Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Důl František (Ostrava-Přívoz)

Důl František
Chybí zde svobodný obrázek
Základní údaje
Typ díla Černouhelný důl
Těžba těžba černého uhlí
Poloha
Stát Česká republikaČeská republika Česká republika
Obec Ostrava-Přívoz
Souřadnice
Důl František
Důl František
Provozní údaje
Vlastník Diamo s.p.
Období těžby 1849 – 1998
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl František (Franzschacht, další názvy důl Generál Svoboda, Vítězný únor, Odra) byl černouhelný hlubinný důl v Ostravě-Přívoze, v blízkosti železnice Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF), patřil mezi doly společnosti Kamenouhelných dolů Severní dráhy Ferdinandovy. V blízkosti dolu postupně SDCF vybudovala průmyslový komplex: koksovnu František pro zpracování vytěženého uhlí, elektrárnu František, která zabezpečovala závodům SDCF elektrickou energii, vodárnu a další provozy. Po znárodnění v roce 1945 se tyto závody staly samostatnými v rámci národních podniků.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kutací práce[editovat | editovat zdroj]

Kamenouhelné těžířstvo bratří Kleinů odkoupilo od Moritze Goldschmita, Leopolda von Werheimsteina a Ing. Togese v roce 1849 důlní míry v oblasti Přívozu a Hrušova[p. 1].[1] Na základě vydané koncese dne 7. prosince 1849 zde byly prováděny kutací práce a založená kutací jáma. 13. ledna 1851 na základě nálezu uhelné sloje těžířstvo žádalo o udělení propůjčky důlních měr, kterou obdrželi 20. března 1852. V tomto roce byla zahájena přestavba jámy kutací na jámu těžní s názvem František, která byla pojmenována po nejstarším z bratrů Kleinových.

Vznik dolu[editovat | editovat zdroj]

Přestavba víceúčelové jámy byla ukončena v roce 1854 a následujícího roku (12. července 1855) důl odkoupila společnost Kamenouhelné doly Severní dráhy císaře Ferdinanda (SDCF). V letech 18571862 byl důl modernizován a přestavěn. Byla přestavěna jámová budova a v roce 1857 založena větrní jáma. Na ni byla převedena i odvodňovací funkce. Další modernizace dolu proběhla v roce 1869 a v letech 18711872. Při velké povodni v Ostravě v roce 1888 (30. března) se provalila voda těžní jámou do dolu. Zmáhání následků zatopení dolu trvalo do 5. února 1889, kdy byl obnoven provoz dolu. V letech 18851892 v rámci další modernizace byly instalovány nové výkonnější stroje. Období 19121917 byla ve znamení elektrifikace dolu a rekonstrukce třídírny.[2] S rozvojem důlní dopravy a dalších technických prostředků a také hledáním úspor (vlivem hospodářské krize 19291933) byly k dolu František připojeny do té doby samostatné doly Jiří (1927) a Jindřich (1933).[1] V době německé okupace za druhé světové války byla plánována rozsáhlá výstavba velkodolu František. Nejdříve se začalo roce v 1942 s hloubením nové centrální těžní jámy, její hloubení bylo předčasně zakončeno v úrovni 6. patra – v hloubce 397,5 m.

V roce 1945 byla na důl uvalena národní správa a k 1. ledna 1946 znárodněný důl František začleněn do Ostravsko-karvinských dolů n. p. v Ostravě. 30. března 1947 byl přejmenován na důl Generál Svoboda, v roce 1953 došlo k novému přejmenování s platností 16. února 1953 na důl Vítězný únor.

Výstavba dolu po roce 1950[editovat | editovat zdroj]

V létech 19611970 proběhla společná rekonstrukce dolů Vítězný únor (František), Eduard Urx (Anselm) a Stachanov (Hubert). 1. ledna 1964 tyto doly byly spojeny v jeden důlní podnik Důl Vítězný únor, n. p. Důl Eduard Urx se stal závodem č. 2. Důl Stachanov (Hubert) se stal závodem č. 3 a od 1. července 1966 byla těžba uhlí převedena novým překopem na skipovou jámu Vítězný únor 2 v Ostravě-Přívozu. K 1. lednu 1974 byl závod 3 organizačně zrušen, důlní pole bylo rozděleno na dvě části. Jedna byla přidělena dolu Vítězný únor a druhá dolu Eduard Urx. Další rekonstrukce byly prováděny už s záměrem vytvoření Skupinového dolu Ostrava v 1980 až 1989. Změnou politicko-hospodářských poměrů v roce 1989 z plánované realizace sešlo. K 1. lednu 1990 byl důl Vítězný únor přejmenován na Důl Odra[p. 2].

