osmý den. Z tohoto důvodu osmý den Chanuky (jako vítězství monoteistické morality nad helenistickým humanismem) má velký symbolický význam pro praktikující Židy.

[editovat] Rituály Chanuky

Různorodé chanukie - 12.-19. století.

Moderní chanukia od Tiffaniho.

Chanuka se slaví řadou rituálů, které se vykonávají každý den během osmidenního svátku. Některé jsou rodinného rázu, jiné jsou společné. Při Chanuce jsou speciální dodatky ke každodenním modlitbám a části modliteb se přidávají i k modlitbám po jídle. Chanuka není „šabatový typ“ svátku, což znamená že není žádná povinnost vyvarovat se činnostem zakázaných o šabat, jež jsou specifikovány v Šulchan Aruch.^[9] Lidé chodí do zaměstnání jako obvykle, ale mohou jej opouštět dříve, aby stihli zapálit světla o soumraku. Není žádný náboženský důvod k tomu, aby byly zavřené školy, ačkoliv v Izraeli jsou školy zavřené po celý týden Chanuky.

[editovat] Rozsvěcení chanukových světel

Základní rituál, podle židovského práva a zvyků je zapálit každý večer jednu svíčku po osm dní. Jako všeobecně plnění micvy se počet zapálených svíček zvětšuje každý večer.^[10] Každou noc je také zapalován šamaš (neboli sluha) a je umístěn jinak než ostatní svíčky, obvykle výše nebo níže. Účel šamaše je dodržet zákaz zmíněný v Talmudu^[11], týkající se zákazu využívání chanukového světla pro jiné účely než je oslavování a předávání příběhu Chanuky. Toto chanukové svíčky odlišuje od těch šabatových, které jsou určeny na osvětlení. Z toho důvodu se využívá šamaš, kterým se většinou zapalují ostatní svíčky.

Chanuková světla mohou být buď svíčky nebo olejové lampičky.^[12] Elektrické svíčky mohou být využívány pouze v případech, kde je zakázáno používat otevřený oheň, jako například v nemocničních pokojích. Většina židovských rodin má speciální svícen nebo stojan na olejové lampičky pro Chanuku, který umožňuje uchytit osm svíček (či nádobek na olej) plus dodatečný úchyt pro šamaš. V hebrejštině se chanuková menora nazývá chanukií.

Chrámová menora, popsaná v Exodu 25:31, která je často využívána jako symbol judaismu, má šest ramen plus prostřední úchyt pro celkových sedm olejových nádobek.

Význam chanukových světel není pro „svícení uvnitř domu“, ale spíše pro „osvětlení mimo dům“, aby kolemjdoucí mohli vidět chanuková světýlka a připomněli si tak zázrak tohoto svátku. Z toho důvodu se chanukije umísťují k hlavnímu oknu nebo poblíž dveří vedoucí do ulice. Mezi Aškenázy je běžné mít pro každého člena rodiny jednu chanukiu (různé podle zvyklostí), kdežto většina Sefarditů má jednu pro celou rodinu. Pouze tam, kde hrozilo nebezpečí antisemitské perzekuce byly chanukie schovávány, aby nebyly vidět, jako tomu bylo například v Persii za vlády zoroastriáni nebo v některých částech Evropy před 2.světovou válkou. Naproti tomu chasidské skupiny umisťují chanukie poblíž vnitřních dveří, ne nutně viditelně. Podle této tradice jsou chanukie umisťovány na opačné straně než mezuza, protože když jeden projde dveřmi je obklopen svátostí micvy.

Bronzová chanukia na olej z Izraele, kolem roku 1948 od Maurice Ascalona.

[editovat] Kdy rozsvěcovat světla

Chanuková světla by měla být zapálena nanejvýš hodinu po setmění. Zvyk Gaona z Vilna dodržovaný mnoha obyvateli Jeruzaléma jako městský zvyk je rozsvěcet světla se západem slunce, ačkoliv většina chasidů rozsvicí později, dokonce i v Jeruzalémě. Malé levné voskové chanukové svíčky hoří přibližně půl hodiny, takže po většinu dnů se požadavek rozsvícení světla splní tím, že se svíčky zapálí, když je venku tma. Páteční večer však přináší problém. Svíčky musí být zapáleny před začátkem šabatu a levné chanukové svíčky nedoří dostatečně dlouho, aby byl požadavek splněn. Jednoduchým řešením je použití delší svíčky nebo použití tradičních olejových lampiček.

