Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Důl František (Horní Suchá)

Důl František (Horní Suchá)
Základní údaje
Jiné názvy Důl Prezident Gottwald
Typ díla Hlubinný důl
Těžba černé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský
Okres Karviná
Obec Horní Suchá
Revír Ostravsko-karvinský
Souřadnice
Provozní údaje
Vlastník Jindřich von Larisch-Mönnich
OKD
Objem těžby 59 144 518 t
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl František je v dnešní době již uzavřený černouhelný hlubinný důl v Horní Suché, který byl během let 19481989 znám pod jménem Důl Prezident Gottwald. Důl během své existence vytěžil 59 144 518 tun černého uhlí.

Založení dolu[editovat | editovat zdroj]

Výstavba dolu František v letech 1909 - 1911)

V období před první světovou válkou byla ve světě poměrně velká poptávka po uhlí. Proto i v oblasti Karvinska byly zakládány nové doly.

V místě, kde se později nacházel důl František, byl proveden v roce 1909 první průzkumný vrt „Suchá 2“ (378,6 m pod povrch). Tímto vrtem byl v hloubce 350 metrů zjištěn uhlonosný karbon, náležící karvinskému souvrství a to jeho nejstaršímu sedlovému pásmu. Na základě tohoto vrtu došlo v červnu 1911 k hloubení první jámy. Tento okamžik se bere jako založení dolu. Důl František byl vystavěn v místě bývalé bažantnice.

Důl František byl založen z popudu Jindřicha von Larisch-Mönnicha, v roce 1911 důl dostal jméno „Erzherzog Franzschacht“ (šachta arcivévody Františka, podle následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este). Rozloha důlního pole byla 781 ha a zasahovala pod obec Horní Suchá a částečně pod Prostřední Suchou. V důlní oblasti sousedilo důlní pole na severu s polem dolu Barbora, na východě s dolem 9. květen a na západě s dolem Dukla. František spolu s dolem Dukla a dolem 9. květen tvořil jižní hranici karvinské dílčí pánve.

Vývoj v letech 1911 až 1945[editovat | editovat zdroj]

Pohled na důl František ze směru od Karviné

Hloubení jam bylo ukončeno v roce 1913, kdy byly taktéž vytěženy první vozíky uhlí – v tomto roce bylo vytěženo 13 333 t uhlí, především z příprav. V tomto roce pracovalo na dole 214 zaměstnanců. Po roce 1918 byl název dolu změněn na důl František.

19. května 1920 došlo k explozi metanu. Při havárii nedošlo k úmrtí, zaměstnanci včas opustili důl. Po 6 týdnech uzavření dolu byly započaty snahy o zvládnutí požáru, při kterých došlo k dalšímu výbuchu a zemřeli i 2 horníci. V důsledku této havárie musel být důl zatopen a práce byly obnoveny až na konci roku 1921.

V roce 1922 důl vytěžil již 30 000 tun uhlí a postupně docházelo k zvyšování těžby. V roce 1923 byla dokončena těžní věž F-1. Jelikož do dolu proudila neustále důlní voda, bylo v roce 1923 postaveno zařízení na odpařování vody, díky kterému byla z vody oddělena jodobromová sůl. Postupně získala sůl i ochrannou známku jako „Darkovská jodová sůl“ a byla vyráběna po celou existenci dolu. V roce 1930 byla postavena visutá lanovka, která k dolu ze Stonavy dovážela štěrk, potřebný k vyplnění prostoru po vykopaném uhlí. Provoz lanovky byla ukončen v roce 1947.

Po roce 1929 dochází k postupné stagnaci poptávky po uhlí – v důsledku Velké hospodářské krize. V průběhu krize dochází k snižování stavu zaměstnanců, snížení výdělků a různých deputátů. V důsledku tohoto vývoje dochází k protestům, které vyvrcholily 30. března 1932, kdy došlo ke střetu demonstrantů s policií, při kterém byl zastřelen i jeden horník – Vladislav Karwiński. Po roce 1934 dochází k opětovné poptávce po uhlí, v jejímž důsledku důl v roce 1937 dosahuje roční těžby 400 000 t uhlí.

Od roku 1939 se důl jmenoval Franzsacht (poněmčení českého názvu). Během válečných let bylo na dole František provedeno mnoho investic, které měly zvýšit těžbu. K zvýšení těžby zároveň došlo spolu s nasazením sovětských zajatců do důlních provozů. V roce 1943 byla roční těžba okolo 696 000 t uhlí a v roce 1944 635 000 t.

Vývoj v letech 1945 až 1989[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1945 dochází k dalším investicím a zvyšováním těžby. V důsledků politických změn byl důl 17. července 1946 přejmenován na Důl Klement Gottwald a 21. srpna 1948 na Důl Prezident Gottwald. V roce 1954 bylo vytěženo 1 098 440 t (důl poprvé překročil hranici 1 milionu tun), v roce 1956 to bylo 1 337 000 t. Rozvoj těžby si vyžádal i zvýšení počtu zaměstnanců. Tím došlo i k růstu počtu obyvatel Horní Suché. V roce 1960 byla otevřena jáma F-4, v roce 1962 byla uvedena do provozu degazační stanice, 1963 došlo k rekonstrukci těžní věže jámy F-1, od roku 1965 dochází ke kompletní elektrifikaci dolu. V roce 1967 byla zavedena pro dopravu materiálu závěsová kolejová drážka (první zavedení na Ostravsku). V roce 1978 vytěžil důl František nejvíce uhlí během své historie – 1 706 891 t.

Výčet dalších investic a modernizací[editovat | editovat zdroj]

  • 1949 – otvírka 3. patra
  • 1952 – uvedení do provozu elektrického těžního stroje
  • 1963 – výstavba 4. patra, hloubení 4. jámy
  • 1968 – postupné zavádění výpočetní techniky
  • 19771983 – stržení železné konstrukce věže F-4 a její nahrazení železobetonovou těžní věží

Důlní havárie 1974[editovat | editovat zdroj]

12. září 1974 došlo k neštěstí na jámě PG-2. Při fárání ranní směny začala v 6.19 klec s 34 horníky po zhruba 150 metrech sestupu nekontrolovatelně nabírat rychlost. Během pádu se jednou zastavila. Muži v kleci byli sraženi na podlahu. Poté se klec dala opět do pohybu a zřítila se až na dno na nárazníkový rošt. Nejednalo se o volný pád, jelikož byla klec částečně brzděna. Po příchodu prvních záchranářů a zdravotníků na místo neštěstí panoval relativní klid, přestože podle pozdějších výpovědí bylo v kleci krve až téměř po kolena. Na místě zemřelo 8 lidí, 22 bylo zraněno těžce, pouze 4 lehce. Vyšetřování jednoznačně prokázalo, že došlo k přetržení klecového lana, které bylo oslabeno dlouhodobým působením slané vody. Na potřebu jeho výměny upozornil zahraniční výrobce. Protože by výměna stála několik milionů korun, poškození se ignorovalo. Pouhý týden před nehodou byly v místě pozdějšího přetržení lana pozorovány tři výrazné lomy. Bilance tragédie mohla být ještě horší. Předchozí den mělo dojít k zatopení dna jámy, které se naštěstí neprovedlo.

Vývoj v letech 1989 až 1999[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 dochází k návratu k původnímu názvu – Důl František (9. února 1990). Ovšem z geologických důvodů dochází k poklesu těžby, která se v roce 1994 dostává pod hranici 1 milionů tun (974 390 t). K 1. červenci 1995 byl důl František spojen spolu v dolem Dukla a dolem Lazy do skupinového dolu Lazy. Jelikož těžba byla nerentabilní, bylo rozhodnuto o uzavření dolu. Poslední vozík byl vytěžen 30. června 1999. Poté bylo důlní vybavení demontováno a vyklizeno, důl zasypán a likvidovány povrchové budovy. Odstřeleny byly obě železné těžní věže (F-1 a F-2), železobetonová (skipová) těžní věž byla ponechána.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Na dole se na konci 40. letech zúčastnil dobrovolné brigády i Mons. Miloslav Klisz, který zde odfáral 18 směn. [1]

Ředitelé dolu a závodní ředitelé[editovat | editovat zdroj]

Jméno ve funkci
Ing. Larisch 1911 - 1920
Ing. Josef Zarda 1920 - 1923
Ing. Hubert Palisa 1923 - 1. 12. 1936
Ing. Raimund Sahliger 1. 12. 1936 – 1. 10. 1938
Ing. Alojz Godula 1. 10. 1938 – 1. 10. 1939
Ing. Raimund Sahliger 1. 10. 1939 – 1. 2. 1944
Ing. Rudolf Tenschert 1. 2. 1944 – 1. 5. 1945
Ing. Josef Lipowski 1. 5. 1945 – 25. 7. 1945
prof. Ing. Dr. Alois Říman 26. 7. 1945 – 1. 1. 1947
Ing. Josef Lipowski 1. 1. 1947 – 17. 5. 1948
Ing. Oldřich Štábla 17. 5. 1948 – 1. 5. 1951
František Kališ 1. 5. 1951 – 15. 10. 1951
prof. Ing. Dr. Alois Říman 15. 10. 1951 – 21. 1. 1952
Oldřich Krejčí 21. 1. 1952 – 1. 5. 1953
Alois Böhm 1. 5. 1953 – 1. 11. 1958
Ing. Jaroslav Pěkelko 1. 11. 1958 – 1. 7. 1959
prof. Ing. Jindřich Bilan 1. 7. 1959 – 1. 1. 1970
Ing. Bohumír Motloch 1. 1. 1970 – 15. 5. 1970
Ing. Miroslav Mrázek 15. 5. 1970 – 31. 3. 1981
Ing. Lev Tolasz 1. 4. 1981 – 31. 1. 1990
Ing. Zdislav Wantula 1. 2. 1990 – 31. 12. 1990
Ing. Otakar Lucák 1. 1. 1991 – 7. 3. 1993
Ing. Tadeáš Rabín 8. 3. 1993 – 31. 5. 1995
Ing. Jan Straník 1. 6. 1995 – 30. 6. 1995

Po sloučení s dolem Dukla a dolem Lazy v roce 1995 figuroval jako ředitel dolu Lazy (a tím i ředitel dolu bývalého dolu František) Ing. Jiří Šářec (1. 7. 1995 – 31. 12. 1996) a Ing. Lubomír Schellong (1. 1. 1997 – 30. 6. 1999). Poté byla lokalita bývalého dolu František převedena pod důl Odra, kde vykonával funkci ředitele Ing. Josef Goj.

Statistické informace[editovat | editovat zdroj]

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Rok Těžba v tunách Rok Těžba v tunách Rok Těžba v tunách
1912 192 1924 186.950 1954 1.080.918
1913 13.718 1925 199.000 1956 1.381.950
1914 32.265 1929 342.600 1960 1.281.250
1915 49.000 1930 284.600 1965 1.307.850
1916 57.200 1932 223.800 1970 1.289.320
1917 64.600 1933 236.300 1975 1.146.641
1918 67.770 1937 400.000 1980 1.153.201
1919 57.010 1942 570.000 1984 1.020.000
1920 24.470 1943 696.600 1985 995.501
1921 2.300 1945 258.400 1990 717.118
1922 30.400 1950 658.700 1995 531.813
1923 75.520 1953 941.310 1999 184.410

Statistiky těžby byly převzaty z knihy[2]

Počet zaměstnanců[editovat | editovat zdroj]

Rok Dělníci v dole Dělnící na povrchu Technicko-hospodářští pracovnici Celkem
1910 509 140 31 680
1915 445 127 31 603
1920 548 166 38 752
1930 596 147 40 783
1939 499 139 57 695
1940 ? ? 47 886
1943 ? ? 62 1013
1945 579 259 63 1114
1950 ? ? 74 1583
1955 ? ? 178 2881
1960 2334 ? ? 3286
1965 2248 1118 230 3596
1970 1489 793 233 2515
1975 1355 798 301 2454
1980 1538 692 319 2549
1985 1682 742 337 2761
1990 1590 678 335 2603
1995 1178 342 235 1755
1999 242 78 43 363
2000 31 34 15 80

Počet zaměstnanců byl převtat z knihy[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KEMPNÁ, Beata. . Olomouc, 2009. bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Miloš Kouřil. s. 13-14.
  2. Kolektiv autorů. Karvinsko a jeho šachty: Historie i současnost, vzpomínky i fakta, vesele i vážně. Ostrava: Klub přátel hornického muzea 344 s. Kapitola 4. Důl František, s. 225. 
  3. Kolektiv autorů. Karvinsko a jeho šachty: Historie i současnost, vzpomínky i fakta, vesele i vážně. Ostrava: Klub přátel hornického muzea 344 s. Kapitola 4. Důl František, s. 226. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_František_(Horní_Suchá)&oldid=15697637
Stránka byla naposledy upravena 31. 12. 2017 v 20:09. Editovat celý článek Důl František (Horní Suchá).
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy