Chile

Chilská republika República de Chile
vlajka znak
Hymna: Canción Nacional
geografie
Hlavní město:	Santiago de Chile
Rozloha:	755 831 km² (39. na světě) z toho 1,07 % vodní plochy
Nejvyšší bod:	Nevado Ojos del Salado (6880 m n. m.)
Časové pásmo:	-6, -4
obyvatelstvo
Počet obyvatel:	16 598 001 (60. na světě, odhad 2007)
Hustota zalidnění:	21,59 ob. / km² (183. na světě)
Jazyk:	španělština
Náboženství:	římští katolíci 89%, protestanti 11%, židé NEGL%
státní útvar
Státní zřízení:	republika
Vznik:	18. září 1810 (nezávislost na Španělsku)
Prezident:	Michelle Bachelet Jeria
Předseda vlády:	zastává prezident Michelle Bachelet Jeria
Měna:	chilské peso (CLP)
mezinárodní identifikace
ISO 3166-1:	152 CHL CL
MPZ:	RCH
Telefonní předvolba:	56
Národní TLD:	.cl

Mapa Chile

Chile je přímořský stát na jihozápadě Jižní Ameriky, omývaný na západě a jihu Tichým oceánem. Pevninskou hranici má na severu s Peru, na severovýchodě s Bolívií a na východě s Argentinou. Patří k němu drobné tichomořské ostrovy – Velikonoční ostrov, Isla Sala y Gómez, ostrovy Neštěstí a ostrovy Juana Fernándeze a na jihu v Patagonii část ostrova Ohňová země a množství dalších ostrovů při západním a jihozápadním pobřeží.

[editovat] Historie

[editovat] Starověk a středověk

Přibližně před 10 000 lety přišli do oblasti první domorodí obyvatelé, kteří osídlili úrodné oblasti v údolích okolo pobřeží Tichého oceánu. V následujícím období v letech 1460 až 1485 došlo k expanzi Inků, kteří si podmanili celé severní Chile až po řeku Maule. Však neúrodnost oblasti znemožňovala Inkům více se v oblasti rozvinout. Dál na jihu sídlili Mapučové a další kmeny, jejichž území se Inkům nikdy nepodařilo dobýt.

[editovat] Koloniální éra

V roce 1520 oblast navštívil Fernando Magellan během své cesty kolem světa. V další objevitelské vlně Evropanů sem pronikl v čele španělských conquistadorů Diego de Almagro, který sem dorazil z Peru ve vidině zlatého bohatství. Oblast nacházející se jižně od řeky Bío-Bío však zůstala po celé koloniální období v rukou Mapučů, kteří se zarputile bránili vpádu bělochů na své území. Série konfliktů mezi Mapuči a Španěly, jež trvala od roku 1536 do vyhlášení nezávislosti Chile, je dnes známa jako tzv. Guerra de Arauco.

Dobytí zbytku Chile Španěly bylo dokončeno v roce 1540. Vládcem Chile se stal Pedro de Valdivia, který byl nadporučíkem španělského dobyvatele Francisco Pizarra. Valdivia založil 12. února 1541 město Santiago de Chile, které se později stalo centrem Chile a jeho hlavním městem. Ačkoliv Španělé v oblasti nenalezli zdroje zlata a stříbra, ve které doufali, velice dobře využili velký zemědělský potenciál středního Chile a tak se dobyté území stalo součástí španělského místokrálovství Peru. Španělé svou nadvládu prosazovali velice ztěžka. Velkou překážkou byl odpor původního obyvatelstva tzv. Mapučů. První velké povstání proti kolonistům proběhlo v roce 1553. Bylo zničeno mnoho osad kolonialistů a španělský vládce Chile Pedro de Valdivia zahynul. Další povstání následovala v letech 1598 a 1655. Zrušení otroctví v roce 1683 zklidnilo situaci mezi kolonisty a Mapuči a vedlo k rozkvětu obchodu mezi těmito skupinami.

Izolace oblasti (sever poušť, jih antarktická pustina, západ Tichý oceán a východ pohoří Andy) způsobila, že se Chile stalo nejvíce centralizovanou a nejsourodější kolonií ve španělské Americe. Tyto přírodní překážky zajistily Chile ochranu před španělskými nepřáteli, hlavně proti Britům a Nizozemcům. Chile byla kolonie, která měla nejpočetnější armádu z jihoamerických španělských koloniích.

