Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Důl Karolina

Důl Karolína
Výhled z OC Nová Karolina směrem na oblast dolu. Vlevo Trojhalí, vzadu areál Dolních Vítkovic
Výhled z OC Nová Karolina směrem na oblast dolu. Vlevo Trojhalí, vzadu areál Dolních Vítkovic
Základní údaje
Typ díla hlubinný důl
Rozloha 135 ha
Maximální hloubka 550 m
Těžba černé uhlí
Poloha
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský
Okres Ostrava město
Revír Ostravsko-karvinský revír
Souřadnice
Provozní údaje
Období těžby 1859–1910
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Důl Karolina je bývalý černouhelný důl na území statutárního města Ostravy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V Moravské Ostravě v blízkosti hotelu Palace[p. 1] byla založena roku 1842 Moravsko-ostravskou uhelnou společností kutací jáma, kterou již v roce 1843 odkoupil bankéř Salomon Mayer Rothschild. Ten důl pojmenoval Karolina podle své manželky Caroline[p. 2]. Na základě doložených nálezů uhelných slojí při hloubení jámy Karolína byly majiteli dolu uděleny propůjčky důlních měr 5. ledna 1844.[1] V roce 1854 k explozi důlních plynů, při které zahynulo 14 osob.[2][3]

Roku 1864 byl ke Karolině připojen pomocný důl Antonín s větrní a vodní jámou. V roce 1870 byl důl Karolina spolu s koksovnou, dolem Antonín a dolem Šalomoun pronajat na 25 let nově vzniklé společnosti Uhelná důlní společnost a koksovna v Moravské Ostravě[p. 3].[4] V roce 1895 pronajaté doly přešly pod výkonnou složku Vítkovické kamenouhelné doly společnosti Vítkovické horní a hutní těžířstvo. V roce 1895 pak byla Karolina a Antonín organizačně převedeny pod důl Šalomoun a od té doby byl důl Karolina pouze pomocnou jámou. V roce 1913 byl povrch dolu elektrifikován a v roce 1914 uvedena do provozu nová těžní budova. 15. listopadu 1931 byla z důvodu krize zastavena těžba uhlí na dole Šalomoun a jámy Karolína a Šalomoun převedeny pod správu dolu Hlubina. Omezování těžby v důlním poli a nedostatek financí na prohloubení jámy přes 250 m mohutné bezeslojné pásmo pod jakloveckými slojemi, to byly důvody k ukončení činnosti dolu Karolina v roce 1933.[5]

Strojní vybavení[editovat | editovat zdroj]

V roce 1859[p. 4] byl na jámě Karolina hluboké 148 m instalován jednoválcový ležatý parní stroj s výkonem 40 HP.[6] V roce 1871 byla jáma hluboká 189 m. V roce 1881 byl na těžní jámě instalován nový ležmý dvojitý (dvojčitý) parní těžní stroj. V roce 1897 byla jáma vyhloubena na konečnou hloubku 550,33 m.[5] V roce 1928 byl v provozu elektrický těžní stroj Brown-Boweri o výkonu 370–500 HP vyroben v roce 1914.[7]Těžní bubny měly průměr 2700 mm a šířku 1100 mm, lanovnice měly průměr 3000 mm. Rychlost jízdy 6 m/s s klecí pro dva vozíky. Počet osob v kleci 18, rychlost jízdy 6 m/s. Výška těžní věže vyrobené ve Vítkovických železárnách byla 18,3 m od ohlubně po střed lanovnic.[8] Původní (údaj z roku 1884) těžní věž byla dřevěná o výšce 12,0 m s lanovnicí o průměru 3,5 m.[9]

Žofinská huť (1911)

Větrání dolů Karolina a Šalomoun až do roku 1879 zajišťovala jáma Antonín. V roce 1878 byla zahájena výstavba nové větrné jámy Karolína v místě - dnes parčík před bankou ČSOB v Hollarově ulici. V roce byla větrná jáma o hloubce 118 m uvedena do provozu. Byla vybavená parním ventilátorem soustavy Rittinger vyrobeným ve Vítkovických železárnách. V roce 1891 byl instalován větrník soustavy Capell, které byly od roku 1906 poháněny elektrickými motory. V roce 1897 byl postaven záložní ventilátor. V roce 1897 byla jáma vyhloubena na konečnou hloubku 285,4 m.[5] V roce 1928 byl v provozu větrník soustavy Hasbach vyroben ve Vítkovických železárnách z roku 1906, elektrický pohon AEG, Vídeň 75m3/s a rezervní ventilátor Capell vyroben ve Vítkovických železárnách, z roku 1921, elektrický pohon Siemens-Suckert, Vídeň 61/78 m3/s.[8]

Čerpání důlní vody bylo společné s dolem Šalomoun.

V roce 1928 bylo v provozu zařízení pro záplavku s výkonem 100 m3 za 8 hodin.

Těžba[editovat | editovat zdroj]

Byly dobývány jaklovecké sloje ostravského souvrství metodou pilířováním nebo směrným stěnováním. Sloje měly mocnost 50 až 110 cm s úklonem 7–16°. Uhlí bylo dobýváno z hloubky až 620 m. Proti těžbě uhlí pod městem se postavilo zastupitelstvo Moravské Ostravy, které dosáhlo omezení těžby a od roku 1887 bylo stanoven ochranný pilíř. Ten zakazoval dobývání uhlí v hloubkách 118–355,5 m a postupně blokoval těžbu uhlí v důlním poli dolu Karolina.[5] Těžba uhlí probíhala až do roku 1910, poté došlo k převedení těžby na důl Šalomoun. V roce 1910 bylo zahájeno třídění uhlí na společné třídírně, která byla přenesena z dolu Karolina na důl Šalomoun.[7][3] V roce 1933 byl důl zlikvidován a těžební jáma zasypána. Větrní jáma Karolina sloužila k větrání dolu Šalomoun.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

K Vítkovickým železárnám od jámy Karolína byla vybudována S. M. Rothschildem železnice. Zahájení budování bylo v roce 1855, uvedení do provozu bylo 1. srpna 1856,přeprava uhlí byla pomocí koňských potahů. Záhy byla tato trať prodloužena až do Přívozu, délka trati 6 615 m. Od 1858 byl zaveden parní provoz. 1. března 1861 kupuje železnici Severní dráha císaře Ferdinanda.[10]

Koksovna Karolina byla spojena úzkokolejnou dráhou se Žofinskou hutí a lanovou dráhou s dolem Terezie.

Údaje o dolu Karolína[editovat | editovat zdroj]

Název druh jámy Založení Hloubka

[m]

Těžba Vytěženo Likvidace Dobývací pole

[ha]

Poznámka Zdroj
Karolina těžní těžní, vtažná 1842 550 1859–1910 těžba vykazována společně s dolem Šalomoun 1933 135[11] 4 pater [12]
Karolina větrní větrní 1878 285 1969
Antonín otvírková, větrní 1846 193 důl v otvírkové fázi 1884 38,2[11] 1 jáma, 3 patra

Koksovna Karolina[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Koksovna Karolina (Ostrava).Důl přímo navazoval na koksovnu, elektrárnu, které byly vybudovány v místě Schüllerovy hutě, a Žofinskou huť. Koksovna, stojící poblíž od roku 1858, byla v provozu do roku 1982. Žofinská huť byla uzavřena v roce 1972 a elektrárna v roce 1974. Ještě do roku 1983 sloužila bývalá elektrárna jako teplárna pro zásobování Ostravy parou a teplou vodou. Zajímavostí byl samostatný chemický závod, který vznikl v roce 1926 z laboratorního provozu koksovny Karolina. Od roku 1953 byl označován jako Ostravit (podle důlní trhaviny). Produkoval řadu chemikálií, jejichž výroba byla ukončena v roce 1972.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dnes přestavba na vysokoškolské koleje. Rekonstrukce hotelu Palace
  2. Snacha S. M. Rothschilda se jmenovala Charlote
  3. Společnost vznikla v roce 1870. Zakladatelé byli bratři Gutmannové a Ignác Vondráček. Od roku 1889 společnost patřila pouze Gutmanům, kterým dědicové I. Vondráčka prodali své podíly. V roce 1896 byla společnost začleněna do Vítkovického horního a hutního těžířstva.
  4. Jemelka M. a kol.... c.d., s. 269 uvádí zavedení parního stroje už v roce 1843 (první moravský důl s těžním parním strojem)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 71. 
  2. MAKARIUS, Roman. MEMENTO. Ostrava: [s.n.], 2008. ISBN 978-80-7225-271-8. S. 430. 
  3. a b JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie I. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7368-953-7. S. 269. 
  4. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 72. 
  5. a b c d Od nálezu uhlí ... c.d., s. 73
  6. Od nálezu uhlí... c.d., s 72
  7. a b MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 43, 44. 
  8. a b Kamenouhelné doly díl III, 1931, s. 27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory
  9. KLÁT, Jaroslav. Ostravské těžní věže. Ostrava: [s.n.], 2004. S. 26. Tabulka 3. 
  10. ZÁŘICKÝ, Aleš. Ve stínu těžních věží. Ostrava: SNTL, 2004. ISBN 80-7042-653-5. S. 94, 95, 114. 
  11. a b Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 211 a 212. 
  12. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 15, 31-33,158,193. 

Příbuzné články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_Karolina&oldid=15189575
Stránka byla naposledy upravena 21. 7. 2017 v 13:32. Editovat celý článek Důl Karolina.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy