Dějiny sociologie

[editovat] Počátky

• • August Comte- Kurs positivní filosofie- poprvé pojmenoval vědu o společnosti, sociologii považuje za nástroj praktických změn.
  • Herbert Spencer- organistický směr- vysvětlování soc. problémů na základě přírodních pravidel, především evoluce

[editovat] 2. pol. 19. století, počátek 20. st.

• • Emile Durkheim- přiblížení přírodním vědám. Zaměřil se na tři pojmy- dělba práce, náboženství a sebevražednost. Definice sociologie jako vědy o sociálních faktorech, tj. faktorech, které člověka ovlivňují, aniž by měl možnost se jim ubránit, jsou vnější a působí nátlakem, formují vědomí člověka (například reklama)
  • Max Weber- Socialistický nominalismus- hledání podstaty sociálního jednání. Toto jednání má být smysluplné, vést k určitému cíli a být orientováno na druhé lidi.
  • Karel Marx a Bedřich Engels- všímali si rozporů ve společnosti- třídy
  • Jürgen Habermas - Věnuje se řadě oblastí z pomezí filozofie a sociologie. Jeho dílo lze označit pojmem praktická filozofie, tj. jedná se většinou o normativní úvahy o tom, co je a co má být.

[editovat] Proudy 20. století

• • Funkcionalistický- vysvětluje přetrvávání soc. institucí- budou trvat dokud budou mít úlohu ve společnosti, představitelé Talcott Parson, Robert K. Merton
  • Konfliktuální- přetrvávání soc. institucí z hlediska zájmů určitých skupin- význam podle vývoje konfliktu skupin, představitelé Lewis Coser, Ralph Dahrendorf, Randal Collins
  • Interpretativní-přetrvávání z hlediska jednání lidí, představitelé: George H. Mead, Erving Goffman

Zatímco funkcionalistický a konfliktuální přístup se snažily o obecný výklad společnosti, interpretativní přístup na obecný výklad rezignuje, protože předpokládá, že každá společnost je natolik specifická, že o ni nelze obecně hovořit. Zabývá se teda každodenním jednáním lidí, kteří společnost vytvářejí.