[editovat] Požehnání nad svíčkami

Během osmidenního svátku se pronáší tři požehnání (brachot‎; sing. bracha‎). První noc Chanuky pronáší Židé všechna tři požehnání, po zbylé noci pronášejí pouze první dvě.^[13] V závislosti na tradici se požehnání se pronášejí buď před zapálením nebo po zapálení svíček. První noc Chanuky se rozsvítí jedna svíčka (klasická, olejová nebo elektrická) na pravé straně chanukie a následující noc se umístí další svíčka nalevo od ní. Tak se postupuje i následující noci zprava doleva.

• První požehnání, pronášeno během všech osmi nocí před zapálením svíček:

Transkripce: Baruch ata adonaj elohejnu melech haolam ašer kidšanu bemicvotav vecivanu lehadlik ner šel chanuka.

Překlad: „Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi nás posvětil svými příkazy a přikázal nám zapalovat chanukové světlo!“

• Druhé požehnání, pronášeno během všech osmi nocí před zapálením svíček:

Transkripce: Baruch ata adonaj elohejnu melech haolam šeasah nisim laavotejnu bajamin hahem bazman haze.

Překlad: „Požehnaný jsi Ty, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž učinil pro naše otce zázraky za oněch dnů v tomto čase!“

• Třetí požehnání, tzv. Šehechejanu, pronášeno pouze první noc před zapálením svíček:

Transkripce: Baruch ata adonaj elohejnu melech haolam šehechejanu vekimanu vehigijanu lazman haze!

Překlad: „Buď požehnán, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž nám dopřál dožít se, dočkat se a dosáhnout této doby!“

• Hanerot Halalu – modlitba po zapálení svíček,^[14] aškenázská verze:

Transkripce: Hanerot halalu anachnu madlikim al hanisim veal haniflaot veal hatšuot veal hamilchamot še asita laavotejnu bajamim hahem bazman haze al jedej kohanejcha hakdošim. Vechol smonat jemej chanuka hanerot halalu kodeš hem veejn lanu rešut lehištameš bahem ela lirotam bilvad kedej lehodot ulehalel lešimcha hagadol al nisejcha veal nifleotejcha veal ješuatecha.

Překlad: „Tato světla zapalujeme za zázraky a za záchrany a za boje, které jsi konal za naše otce za oněch dnů v tomto čase rukou svých svatých kněží. A po všech osm dní jsou tato světla svatá a nemáme povolení je používat, ale pouze na ně hledět, abychom děkovali a holdovali tvému velkému jménu za tvé zázraky a za tvé divy a za tvé záchrany.“

[editovat] Zpívání Ma'oz cur

Hlavní článek: Ma'oz cur

Každou noc po zapálení svíček při pohledu na ně Aškenázové (a v posledních desetiletích i někteří Sefardité a Mizrachim v západních zemích) obvykle zpívají píseň Ma'oz cur‎, kteřá pochází ze středověkého Německa. Píseň má šest strof. Pět strof začíná vyjádřením odvěké židovské naděje na obnovu Chrámu. Následuje poděkování Bohu za vysvobození z egyptského zajetí, babylónského vyhnanství a Hamanova vražedného spiknutí proti Židům. Pátá a poslední sloka vrcholí stručným popisem syrské perzekuce a zázraku malého množství oleje, který vydržel hořet osm dní. V některých komunitách se ještě zpívá zvláštní šestá sloka, která je zřejmě odrazem židovského utrpení ve střední Evropě, snad během křižáckých tažení.

[editovat] Další zvyky

Na Chanuku je zvykem dávat nejenom dětem, ale i chudým peníze (dmej chanuka‎, chanukageld‎). Dětem se také někdy dávají dárky. Po zapálení svíček a zpívání Ma'oz cur se zpívají rozličné chanukové písně v závislosti na tradici židovské domácnosti. Mnoho chasidských a sefardských tradic přidává modlitby na konec nebo začátek zapalování chanukových svící. Mezi ně patří například recitace žalmů (hlavně žalmy 30, 67 a 91). Mnoho chasidů recituje žalm 91 sedmkrát po zapálení svící. Stejně tak co se týče různých modliteb a zpěvů, každá kongregace se liší v závislosti na zvycích.

[editovat] Judit a Holofernes

Judit s hlavou Holoferna malíř Cristofan Allori

Pojídání mléčných výrobků během Chanuky, zejména pak sýru je menší zvyk, který má kořeny v příběhu Judit, který vypráví kniha Júdit. Holofernes, asyrský generál, obklíčil město Betulia, jako součást boje o Judeu. Po intenzivních bojích bylo město odříznuto od přísunu vody a situace začala být zoufalá. Zachránila ho až Judit, zbožná vdova, která spoléhajíc na Boha se svou služkou vyšla mimo město a nechala se zajmout nepřítelem. V nepřítelově táboře potkala Holoferna, který byl omráčen její krásou. V jeho stanu ho hostila sýrem a vínem, načež usnul. Poté mu usekla hlavu a vrátila se do Betulie. Poté co Holofernovi vojáci objevili jeho tělo, zmocnil se jich strach. Naopak Židé byli tímto činem povzbuzeni a podnikli protiútok. Asyrské vojsko poraženo a odtáhlo pryč.

Dlouhotrvající tradice, že Judit byla dcerou Matiáše, hasmonejského nejvyššího kněze a sestra Judy Makabejského, je důvodem proč je tento příběh spojován s Chanukou.

[editovat] Vzájemné působení v moderní době s ostatními tradicemi

Klasičtí rabíni ve velké míře zlehčovali vojenský a nacionalistický rozměr Chanuky a někteří dokonce interpretovali její příběh jako odvrácení se od boje s říšemi, jež vedlo k pádu Jeruzaléma. S příchodem sionismu a Státu Izrael však byly tyto teze přehodnoceny. Chanuka se v Izraeli přeměnila v oslavu vojenské síly a pomohla k překonání psychického bloku bezmocnosti diaspory, které Izraelce tížila.

Zejména v severní Americe vzrůstá důležitost Chanuky u mnoha židovských rodinách v druhé polovině dvacátého století. Zejména pak u množství sekulárních Židů, kteří chtějí žídovskou alternativu k oslavám Vánoc, jež se často s Chanukou přečnívají. Ačkoliv tradičním zvykem bylo dát dětem během Chanuky mince „gelt“, v mnoha rodinách se tento zvyk přeměnil v obdarování dárky, aby se židovské děti necítily znevýhodněně oproti jejich kamarádům, kteří slaví Vánoce.

Z halachického pohledu je Chanuka menší židovský svátek a vyznačuje se takřka absencí omezení a zákazů, která platí pro svátky, má rovnoprávné postavení s jinými svátky jako symbol židovské identity. Izraelská i severoamerická verze Chanuky zdůrazňuje vzdor spolu s národním osvobozením a náboženskou svobodou.

[editovat] Chanuková hudba

Hlavní článek: Chanuková hudba

Existuje mnoho písní, jež mají spojitost s Chanukou. Mezi nejznámnější patří v anglicky mluvících zemích písně: „Drejdl, Drejdl, Drejdl“ a „Chanuko, ó Chanuko“. V Izraeli se stala Chanuka něčím ve smyslu národního svátku. Velké množství písní bylo napsáno na chanukové motivy, možná více než k jakémukoliv jinému židovskému svátku. Mezi nejznámnější patří „Chanukija Li Ješ“ („Mám chanukovou menoru“), „Kad Katan“ („Malý džbán“), „Sevivon Sov Sov Sov“ („Toč se drejdle, toč toč“) a „Ner Li, Ner Li“ („Mám svíčku“).

[editovat] Chanuková jídla

Bramboráky (latkes)

Drejdl

Tradičním jídlem spojovaným s Chanukou jsou bramborové placky - bramboráky (jidiš: latkes, hebrejsky: levivot). Jako přípomínka zázraku oleje se jedí jídla smažená na oleji (zejména pak na olivovém). Mnoho sefardských rodin stejně jako polští aškenázové a Izraelci mají ve zvyku jíst koblihy (sufganiyot‎) plněné různými náplněmi.

[editovat] Chanukové hry

[editovat] Drejdl

Hlavní článek: Drejdl

Drejdl neboli vlček (sevivon‎) je hračka s níž si děti hrají během Chanuky. Na každé ze čtyř jejich stěn je natištěné hebrejské písmeno. Tyto písmena jsou akronymem hebrejského slova נס גדול היה שם, (Nes Gadol Haja Šam), což v překladu znamená „stal se tam velký zázrak“.

[editovat] Chanuka gelt

Chanuka gelt, což je v jidiš výraz pro peníze, se často dává dětem, aby měli větší radost ze svátku. Obvykle se dává pár drobných mincí, ačkoliv prarodiče nebo jiní příbuzní mohou dát více peněz jako chanukový dárek. V Izraeli je Chanuka gelt znám jako dmei Chanuka‎. Mnoho chasidů dává mince těm, kteří je během Chanuky navštíví.

V současnosti se vyrábí čokoládové mince ve zlatém nebo stříbrném pozlátku. Ty mohou být použity při hře s drejdlem.

[editovat] Povstání Makabejských

Hlavní článek: Makabejské povstání

Povstání Makabejských bylo reakcí na vzrůstající vlnu helenizace, kterou započal Antiochos IV. Epifanés a které ještě zesílila po povstání proti helenizujícím Židům v Jeruzalémě. Zakladatelem odboje byl Matiáš Makabejský, jehož pozici později převzal jeho syn Juda Makabejský. Ten se utkal v mnoha bitvách se seleukovskými vojsky a dosáhl i očištění Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Po Judově smrti přešlo velení postupně na jeho bratry a právě jeho bratru Šimeónovi se podařilo uskutečnit Judův sen o nezávislosti Judska.

[editovat] Kdy začíná Chanuka

Hlavní článek: Židovské svátky 2000-2050

Kdy začíná svátek Chanuka se určuje podle židovského kalendáře. Chanuka začíná 25. den měsíce Kislev a končí 2. nebo 3. dnem měsíce Tevet (měsíc Kislev může mít 29 nebo 30 dní). Židovský den začíná se západem slunce, zatímco podle gregoriánského kalendáře začíná den půlnocí. Takže první den Chanuky ve skutečnosti začíná západem slunce předcházejícího dne, než je datum uvedené v gregoriánském kalendáři.

[editovat] Chanuka podle gregoriánského kalendáře

Chanuka začíná západem slunce předešlého dne.

[editovat] Související články

• Makabejské povstání
• Hasmonejská dynastie
• Židovské svátky
• Šalamounův chrám
• Makabejští

[editovat] Zdroje

• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Hanukkah na anglické Wikipedii.
• časopis sboru Českobratrské církve evangelické v Praze - Brána - Chanuka

[editovat] Bibliografie

• Maharal Rabi Löw. Ner Micva - o svátku Chanuka. P3K, Praha, 2006. 133 s. ISBN 80-903587-5-6
• Newman, J., Sivan, G. Judaismus od A do Z. Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4
• Pavlát, L., Šedinová J., Fiedler J. a kolektiv. Židé - dějiny a kultura. Kliment a Mrázek, Praha, 1997. 144 s. ISBN 80-85608-17-0

[editovat] Odkazy

• Chanuka - Temnotu neodeženeš palicí, musíš ji proměnit na světlo
• Rabín Daniel Mayer - Skrytý smysl svátku Chanuka
• Povstání Makabejských
• Chanuka

[editovat] Recepty

• recepty.cz - Chanuka

[editovat] Poznámky

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Chanuka

Související články obsahuje Portál Hebraistika

1. ↑ Talmud Gittin 57b vypráví příběh ženy a jejich sedmi synů zabitých „Caesarem“. Jméno Hana není doslovně zmíněno.
2. ↑ Původ jména Chanuka [online]. ArtScroll. Dostupné: <[1]>.
3. ↑ Maharša v Talmudu Šabat 21b
4. ↑ Tchrikover, Victor. Helénská civilizace a Židé (Hellenistic Civilization and the Jews).
5. ↑ 1.kniha Makabejských 4:59
6. ↑ 1.kniha Makabejských 4:36
7. ↑ >2.kniha Makabejských 10:6 a 2.kniha Makabejských 10:9 (anglicky)
8. ↑ [2] Jewish Antiquities xii. 7, § 7, #323 (anglicky)
9. ↑ Šulkan Aruch Orach Chajm 671:1
10. ↑ Šulkan Aruch Orach Chajm 671:2
11. ↑ Traktát Šabat 21b-23a
12. ↑ Šulkan Aruch Orach Chajm 673:1
13. ↑ Šulchan Aruch Orach Chajm 676:1-2
14. ↑ Šulkan Aruch Orach Chajm 676:4