Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
 Slunéčkovití (Coccinellidae) |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 |
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
| Podčeledi | ||||||||||||||
|
_Anatomy.svg)
.jpg)
_1.jpg)
Slunéčkovití (Coccinellidae) je čeleď brouků, kterým se lidově říká berušky. V anglicky mluvících zemích se jim říká ladybirds (Anglie, Austrálie, Jižní Afrika), ladybugs (Severní Amerika) nebo lady beetles (což upřednostňují někteří vědci). Jméno čeledi je odvozeno od jména rodu, slunéčka (Coccinella).
Slunéčkovití jsou rozšířeni po celém světě a je popsáno přes 5 000 druhů.[1] Slunéčkovití brouci jsou velcí od 1 do 10 mm a jsou převážně žlutí, oranžoví nebo jasně červené barvy, s malými černými skvrnami černé barvy na krovkách, s černými tykadly, hlavou a nohami. Velké množství druhů má zbarvení celé černé, hnědé nebo šedé, takže pro neodborníka jsou nerozeznatelné nebo jsou pokládány za brouky jiného druhu.
Všeobecně jsou slunéčkovití považováni za užitečný hmyz, protože se živí mšicemi a jiným hmyzem škodícím na polích, v zahradách, sklenících a podobných místech. Někteří lidé je považují za nositele štěstí, když jim slunéčka přistanou na těle, naopak jejich zabití popdle pověry přináší neštěstí. Některé druhy mohou být i škůdci.
Obsah |
Slunéčkovití jsou typickými predátory na blanokřídlých jako mšicích a červcích, nicméně členové podčeledi Epilachninae jsou brouci býložraví a mohou být velmi obávanými škůdci na zeměldělských plodinách (Epilachna varivestis Mexický fazolový brouk). Někdy slunéčka žerou určité rostliny nebo plodiny, když nemají k dispozici jejich přirozenou potrava. Slunéčka používána jako prostředek biologického boje s některými škůdci (v Severní Americe jsou to druhy Harmonia axyridis nebo Coccinella septempunctata), mohou v konkurenčním boji vytlačit domorodá slunéčka a mohou se stát samy škůdci.
Slunéčkovití jsou často zbarveni výraznými barvami, aby odrazovali své potenciální nepřátele. Tato ochrana působí proto, že mnozí z predátorů si spojují výrazné barvy (zvláště oranžovou a černou nebo žlutou a černou) s jedovatostí a dalšími nepříjemnými vlastnostmi živočichů. Tento fenomén se nazývá aposematismus. Je pravdou, že mnozí slunéčkovití jsou opravdu jedovatí pro malé predátory, jako ještěrky a malé ptáky, jinak dospělý člověk by mohl sníst několik stovek slunéček, než by pocítil nějaký účinek. Dospělá slunéčka mají "krvácivý reflex", kdy ze svých žláz na nožičkách vypouštějí žlutou olejovitou tekutinu (hemolymfu) se silným odpudivým účinkem. Tento obranný mechanismus brouk obvykle spouští, když je s ním zacházeno neopatrně nebo je napaden.
Většina slunéčkovitých brouků se páří na jaře nebo v létě a samičky kladou shluk vajíček (od několika kusů až po několik stovek, což záleží na druhu) co možná nejblíže ke koloniím mšic. U většiny druhů se do jednoho týdne z vajíček vylíhnou larvy. Ve stadiu larvy jsou 10–15 dnů pak se proměňují v kuklu ze které se vylíhne dospělý brouk. Tento životní cyklus u slunéčkovitých trvá od 4 do 7 týdnů. Většina slunéček je jednogeneračních, reprodukují se pouze jednou generací ročně, jsou však i druhy, které mají za rok generace dvě.
Slunéčkovití kladou neplodná vajíčka vedle plodných. Děje se tak proto, aby larvy po vylíhnutí měly dostatek potravy. Poměr neplodných a plodných vajíček se navyšuje podle dostupnosti potravy v době kladení vajíček[2] Některé druhy jsou stěhovavé a v době stěhování tvoří velká seskupení, která vytvářejí i v čase ukládání k zimnímu spánku.[3]
Většina slunéčkovitých je pro pěstitele prospěšná. Na jaře je možné je najít v zelinářské zahradě, jak požírají mšice. Stejně jako ostatní hmyz, ukládají se slunéčkovití k zimnímu spánku. Některé druhy (např. Hippodamia convergens) se shlukují do skupin a stěhují se do vyšších poloh (hor), kde zahajují diapauzu (přezimování). Slunéčka jsou obvykle nalézána v blízkosti mšic a červců, kam samičky kladou svá vajíčka, aby vylíhlé larvy snadněji nalezly svou potravu. Protože mšice a červci jsou rozšířeni po celém světě, jsou i slunéčkovití brouci kosmopolitním hmyzem.
Ačkoliv jsou domácí druhy slunéčkovitých považovány za užitečné, v Severní Americe se rozšířilo azijské slunéčko (Harmonia axyridis), které tam bylo ve 20. století vysazeno na potírání mšic, škodících na zemědělských plodinách. V některých regionech se toto slunéčko stalo škůdcem pro svůj zvyk přezimovat v lidských obydlích a pověst škůdce začíná nabývat i v Evropě, kde se mu říká "slunéčko Harlekýn".
V Evropě je 75 rodů ve kterých je více než 250 druhů a poddruhů. Celosvětově je v nadčeledi nad 5 500 druhů ve 490 rodech.[4]
 Slunéčko ve stadiu kukly |
 Larva slunéčka (Psyllobora.vigintiduopunctata) |
 Slunéčko dvaadvacetitečné (Psyllobora vigintiduopunctata) |
 Brouk rodu Coccinella z USA |
 Slunéčko čtrnáctitečné požírající mšice |
 Larvy právě vylíhlé z vajíček |
 Harmonia axyridis vzlétá |
 Larvy slunéčka požírající mšice |
.jpg) Larva slunéčka |
 Slunéčko čtyřiadvaceetitečné (Subcoccinella vigintiquatuorpunctata) |
 Slunéčko bez teček |
.jpg)