[editovat] Nezávislost

Země začala směřovat k nezávislosti od roku 1808, když v Evropě Napoleon porazil Španělsko a na trůn dosadil svého bratra Josefa Bonaparte. V roce 1810 vznikla v zemi ve jménu Ferdinanda (následníka trůnu po sesazeném španělském králi) národní junta. Chile bylo prohlášeno za autonomní republiku uvnitř španělského království. Royalisté se pokusili zpátky ovládnout Chile. Boj trval do roku 1817, kdy Bernardo O'Higgins a hrdina z boje za nezávislost Argentiny José de San Martín překročili Andy a porazili royalisty. 12. února 1818 byla vyhlášena nezávislá Chilská republika v jejímž čele stanul Bernardo O'Higgins. Změna politického systému vedla sice k malým sociálním změnám, ale koloniální struktura obyvatelstva zůstala nezměněná.

[editovat] Pacifická válka

Na konci 19. století chilská vláda upevnila svoji moc na jihu země a potalčila vzdorné Mapuče. V roce 1881 podepsala chilská vláda mírovou smlouvu se sousední Argentinou a tím získala suverenitu nad Magalhãesovým průlivem.

V roce 1879 vypukl válečný konflikt známý jako Pacifická válka. Válka se vedla o strategické a na nerostné bohatství bohaté území Atacami. Proti Chile se spojilo Peru s Bolívií. V první části války chilské námořnictvo zničilo to peruánské a pak se pozemní síly vrhly na území nepřítele. Válka skončila pro Chile jednoznačným vítězstvím v roce 1883. Chilské jednotky dokonce obsadily hlavní město Peru Limu. Chile ovládlo Atacamu s velkými nerostnými zásobami (hlavně ledek) a připojilo území Tarapacá a Arica. Naopak Bolívie ztratila svůj jediný přístup k moři.

[editovat] Občanská válka a léta nestability

V roce 1891 vypukla v Chile občanská válka mezi parlamentem a jednotkami podporující prezidenta Josého Manuela Balmaceda. Armáda parlamentu zvítězila a Balmaceda spáchla na konci války sebevraždu. Po válce nebyl v zemi obnovel demokratický systém vlády. Od roku 1891 do roku 1924 vládla v zemi parlamentní vláda. Výkoná moc byla částí moci zákonodárné a převaha výkonné moci nad zákonodárnou byla velice malá. V roce 1924 provedl s pomocí armády generál Luis Altamirano státní převrat a zahájil tím léta nestability a v zemi. Od roku 1924 do roku 1932 se v zemi vystřídalo několik vlád, které lze považovat za diktatury. Nejvýzmanějším diktátorem byl Carlos Ibáñez del Campo, který se v roce 1931 vzdal moci ve prospěch svobodných voleb.

[editovat] Období demokracie

Po obnovení demokracie se prosadila buržoazní Radikální strana, která vládla po dvacet let, tj. od roku 1932 do roku 1952. Její vláda je spojena se zvyšováním role státu v ekomonice. Radikální strana byla poražena až v roce 1952, kdy voliči zvolili do funkce někdejšího diktátora Campu. Campa během let změnil svůj postoj k politice a stal se z něho podle některých „chilský Perón“. Ve funkci vydžel jedno volební období. V roce 1958 ho vystřídal Jorge Alessandri, který demokraticky vrátil konzervativcům vládu na dalších šest let. Ve volbách 1964 vyhráli volby křesťanští demokraté vedení Eduardem Frei Montalvou. Ten zahájil vlnu velkých reforem v zemi. Frei chtěl provédst sociální, ekomonické, školské a zemědělské reformy. V roce 1967 začala být opozice proti Frei neúnosně silná. Proti reformám se postavila levice a konzervativci. Na konci volebního období Frei bylo provedeno několik reforem, ale ne všechna jak si Frei přál. V následných volbách v roce 1970 Salvador Allende sjednotil všechny levicové strany. Unie levicových stran vyhrála volby a začala nekompromisně prosazovat socialismus. Byla provedena agrární a ekonomická reforma. Vláda znárodnila průmysl a bankovnictví.

