Crack (droga)

Kokain

Crack je slangový název pro hydrochlorid kokainu C₁₇H₂₁NO₄, který se řadí mezi tvrdé, stimulační a narkotické drogy.

[editovat] Historie

Crack je cenově dostupnější variantou kokainu. Jeho kouření je od počátku osmdesátých let 20. století masivně rozšířeno mezi černošskou populací v USA a v devadesátých letech též v západní Evropě.

[editovat] Výroba

Crack vzniká tepelnou úpravou kokainu s alkalickým činidlem (nejčastěji se jedná o jedlou sodu, prášek do pečiva ale i vápno) spolu s éterem nebo méně často používaným čpavkem. Nejedná se tedy o novou látku, nýbrž o látku přeměněnou, tzv. volnou bázi.

[editovat] Aplikace

Crack se na rozdíl od kokainu nešňupe, ale bývá kouřen, a to ve zvláštních dýmkách (skleněná trubička o vnitřním průřezu zhruba 6 mm) či v cigaretách s příměsí marihuany a tabáku. Taktéž je možné inhalovat kouř, který vzniká spalováním cracku na pocínované fólii. Jednorázová dávka bývá 10 - 120 mg.

[editovat] Účinky

Aktivní působící složkou „cracku“ je kokain. Samotný „crack“, absorbovaný plícemi, působí na CNS podobně jako kokain. Mechanismus jeho působení na mozkovou tkáň není přesně znám: pravděpodobně blokuje absorpci noradrenalinu presynaptickými zakončeními neuronů. Užívání volné báze je nejrychlejší způsob, jak dostat do mozku značné množství kokainu. Kouř se absorbuje v plicích a dostává se do mozku během 4-6 sekund po inhalaci. Účinek cracku dosahuje vrcholu během prvních 30-60 minut po požití a v průběhu další hodiny mizí. Stav intenzivní euforie trvá 5-10 minut. Jinak jsou účinky blízké kokainu.

[editovat] Návyk a závislost

Hlavním a velice nebezpečným rysem cracku je vysoká návykovost. Ve velice krátké době, často po nekolika měsících vyvolává silnou fyzickou a psychickou závislost. Oběti cracku trpí v pokročilejším stádiu přeludy a halucinacemi a vážně se zhoršuje jejich fyzický stav. Hlavním problémem jeho užívání je vysoké nebezpečí předávkování, protože je těžké odhadnout množství aktivních látek v často „řezaném“ množství.