Cyril Svoboda

Cyril Svoboda
3. Ministr vnitra
Ve funkci: 2. ledna – 22. července 1998
Předchůdce	Jindřich Vodička
Nástupce	Václav Grulich
3. Předseda KDU-ČSL
Ve funkci: 2001 – 2003
Předchůdce	Jan Kasal
Nástupce	Miroslav Kalousek
4. Ministr zahraničí
Ve funkci: 2002 – 2006
Předchůdce	Jan Kavan
Nástupce	Alexandr Vondra
Narození	24. listopadu 1956 Praha, Československo
Politická strana	Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová
Manžel/ka	Věnceslava Svobodová

Cyril Svoboda (2007)

JUDr. Cyril Svoboda (* 24. listopadu 1956 Praha) je český politik. V současné době zastává funkci ministra bez portfeje a předsedy legislativní rady vlády. V roce 1998 byl ministrem vnitra a v letech 2002-2006 ministrem zahraničí. Od roku 1998 je poslancem Parlamentu České republiky za KDU-ČSL.

[editovat] Životopis

[editovat] Do roku 2002

Po absolvování gymnázia v Praze-Libni a Právnické fakulty Univerzity Karlovy (1976–1980) pracoval do roku 1983 jako podnikový právník u společnosti Transgas, následně jako notář v Praze 10. Svou politickou dráhu zahájil v roce 1990 jako poradce místopředsedy vlády pro lidská práva, restituce a vztahy mezi státem a církvemi. Podílel se na přípravě zákona č. 298/1990 Sb., v jehož důsledku byla řádu svaté Voršily mylně vydána hospodářská budova Národního divadla; což později vyvolalo velkou aféru.

Část roku 1991 působil jako asistent na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy, v té době si také rozšiřoval vzdělání na Pan American Institute for International Studies (Notre Dame University). V témže roce se stal poradcem předsedy federální vlády ČSFR, od roku 1992 ředitelem legislativní sekce v Úřadu vlády ČR a sekretářem (místopředsedou) Legislativní rady české vlády. V období 1992 – 1996 zastával funkci prvního náměstka ministra spravedlnosti. Mezitím se v roce 1994 stal členem Evropské komise demokracie prostřednictvím práva a v roce 1995 vstoupil do KDU-ČSL. Od července 1996 působil jako náměstek ministra zahraničních věcí pro otázky spojené se vstupem ČR do EU a stal se členem vědeckých rad Právnické fakulty UK a Fakulty mezinárodních vztahů VŠE Praha. Od ledna 1997 rovněž dočasně řídil Legislativní radu české vlády a v témže roce se stal místopředsedou Evropské komise demokracie prostřednictvím práva.

Od 2. ledna 1998 do 23. července 1998 byl ve vládě Josefa Tošovského ministrem vnitra a současně šéfem delegace vedoucí vyjednávání s představiteli EU o podmínkách přijetí ČR do Evropské unie.

20. června 1998 byl zvolen za Prahu do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a od 23. července 1998 až do konce funkčního období 20. června 2002 byl předsedou petičního výboru. V roce 1999 prohrál souboj s Janem Kasalem o post předsedy KDU-ČSL uvolněný po Josefu Luxovi a stal se pouze prvním místopředsedou. Od ledna 2001 byl předsedou Výboru pro jednací řád a imunity Parlamentního shromáždění Rady Evropy. 28. ledna 2001 byl zvolen lídrem Čtyřkoalice (spojenectví KDU-ČSL, US, DEU, ODA), o tři dny později se kvůli tomu vzdal funkce prvního místopředsedy KDU-ČSL. Po sporech ve Čtyřkoalici však 31. března 2001 odstoupil i z funkce jejího lídra. Čtyřkoalice se později rozpadla. Na volebním sjezdu 26. května 2001 hájil politiku větší vstřícnosti vůči ČSSD a byl zvolen předsedou KDU-ČSL.

[editovat] Po roce 2002

Ve vládě Vladimíra Špidly byl 15. července 2002 jmenován místopředsedou a ministrem zahraničních věcí. V této funkci mj. zodpovídal za tzv. „informační kampaň“ před referendem o vstupu ČR do Evropské unie, která měla logo „Ano“ a byla opozicí a euroskeptiky kritizována jako jednostranná propaganda. 8. listopadu 2003 prohrál hlasování na sjezdu KDU-ČSL v Ostravě a ve funkci předsedy KDU-ČSL jej vystřídal Miroslav Kalousek zastávající pravicovější názory.

15. dubna 2004 utrpěl vážná zranění páteře při autonehodě na sjezdu z dálnice do Vyškova. Nehodu způsobil řidič jeho služebního vozu, který jel rychlostí přes 120 km/h na nebezpečném úseku, kde je povolena maximální rychlost 60 km/h. Cyril Svoboda byl hospitalizován, ale rychle se uzdravil, dokonce již týden po nehodě hlasoval na vozíku pod dohledem lékařů v Poslanecké sněmovně, neboť jeho přítomnost byla pro vládu nutná k přehlasování veta prezidenta blokujícího zákon o DPH.

Po pádu Špidlovy vlády se i v nové vládě Stanislava Grosse stal dne 4. srpna 2004 opět ministrem zahraničních věcí. Následujícího roku během vládní krize související s premiérovým bytem sice nesouhlasil se stupňováním tlaku na ČSSD, ale na základě usnesení celostátní konference KDU-ČSL z 30. března podal spolu s ostatním ministry této strany demisi. Prezident však demise ministrů nepřijímal až do 25. dubna, kdy padla celá vláda a byla jmenována vláda Jiřího Paroubka, v níž Cyril Svoboda zůstal na postu ministra zahraničních věcí.

28.srpna 2006 rezignoval na funkci místopředsedy KDU-ČSL v souvislosti s prohlášením Miroslava Kalouska o možnosti vzniku vlády KDU-ČSL a ČSSD, kterou by tolerovala KSČM. Později (rozhovor v MfD 5. října 2006) kritizoval zářijové usnesení KDU-ČSL, které lidovcům zakazuje tolerovat menšinovou vládu, neboť odmítnutí vlády tolerované KSČM bylo učiněno ve vypjaté atmosféře. Následně podepsal závazek o netoleranci vlády závislé na komunistech.

24. ledna 2008 sdělil, že za příslib podpory ODS zákonu o majetkovém vyrovnání církví bude volit v nadcházející prezidentské volbě Václava Klause.

Manželka Cyrila Svobody pracuje jako lékařka na neurochirurgii v Praze-Krči a mají spolu čtyři syny: Václava, Norberta a dvojčata Radima a Vojtěcha. Má bratra Josefa, který je mu k nerozeznání podobný, neboť je jeho jednovaječným dvojčetem; působí jako ředitel odboru na ministerstvu financí.

[editovat] Dědický spor s charitou

Svoboda se dlouhodobě profiluje jako křesťanský politik a v roce 2007 například nabádal katolíky, aby více finančně podporovali církev.^[1] I proto v roce 2008 pobouřila řadu členů KDU-ČSL zpráva, že vede soudní spor o dědictví s charitativní organizací pražského arcibiskupství, Domovem svaté Rodiny ^[2], který založila v roce 1991 sestra Akvinela ^[3], když vybaven závětí z roku 1992 odkazující mu činžovní dům zpochybnil novější závěť (z listopadu 2004) z důvodu údajné nesvéprávnosti pořizovatelky závěti. ^[4] , která komplexně odkazuje drtivou většinu majetku charitativním organizacím. Svoboda před soudem obvinil manžele Aloise a Boženu Kopeckých z toho, že údajně výhrůžkami donutili Marii Kaprálkovou ke změně poslední vůle, jež zněla původně ve Svobodův prospěch. Novější závěť odkazuje činžovní dům v hodnotě asi 50 milionů korun ^[5]i další majetek Domovu Svaté Rodiny a Jedličkově ústavu. ^[6] Dle nové závěti má Svobodovi připadnout milion korun jako odměna za právnické služby v restitučním sporu.

[editovat] Publikační činnost

• Zákon o mimosoudních rehabilitacích v otázkách a odpovědích
• Komentář k Ústavě České republiky, spoluautor
• odborné články v oblasti legislativy
• učebnice ústavního práva na PF UK
• členem redakční rady časopisů Právní poradce a Správní právo

[editovat] Perličky

Někdy je taky zkráceně nazýván Cyrda.

[editovat] Externí odkazy

• Osobní stránky
• Stránka na serveru Poslanecké sněmovny (totéž za volební období 1998–2002)
• Stránka na serveru KDU-ČSL
• Rozhovor s BBC z ledna 2004
• Cyril Svoboda v pořadu Impulsy Václava Moravce

[editovat] Reference

1. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=484382
2. ↑ (www stránky)
3. ↑ Vysvětli spor s charitou, žádají lidovci Svobodu, in Týden.cz 29. května 2008, dostupné: http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/vysvetli-spor-s-charitou-zadaji-lidovci-svobodu_62381.html (navštíveno 30. května 2008)
4. ↑ http://www.tyden.cz/rubriky/domaci/svoboda-torpeduje-dar-charitam-16-let-starou-zaveti_62146.html
5. ↑ Svobodu čeká trestní oznámení. Spor o dům se přiostřuje
6. ↑ Trestní oznámení na ministra. Na policii musí Svoboda

Ministři zahraničních věcí České republiky
Josef Zieleniec (1992-97) • Jaroslav Šedivý (1997-98) • Jan Kavan (1998-2002) • Cyril Svoboda (2002-06) • Alexandr Vondra (2006) • Karel Schwarzenberg (2007-současnost)