[editovat] Pinochetova diktarura

Spojené státy začaly být znepokojené situací v Chile, které se jako předtím Kuba měnily v další socialistický stát na americkém kontinentě a investice amerických korporací byly znárodňovány. Prezident Nixon začal mezinárodně tlačit na chilskou vládu. CIA začala podporovat opoziční média a politiky. V roce 1972 začala být chilská ekonomika ve velké krizi a v roce 1973 už byla inflace mimo kontrolu. Krize vedla k mnoha stávkám. Armáda podporována Američany svrhla Allendeho a jeho socialistickou vládu. Když armáda začala bombardovat prezidenský palác, Allende spáchal sebevraždu. Moci se chopila vojenská junta, kterou vedl generál Augusto Pinochet Ugarte. Tisíce lidí byly povražděny Pinochetovými komandy smrti. Byla vydána nová ústava, která rozpustila parlament, zavedla přísnou cenzuru, pozastavila činnost politických stran, zvláště těch, které tvořily Allendeho koalici. Následovala vlna emigrace. Ve světě vzniklo několik opozičních stran, které bojovaly nenásilně proti Pinochetovu teroru. V Chile vedla ozbrojený odpor místní komunistická strana. V roce 1975 souhlasilo 75% voličů s pokračováním vlády vojenské junty. Přestože byla junta brána jako diktatura, dokázala Chile ekonomicky zvednout a začlenit do systému tržního hospodářství. Byly podporovány soukromé podniky, ale těžební průmysl zůstal ve státní moci. 11. září 1980 prošla v referendu nová verze chilské ústavy. V roce 1988 se rozhodovalo opět o setrvání Pinocheta ve funkci v plebiscitu. Pinochet však dostal jen 45% kladných hlasů, a tak musel odstoupit.

[editovat] Součastné dějiny

V roce 1989 se konaly vícekandidátské prezidentské volby, které vyhrál křesťanský demokrat Patricio Aylwin. Jeho vláda v letech 1990 - 1994 je považována za přechodné období mezi diktaturou a demokracií. V roce 1994 vyhrál volby křesťanský demokrat Eduardo Frei Ruiz-Tagle, který byl synem prezidenta Eduardo Frei Montalva (prezident 1964 - 1970). Frei byl úspěšný i ve volbách v roce 2000. Křesťanští demokraté ztratili vedoucí postavení až ve volbách v roce 2006, kdy vyhrála socialistická strana. Prezidentkou se stala poprvé od vzniku Chile žena Michelle Bachelet Jeria.

[editovat] Geografie

[editovat] Povrch

Chile má zcela jedinečnou polohu a táhne se od severu k jihu podél tichomořského pobřeží. Východní hranici tvoří Andy. Na západě při pobřeží vystupuje Pobřežní Kordillera (špan. Cordillera de la Costa), která uzavírá na severu největší poušť Jižní Ameriky Atacama a ve střední části Velké Chilské údolí. Na severu zasahuje ještě na území Chile náhorní plošina Altiplano s jezerem Salar de Atacama, z toho nejvýše zde činí Pico de Aucanquilche v nadmořské výšce 6180 m.n.m. Směrem k jihu tvoří Andy jednotlivý hřeben. Nejvyšší horou v Chile je Ojos del Salado a měří 6880 m.n.m. Patagonské Andy na jihu jsou již nižší, nejvyšší vrchol měří 4058 m.n.m., s tvary ledovcové modelace ledovce, fjordy, ostrovy a zálivy. Nejvyšší horou Ohňové země (špan. Tierra del Fuego) je Pico de Yogan měřící 2469 m.n.m.

[editovat] Vodstvo

Řeky jsou vesměs krátké, ale vodnaté, příkladem jsou řeky Copiapó (162 km), Huasco (88 km) a Bío-Bío (380 km). Na jihu, na chilsko-argentické hranici dochází k zajímavé situaci, kdy z některých ledovcových jezer vytékají řeky do Tichého i Atlantského oceánu. Příkladnými jezery jsou Lago General Carrera a Lago O'Higgins.

[editovat] Podnebí

Podnebí severního pobřeží Chile je vlivem studeného Peruánského vzduchu velmi suché, tropické, pouštní. V Arice průměrná teplota nejteplejšího měsíce února je 22 °C, nejstudenějšího srpna 16 °C a průměrný roční úhrn srážek je 0,8mm, což vyplývá, že Arica je jedno z nejsušších měst na světě. Podnebí na jihu přecházející v subtropické, mírné a subarktické, je pod vlivem oceánu s bohatými srážkami. Průměrná lednová teplota v Santiagu je 21 °C, červencová 14 °C, průmerný roční úhrn srážek je 460 mm. V Puerto Aisénu a v Puerto Monttu je průměrná lednová teplota mezi 14 a 15 °C, červencová 4,5 °C v Puerto Aisénu, 8 °C v Puerto Monttu. Průměrný roční úhrn srážek je 3000 mm v Puerto Aisénu, 2050 mm v Puerto Monttu.

[editovat] Hospodářství

Chile je zemědělsko-průmyslový stát s významnou těžbou nerostných surovin. Světově důležitá je těžba mědi (Chuquicamata, El Teniente a El Salvador) a jódu, které tvoří 60 % světové těžby. Dále se těží uhlí, ropa, zemní plyn, železná ruda, molybden, zinek, zlato, stříbro, mangan, rtuť, sůl a ledek. Z průmyslových odvětví jsou nejdůležitější hutnictví - kde je výroba rafinované mědi, surového železa a oceli, potravinářství, petrochemie, dřevozpracující, papírenský, stavební a potravinářský průmysl. Na výrobě elektrické energie se z více něž 60 % podílejí vodní elektrárny. Ze zemědělských plodin se pěstují pšenice, kukuřice, rýže, brambory, cukrová řepa, zelenina, ovoce, vinná réva a citrusy. Pro živočišnou výrobu je důležitý chov skotu, prasat, ovcí a drůbeže, v rybolovu patří Chile mezi pět světových velmocí. Značná je těžba dřeva.

V zemi je významná silniční (panamerická dálnice) a železniční síť i letecká doprava. Chile navštíví ročně 1,6 miliónů návštěvníků.

[editovat] Administrativní členění

Chile je členěno do 15 regionů, které se dále dělí do jednotlivých provincií. Provincie se skládají z obcí. Intendanty regionů a guvernéry provincií jmenuje prezident země.

Číslo Název Španělsky Hl. město XV Arica a Parinacota Región de Arica y Parinacota Arica I Tarapacá Región de Tarapacá Iquique II Antofagasta Región de Antofagasta Antofagasta III Atacama Región de Atacama Copiapo IV Coquimbo Región de Coquimbo La Serena V Valparaíso Región de Valparaíso Valparaíso VI O'Higgins Región del Libertador General Bernardo O'Higgins Rancagua VII Maule Región del Maule Talca VIII Biobío Región del Biobío Concepción IX Araucanía Región de la Araucanía Temuco XIV Los Ríos Región de Los Ríos Valdivia X Los Lagos Región de Los Lagos Puerto Montt XI Aisén Región Aisén del General Carlos Ibáñez del Campo Coihaique XII Magallanes Región de Magallanes y de la Antártica Chilena Punta Arenas RM Santiago Región Metropolitana de Santiago Santiago de Chile

Seznam aktuálního počasí

[editovat] Zajímavosti

Chuquicamata je největší ložisko mědi na světě. Punta Arenas je nejjižnější stotisícové město na světě. Města Arica, Calama a Iquique v poušti Atacama tvoří nejsušší místo na světě, v Arice do roku 1973 400 let nepršelo.

Státy a území s členstvím v APEC
Austrálie • Brunej • Čínská lidová republika • Filipíny • Hongkong • Chile • Indonésie • Japonsko • Jižní Korea • Kanada • Malajsie • Mexiko • Nový Zéland • Papua-Nová Guinea • Peru • Rusko • Singapur • Spojené státy americké • Thajsko • Tchaj-wan • Vietnam

Státy a území v Jižní Americe

Argentina • Bolívie • Brazílie • Ekvádor • Guyana • Chile • Kolumbie • Paraguay • Peru • Surinam • Uruguay • Venezuela
Teritoria, kolonie a zámořská území: Falklandy (GB) • Francouzská Guyana (F) • Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy (GB)

---