Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Démonologie je systematická nauka, která se zabývá démony, jejich vlivem na lidský život a lidskými hříchy.[1] Je tvořena ze dvou řeckých základů. Daemon (δαίμων [ðaïmon]), znamená démon, ďábel a logos (λόγος), znamená „myšlenka“, „slovo“, „řeč“, „rozum“. Opačná nauka je Angelologie. Démonologie je ortodoxní součást theologie.[2]
V křesťanství je démonologie postavena na Starém a Novém zákonu jako součást teologického učení. Může na ni být pohlíženo také jako na součást angelologie, kde se hovoří o padlých andělích. Neexistuje často jako samostatná oddělená část teologie, ale nýbrž jen jako komentáře k biblickým textům.
Obsah |
Předmětem výzkumu démonologie je:
Démoni hrají velmi důležitou roli ve filozofii, religionistice a poezii. Jejich pevné místo je v literatuře, v národopisu i v mytologii ale pro historii a religionistiku však zůstane navždy jen součástí náboženství.
V historii lidstva se již uskutečnilo mnoho pokusů o vytvoření klasifikace démonů do kategorií; obzvláště v historii křesťanství. Systémy jsou založeny na vlastnostech démona, na hříchu, kterým pokouší člověka nebo na období, ve kterém je démon nejsilnější. Případně také podle jejich oponenta z angelologie, se kterým soupeří. Následuje výpis stěžejních děl, ve kterých autoří pohlížejí na démony z různých hledisek.
Šalamounův testament je starý testament, pseudoepigrafické dílo, údajně napsané v době mezi 1. - 3. století n. l. králem Šalamounem, ve kterém Šalamoun důkladně popisuje démony, které zotročil aby mu pomohli postavit jeho chrám. Nastiňuje otázky ohledně úmluvy s démony, která může být zmařena, a dává také odpovědi na to, jak se chovat, abychom sami dokázali ovládnout padlé síly. Datace je velmi sporná, pravděpodobně od 1. století do 3. století, ale je to určitě nejstarší dílo, které se zabývá konkrétním průzkumem jednotlivých démonů.
Další rozdělení démonů vytvořil Michael Psellus v 11. století a nepochybně inspiroval Franceska Maria Guazzu, který se této problematice věnoval později.
Alfonso de Spina roku 1467 připravil rozdělení démonů založené na několika kritériích:
Binsfeldova klasifikace démonů byla publikována roku 1589 Petrem Binsfeldem. Jeho rozdělení je založeno na sedmi hlavních hříších, které vychází z toho, že každý démon pokouší člověka ke spáchání jednoho hříchu.
Francesco Maria Guazzo připravil své rozdělení démonů podle předešlé práce Michaela Psella. Publikoval je v knize Compendium Maleficarum r. 1608.
Roku 1613 Sebastian Michaelis napsal knihu Admirable History, ve které představil rozdělení démonů tak, jak mu našeptával sám démon Berith. Toto rozdělení je založeno na hierarchiích, hříších nebo pokušeních, které byly spáchány. Obsahuje také démonova protivníka, který hříchu dokázal odolat a nepadl.
Hodně jmen svatých jsou ponechána S. Michaelisem bez přídomku, a jen těžko se hledá správný význam. Můžeme se tedy jen dohadovat, jestli například svatý Jan jednou neznamená sv. Jan Křtitel a podruhé sv. Jan Evangelista.
Francis Barrett, ve své knize Magus (1801), rozděluje démony na prince, kteří představují zlo, na osoby nebo věci:
V 16. století se věřilo, že každý démon je nejsilnější v určitém období v roce.
Toto rozdělení má spíše astrologický základ, než religiózní.
Dochovalo se několik rozdělení podle funkce, sepsaných v nemnoha grimoárech.
Stejně jako mnoho prací o mystickém životě, tak i Le Dragon Rouge (Rudý drak) vychází z krále šalamouna a jeho kněží. Kniha byla publikována v r. 1517 egypťanem Alibecekem. Nicméně však byla populárně přepisována ve Francii v 18. století. Grimoár popisuje detaily různých obyvatel pekla, a jejich moc, popisuje, jak jej nevštívit a navázat s ním spojení a obdržet tak magickou sílu a splnit si svůj záměr. Démoni z pekla jsou rozděleni na tři různé vrstvy od generálů až po důstojníky. Nejlepší veterán, člen Le Dragon Rouge nosí onyxový kámen se znakem červeného draka v rudé sklovině.
Knihu Pseudomonarchia Daemonum napsal Johann Weyer. Jde o grimoár, který obsahuje seznam démonů a příslušné časy a rituály pro jejich vyvolání "ve jménu Boha, Ježíše a Ducha svatého". V této knize je to však mnohem zjednodušeněji než v níže citované knize Menší klíčky Šalamounovy. Tato kniha byla napsána okolo roku 1583, a obsahuje seznam šedesáti devíti démonů. Chybí démoni Vassago, Seir, Dantalion a Andromalius. Pseudomonarchia Daemonum démonům nepřisuzuje žádné znaky ani atributy. Weyer se nechal inspirovat jinýmy grimoáry, například od krále Šalamouna.
Překládá se do češtiny jako Menší klíčky Šalamounovy a je to označení středověkého grimoáru ze 17. století a jedné z nejpopulárnějších knih démonolgie. Tato magická příručka obsahovala popis a charakteristiku všech sedmdesáti dvou démonů. Jeho součástí byl též komplexní návod pro evokaci jednotlivých uvedených démonů, byly v něm vyobrazeny magické evokační kruhy, které zaklínač k evokaci potřeboval a vypsána všechna potřebná zaklínání. Bylo rovněž uvedeno, jak s jednotlivými démony jednat a jak vůči nim přistupovat. Autor tohoto díla zkopíroval Pseudomonarchia Daemonum z literární stránky, ale přidal popisky démonů, jejich signaturu a další detaily.
|
1. Král Bael |
25. Hrabě/Děkan Glasya-Labolas |
49. Vévoda Crocell |
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Demonology na anglické Wikipedii. Číslo revize nebylo určeno.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Classification of demons na anglické Wikipedii. Číslo revize nebylo určeno.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Dämonologie na německé Wikipedii. Číslo revize nebylo určeno.
.jpg)