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Těžba byla ukončena na dole František / Odra dne 30. června 1994 vyvezením posledního vozíku s uhlím, který byl i posledním vytěženým uhlím v Ostravské dílčí pánvi. Zasypání skipové jámy bylo ukončeno 13. srpna 1998, její těžní věž byla zbořena odstřelem pomocí trhaviny 6. listopadu 1998.[3][2] Tím skončila definitivně existence Dolu Odra o.z. Nástupní organizací v současné době je státní podnik Diamo.

Strojní a technické zařízení[editovat | editovat zdroj]

Strojovna[editovat | editovat zdroj]

V roce 1854 byla jáma vybavena dvěma parními stroji. Velký stroj poháněl vodní čerpadlo a malá sloužil pro těžbu, nejprve pro odtěžení kamene z prací v jámě a pak z otvírkových děl.[2] V roce 1853 byla na jámě František instalována poprvé v revíru těžní klec pro vertikální dopravu materiálu (těžbu). Dosud se k těžbě na jámách v revíru používaly okovy, koše nebo vědra.[4] V roce 1858 byl instalován v rekonstruované těžní budově parní stroj od firmy Sigl, Vídeň.

V roce 1915 byl instalován elektrický těžní stroj vyrobený Vítkovickými železárnami, elektrickou část dodala firma Siemens a spol., Bratislava. Bubny těžního stroje měly průměr 4500 mm a šířku 1410 mm, lano mělo průměr 41 mm, dvě těžní klece se dvěma etážemi pro dva vozíky vedle sebou nebo 13 osob na etáž. Rychlost jízdy 12 m/s pro těžbu a 8 m/s pro jízdu mužstva. Výška těžní věže od ohlubně po střed lanovnic 35,5 m, průměr lanovnic 4500 mm.[5] Těžní věž postavila firma Pražské strojírny a.s.[p. 3]

Výrobu stlačeného vzduchu zabezpečovaly dva elektrické pístové kompresory o výkonu 6 600 m3/hod. z roku 1915 a 1922, kompresory dodala firma Spojené strojírny a.s., Praha, elektrické motory Siemens-Schuckert, Vídeň.

Větrání dolu[editovat | editovat zdroj]

Větrání dolu bylo přirozené. Jáma František byla jámou úvodní[p. 4]. Přirozená cirkulace vzduchu byla podporována větrným komínem 11,4 m vysokým. Pro další zvýšení účinku cirkulace vzduchu byla ve větrné jámě instalována věrná pec, která se používala v letních měsících. Větrná pec byla nahrazena v roce 1870 parním ventilátorem systém Rittinger a zavedeno umělé větrání dolu. V letech 1871 až 1872 byla prohloubena větrní jáma do hloubky 239,2 m.

V roce 1914 byly instalovány dva ventilátory Diennendahl o výkonu 40 až 70 m3/s od firmy Breitfeld-Daněk, Praha s motory (125 HP) firmy Brown-Boveri, Vídeň.[5] V roce 1929 byla výdušná jáma hluboká 291 m.

V roce 1969 těžní jáma č. 1 (původní jáma František) byla přestavěna na jámu větrní a vybavená novými výkonnými ventilátory.

2. 6. 1988 bylo ukončeno prohlubování větrné jámy František 4 / Vítězný únor 4 v hloubce 1091 m. Mezi 6. a 11. patrem probíhalo hloubení vrtnou metodou, průměr jámy byl 6,5 m. Výdušná jáma č. 4 byla nejhlubší výdušnou jámou v ODP.

Čerpání důlní vody[editovat | editovat zdroj]

V roce 1860 byl postaven vodotěžný stroj s výkonem 1860 l/min., který mohl čerpat důlní vodu z hloubky až 228 m.

Důlní voda byla čerpána z 11. patra (jámové tůně) na 10. patro a odtud na povrch. Na 10. patře byla dvě elektrická čerpadla o stejném výkonu 3000 l/min. od firmy Bratří Schulzerové, Winterthur z roku 1914. Na 11. patře byla pístová čerpadla poháněná stlačeným vzduchem, výkon 500l/min. z roku 1927. Dvoupístové čerpadlo bylo od firmy Weise & Monski, Halle a jednopístové od firmy Evans & Cornish, Anglie.[5]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Vytěžené koksovatelné uhlí bylo transportováno lanovou dráhou 1 km dlouhou do koksovny František. Výkon lanovky byl 80 t/hod.

Důl byl připojen 1 km dlouhou vlečkou z železniční stanice Moravská Ostrava a Přívoz (dnes hlavní nádraží Ostrava). Pára a teplá voda byla dodávána z kotelny koksovny František do roku 1925, kdy byla odstavena z provozu, a z kotelny elektrárny František. V roce 1928 byl důl František připojen na automatickou telefonní ústřednu.

Těžba uhlí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1851 bylo v průběhu kutacích prací vytěženo 56 tun uhlí. Těžba uhlí byla zahájená v roce 1854 a bylo vytěženo 20 020 tun uhlí. V roce 1865 bylo vytěženo 11 069 t. V roce 1869 byla těžní jáma prohloubena do hloubky 206,5 m. Dobývaly se sloje spodní hrušovské a petřkovické vrstvy ostravského souvrství. V roce 1891 činila těžba 52 500 t, v roce 1901 bylo vytěženo 102 900 t, v roce 1916 už 125 600 t uhlí a v roce 1926 bylo vytěženo 140 800 t uhlí

Ukončením překopu z dolu František na důl Jiří v roce 1927 došlo k převedení těžby dobývacího pole Jiří. Obdobným způsobem byla převedena těžba z dobývacího pole Jindřich v Moravské Ostravě na důl František v roce 1933.

V roce 1927 bylo vytěženo 291 000 t uhlí (údaj ze sloučených dolů František a Jiří). Těžní jáma v roce 1929 dosáhla hloubky 394 m. Uhlí bylo těženo v 14 slojích průměrné mocnosti 50 – 200 cm, úklonu 20 – 90°, převážně metodou piliřování se základkou nebo na zával z hloubky 860 m[6].

V roce 1942 začalo hloubení nové centrální jámy č. 2, které bylo předčasně ukončeno v hloubce 397,5 m, v roce 1953 bylo obnoveno její hloubení a ukončeno v roce 1959 na úrovni 8. patra v hloubce 550 m. Další prohlubování začalo v roce 1965 do hloubky 715 m (úroveň 9. patra). V roce 1966 byla uvedena do provozu flotační těžkosuspenzní úpravna uhlí, pro úpravu koksového a antracitového uhlí, kterou postavily Vítkovické železárny v licenci holandské firmy Stamicarbon. Projektovaný výkon 500 – 600 t/hod.,její provoz byl ukončen v roce 1994.[7] V roce 1970 byla jáma č. 2 propojena spojovacím překopem s jámou Eduard Urx 5 v Ostravě-Koblově a v roce 1974 s dolem Stachanov (Hubert). Tím byla zabezpečena doprava vytěženého uhlí z dobývacího pole Dolu Vítězný únor n.p. na centrální skipovou jámu, u které byla v rámci rekonstrukce postavena nová třídírna, elektrická rozvodna, nová strojovna a další. V roce 1985 byla skipová jáma prohloubena na konečnou hloubku 1040,8 m a propojena spojovacím překopem (1986) v úrovni 10. patra s dolem Eduard Urx 5 (v roce 1981 byl prohlouben do hloubky 860 m, tj. úroveň 10. patra).

Údaje o dole František[editovat | editovat zdroj]

Údaje dle[8]

Název Druh jámy Založení hloubka jámy

[m]

těžba vytěženo likvidace dobývací pole

[ha]

poznámka
František 1 / Odra 1 kutací, těžní, výdušná 1849 563,5 1854 – 1969 90 – 140 tisíc tun ročně[p. 5] 1998 811[9] 11 pater
František 4 / Odra 4 větrní 1857 1099,1
František 2 / Odra 2 těžní, skipová 1942 1040,8 1966 – 1994

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Mezi první domy u jámy František můžeme zahrnout nájemní dům z roku 1869 nebo výstavbu čtyř jednotných domů podle projektu Ing. Rudolfa Sauera (stavitelem Böhmem).

Pro ubytování havířů společnost SDCF postavila tři kolonie a mezi soukromými domy v Přívoze bylo ještě dalších 13 zaměstnaneckých domů. Dvě kolonie U jámy František a kolonie koksovny František, které se nacházely v blízkosti jámy František a koksovny František v Přívoze, stály těsně vedle sebe, z tohoto důvodu jsou v literatuře popisovány často společně. V obou koloniích bylo 76 domů a dvě noclehárny pro zaměstnance závodu František.[10] V první etapě v 1869 – 1870 bylo postaveno 16 domů a jedna noclehárna. V druhé etapě 1892 – 1902 bylo postaveno 30 domů, jedna pekárna a jedna kasárna, která byla postavena v roce 1894, projekt vypracoval stavitel Josef Zubera.[11] V letech 1927 a 1933 byly domy demolovány. Z kolonie U jámy Františkovy se nedochoval žádný dům, z kolonie koksovny František v roce 1968 stálo 8 domů a ubytovna, v roce 2009 jen pět domů. Třetí kolonie U Odry (Stará kolonie jámy František, Alte Colonie)[p. 6] se nacházela v blízkosti řeky Odry v severním okraji Přívozu. Tvořilo ji deset stejných domů pro zaměstnance dolu František,[10] v první etapě bylo postaveno 8 domů a v roce 1905 to byly 2 domy (v plánech označovány Type 1905).[11] V roce 2009 stál jediný dům.

Koksovna František (Svoboda)[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Koksovna Svoboda.

Součástí dolu František byla založena roce 1908 SDCF spolu s Moravskoostravským těžířstvem Marie-Anna (Respektive Hornoslezské koksovny a chemické závody Marie-Anna německý název Oberschlesische Kokswerke und Chemische Fabriken).[12] V roce 1917 se koksovna František řadila na první místo výrobě koksu v revíru (20 % z celkové produkce revíru).[13] V roce 1952 se koksovna stala součástí Ostravsko-karvinských koksoven (OKK), v provozu bylo prádlo a pět koksárenských baterií. Taktéž změnila název stejně jako důl František. V roce 2010 Koksovna Svoboda měla 4 koksárenské baterie[14] po 210 komorách (kapacita 16 tun koksu), roční produkce činila 800 000 tun koksu.[15]

Elektrárna František (Teplárna Přívoz)[editovat | editovat zdroj]

Výstavba elektrické ústředny (elektrárny) František probíhala v letech 1911– 1913. V roce 1913 byla uvedena do provozu, měla nahradit především elektrárnu koksovny František z roku 1909, a byla určená pro zásobování elektrickou energií všech závodů SDCF. V roce 1913 byly instalovány tři soustrojí dodané firmou AEG-Union s výkonem 3 x 5400 HP, které poháněly generátory AEG-Union o výkonu 3 x 4 000 kW.

V 50. létech 20. století byla Elektrárna František vyňata z podřízenosti OKD a začleněna do Ostravsko karvinských elektráren v podřízení Ústřední správy energetiky. V 90. létech se mění na Teplárnu Přívoz. Od roku 1998 se stala novým majitelem společnost Dalkia.

V roce 2013 Teplárna Přívoz zabezpečovala dodávku tepla pro 13,5 tis. domácností v Ostravě, a dále pro Koksovnu Svoboda, Městskou nemocnici Fifejdy, Novou Karolinu a Pivovar Ostrava[16].[17]

Kulturní reference[editovat | editovat zdroj]

V roce 1981 natočila Drahomíra Vihanová krátký dokumentární film Den hlavního inženýra, který pojednává o provozu v tomto dole.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Mezi původním vlastníkem kutného pole S. M. Rothschildem a Těžířstvem bratří Kleinů se táhl dlouhý spor o získání kutného pole v Hrušově. V roce 1850 došlo k vyrovnání a část hrušovského kutacího pole severně od železnice SDF (trať Přerov - Bohumín) v Hrušově a Vrbici připadla Těžířstvu bratří Kleinů.
  2. Stejného jména existovala jáma Odra (stará) v Přívoze (1908 – 1967) společnosti BHS. Často dochází záměnám těchto dolů.
  3. Prager Maschine Bau-Ges., Praha
  4. Úvodní jámou jsou nasávány větry do podzemí, výdušnou vysávány.
  5. Do sloučení s dolem Jiří, 205 – 317 tisíc tun do sloučení s dolem Jindřich a 182 – 578 tisíc tun do sloučení s doly Urx a Stachanov. Od nálezu uhlí, s.172
  6. Jihovýchodně od dolu Odra (stará) byla Oderská kolonie, která náležela dolu Odra společnosti BHS.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 61, 125, 127. 
  2. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 172 – 178. 
  3. KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. S. 215, 216, 411. 
  4. Časopis Těšínsko, 10. 1958, Ročník 1, číslo 3, s.2
  5. a b c Kamenouhelné doly Ostravsko-karvinského revíru III díl, s.110 elektrické těžní stroje, s. 178 větrníky a kotle, s.192 pumpy
  6. MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 60, 61. 
  7. Uhelné hornictví, s. 392
  8. Matěj, s. 193
  9. Uhelné hornictví, s 216
  10. a b DOMBROVSKÝ, Zdeněk, a kol. Hornické kolonie Ostravy. Ostrava: [s.n.], 2009. S. 61 – 63 a 65. 
  11. a b JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 358 – 403. 
  12. KOLEKTIV. Uhelné hornictví v Ostravsko-karvinském revíru. Ostrava: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 411 - 412. 
  13. Uhelné hornictví, s. 411
  14. Historie [online]. cit. 20150411. Dostupné online. 
  15. JEMELKA, Martin. Ostravské dělnické kolonie I.. Ostrava: [s.n.], 2011. ISBN 978-80-7368-953-7. S. 359. 
  16. Teplárna Přívoz slaví sto let [online]. 20150411. Dostupné online. 
  17. Teplárna Přívoz letos slaví sto let [online]. cit. 20150412. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Uhelné hornictví v ostravsko-karviném revíru, Anagram, 2003

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_František_(Ostrava-Přívoz)&oldid=15614348
Stránka byla naposledy upravena 4. 12. 2017 v 12:32. Editovat celý článek Důl František (Ostrava-Přívoz).
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy