Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Důl Zwierzina – Josef

Důl Zwierzina II – Josef (Josefský důl) byl černouhelným dolem v Polské (Slezské) Ostravě a patřil měšťanskému těžíři Josefu Zwierzinovi (17751858).[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Josef Zwierzina využil volných míst mezi kutacími poli hraběte Wilczka a knížete Salma a zahájil v roce 1838 kutací práce v budoucím dobývacím poli v Polské (Slezské) Ostravě. 4. prosince 1839 mu byly, na základě kladných výsledků kuteb, propůjčeny první dvě důlní míry. Značný počet kutacích děl, vyhloubených v zájmovém prostoru, které byly polohově rozptýleny na daném území, se staly základem sporu mezi hrabětem Wilczkem a J. Zwierzinou. Spory se vedly dlouhou dobu a byly vyřešeny až za Johanna hraběte Wilczka (18371922). Na základě intervence kutnohorského c. k. distriktního horního soudu 24. ledna 1848 byl spor vyřešen demarkační a deliminační smlouvou, ve které kromě vymezení hranic byla dohodnuta i vzájemná výměna důlních jam, propůjček a důlních práv.[2][3]

Josef Zwierzina zahájil kutné práce na jámě II v roce 1839. V hloubce 70 m byla nalezena uhelná sloj, na její nález Josef Zwierzina obdržel propůjčku dvou důlních měr. Kutná jáma II byla používána jako mělký důl a stala se základem pro nový hlubinný důl. Vlastní důl byl založen v roce 1847 (udává se i rok 1848). Jáma sloužila jako těžní a vodní. Kutací práce probíhaly od roku 1838 až do roku 1856. Důl později obdržel název Josef podle jména zakladatele jámy Josefa Zwierziny.

V roce 1870 jáma II prošla první modernizací a rekonstrukcí.

Po smrti Josefa Zwierziny v roce 1858 přešlo důlní pole do vlastnictví jeho dědiců, kteří v roce 1878 založili těžířstvo pod názvem Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo ve Slezské Ostravě. V letech 1878 – 1882 probíhalo v severozápadní a západní části dobývacího pole od jámy II mělké dolování. Největší modernizace a přestavba dolu proběhla v letech 19201923. Byla postavena nová těžní budova, strojovna těžního stroje s novým strojním vybavením a další provozy.

V roce 1933 v důsledku velké hospodářské krize byla těžba ukončena a důlní pole postoupeno hraběti Wilczkovi.[1] Zwierzinovo kamenouhelné těžířstvo formálně existovalo do roku 1946, kdy bylo znárodněno a začleněno do OKR.

Stroje a strojní vybavení dolu[editovat | editovat zdroj]

Strojovna[editovat | editovat zdroj]

Na jámě II byl v roce 1870 instalován parní stroj se stojatými dvěma válci o výkonu 80 HP, vyrobený ve Strojírnách knížete Salma v Blansku. Parní stroj poháněl bobinový těžní stroj s parní brzdou a plochými lany.[3]

V roce 1922 byl instalován nový těžní dvouválcový parní stroj s ventilovým rozvodem vyroben v Teplické Strojírny a.s., Teplice-Šanov, s výkonem 560 HP. Válce parního stroje měly průměr 730 mm a zdvih 1450 mm, tlak páry byl 12 atm.

Lanové bubny těžního stoje měly průměr 5000 m a šířku 1100 mm, lano o průměru 33 mm se ukládalo ve dvou vrstvách. Těžní klece byly tříetážové s jedním důlním vozíkem na etáž nebo šest osob na etáž, rychlost jízdy s mužstvem byla 6 m/s nebo 12 m/s pro těžbu. Těžní věž, postavená firmou Teplické Strojírny a.s., Teplice-Šanov, měřila od ohlubně po střed os lanovnic 29 m, lanovnice měly průměr 4500 mm.[4]

V roce 1928 byl k dispozici Kösterův kompoudní parní kompresor vyroben firmou Brand & Lhuillier, Brno. Pohon obstarával přímo účinný parní stroj s výkonem 520 HP, průměr válců 900 mm a 500 mm, tlak páry 12 atm. Kompresor měl průměr válců 850 mm a 530 mm, zdvih 950 mm, výkon kompresoru byl 4860 m3/hod.[4]

Kotelna[editovat | editovat zdroj]

Kotelna měla výměr 978 m2, kde byly umístěny dva bateriové kotle každý s 114 m2 výhřevné plochy a tři Tischbeinovy kotle každý s výhřevnou plochou 250 m2. K topení se používalo těžené uhlí a prachové uhlí. Komín kotelny byl vysoký 50 m s průměrem 2200 mm v horní koruně komínu.

Voda byla čerpána z rybníku ve Slezské Ostravě. V úpravně voda procházela přes pískový filtr, výkon úpravny byl 6 m3/hod.

Větrání[editovat | editovat zdroj]

Jáma Zwierzina II byla zároveň i jámou úvodní. Podzemními překopy byly doly J. Zwierziny propojeny a vytvořen systém větrání. Jámou č. II a těžním oddělením jámy č. VII byly nasávány úvodní větry a jámou Františka a větrním oddělením jámy VII výdušné větry vyvedeny nahoru. Přirozené větrání (tah výdušných větrů) bylo podporováno větrnou pecí umístěnou v jámě VII. V roce 1864 byla tato pec příčinou požáru těžní budovy jámy VII. V roce 1956 byla jáma přestavěna na jámu výdušnou a vybavena ventilátory.

Čerpání důlní vody[editovat | editovat zdroj]

S ostatními doly J. Zwierziny měla i společné odvodnění. Čerpací stanice byla na Josefovské jámě. V roce 1854 bylo tahadlové čerpadlo poháněno parním strojem se stojatým válce a setrvačníkem o výkonu cca 18 HP. V roce 1898 byla čerpána důlní voda čerpadlem v dole o výkonu 18 HP. V roce 1913 bylo v dole instalováno třístupňové (třípístové) důlní čerpadlo s elektrickým pohonem o výkonu 75 HP a sacím výkonu 450 l/min. z Královopolská strojírna, Brno. V roce 1923 od téže firmy přibylo další čtrnácti stupňové odstředivé elektrické čerpadlo s výkonem 80 HP a sacím výkonem 350 l/min. Důlní voda byla čerpána z 9. patra (453m) na povrch.

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

V roce 1861 byly Zwierzinovy doly napojeny na Báňskou dráhu asi 1,2 km dlouhou železniční vlečkou.

V roce 1930 byla uvedena do provozu briketárna s dvouválcovým lisem o výkonu 10 tun/hod. Roční výroba činila 60 000 tun bulet.[5]

V roce 1872 byla založena bratrská pokladna dolů Zwierzinových.[6]

Do roku 1920 byl ve věži nad jámou zvon, který oznamoval havířům začátek a konec směny. V rámci přestavby dolu byl nahrazen parní sirénou.[3]

Těžba[editovat | editovat zdroj]

V roce 1863 jáma po 40 m procházela nadložím do uhlonosného karbonu, v 70 m prošla první slojí a v hloubce 143 m slojí Mohutný. Počátek dolu spadá do období mělkého dobývání černého uhlí. V roce 1858 se vytěžilo 44 209 tun uhlí dobývací metodou bylo pilířování. V letech 1878 – 1882 probíhalo mělké dolování. Byly dobývány soje porubských vrstev č. II slabá, č. III slabá a Korunní princ. Otevření a dobývání těchto slojí umožnila Jaklovecká dědičná štola, která byla ražena přes dobývací pole Josefa Zwierziny. K větrání se využívaly další mělké jámy Muzika, Hraniční, Jáma č. 6 a August. Jáma v roce 1898 byla ve výdřevě. V rámci rekonstrukce dolu v letech 1912 až 1916 byla jáma vyzděna po celé své hloubce.

Důl měl jednoduchou třidírnu a úpravnu uhlí s ručním vybíráním kamene. V roce 1928 měla třídírna výkon 340 t za 8 hodin, mokrou cestou (prádlo) bylo upraveno 170 tun uhlí za 8 hodin.

Těžily se sloje porubských a jakloveckých vrstev ostravského souvrství. Dobývalo se stěnováním s částečnou základkou a pilířováním na zával v sedmi slojích o mocnosti 40 až 135 cm, úklon slojí od 8° do 10°.[7]

Důlní pole bylo v roce 1933 rozděleno tak, že část severně od Trojické poruchy byla začleněna k dolu Michaeli (Michálka), druhá část jižně od Trojické poruchy byla začleněna k dolu Jan Maria. Josefovská jáma byla spolu s jámovou budovou jako záloha pro důl Michaeli (Michálka). Ostatní objekty byly zbourány a areál dolu byl zalesněn. V letech 1956 – 1960 byly z dolu Michálka dobývány ochranné pilíře jámy č. II a jámy Františka jakloveckých slojí č. 9, 10, 11, a 12.[3] Po ukončení dobývání v roce 1968 proběhla demolice budov v areálu dolu včetně těžní věže. Josefovská jáma byla v roce 1981 zasypána.

Údaje o dolu Zwierzina II – Josef[editovat | editovat zdroj]

dle[8]

Název Druh jámy Založení Hloubka jámy

[m]

Těžba Vytěženo Likvidace Dobývací pole

[ha]

Poznámka
Zwierzina II – Josef kutací, těžní 1839/

1847

453[p. 1] 1858 – 1933 nevykazována samostatně 1981 21 1 jáma,

9 pater

Hloubka jámy[editovat | editovat zdroj]

rok 1863 1887 1898 1928
hloubka dolu [m] 132,85 266 403 453

Roční těžba[editovat | editovat zdroj]

rok 1858 1893 1916 1927
těžba [t] 44 219 101 727 94 115 88 000

Ubytování[editovat | editovat zdroj]

Kolonie Zwierzina[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejstarší kolonie postavené pro havíře ve Slezské Ostravě patří Kolonie Zwierzina (také Kolonie Zvěřina) pojmenována po měšťanském těžaři Josefu Zwierzinovi. Kolonie byla stavěna už od roku 1850 v etapách až do dvacátých let 20. století. V roce 1928 bylo v kolonii 35 domů. Ke kolonii patřily kasárna pro havíře, pekárna, udírna, nemocnice, obchod, hostinec a kanceláře dolu. V roce 2009 stálo 18 domů.[9] V roce 1994 byl podán návrh na vyhlášení ochranného památkového pásma, který nebyl schválen. Jedná se o nejzachovalejší havířskou kolonii. V roce 2003 byly domy zařazeny do kategorie evidence památkové péče.[10]

Osada Aloisie[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti bývalého mělkého dolu Aloisie[p. 2] bylo postaveno pět domů. Tato osada se nachází v blízkosti Salmovy kolonie, západní okraj Kramolišovy ulice.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Dle Katalogu jam OKR z roku 1970 bylo 9. patro v hloubce 452,3 m (- 205,62 m), podle Monografie Kamenouhelné doly OKR, díl I, 1929, s. 128 byla hloubka 464 m.
  2. Do roku 1848 patřil mělký důl Aloisie hraběti Wilczkovi. Existence dolu v letech 1843 – 1864, jáma byla hluboká 55 m.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOLEKTIV. Uhelné hornictví v ostravsko-karvinském revíru. [s.l.]: Anagram, 2003. ISBN 80-7342-016-3. S. 38, 39, 205, 206. 
  2. MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru. Moravská Ostrava: [s.n.], 1928. S. 128. 
  3. a b c d Od nálezu uhlí po útlum těžby na Ostravsku, část 2. Ostrava: [s.n.], 2002. S. 157, 158. 
  4. a b Kamenouhelné doly díl III, 1931, s.27 kotelny, s. 110 těžní stroje, s. 113 těžní věže, s. 176 větrníky, s. 194 čerpadla, Tab. I kompresory
  5. Kamenouhelné doly díl III, 1931, Briketářství, s. 593
  6. Kamenouhelné doly OKR, část I, 1929, s. 197
  7. MONOGRAFIE. Kamenouhelné doly ostravsko-karvinského revíru, svazek I. Moravská Ostrava: [s.n.], 1929. S. 128, 129. 
  8. MATĚJ, Miloš; KLÁT, Jaroslav; KORBELÁŘOVÁ, Irena. Kulturní památky ostravsko-karvinského revíru. Ostrava: [s.n.], 2009. ISBN 978-80-85034-52-3. S. 193. 
  9. Hornické kolonie Ostravy. Ostrava: [s.n.], 2009. S. 127, 128. 
  10. JEMELKA, Martin, a kol. Ostravské dělnické kolonie. Ostrava: [s.n.], 2012. ISBN 978-80-7464-190-9. S. 645 – 654. 
  11. Jemelka, Martin a kol., s. 676 – 677

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Důl_Zwierzina_–_Josef&oldid=12905672
Stránka byla naposledy upravena 19. 9. 2015 v 18:03. Editovat celý článek Důl Zwierzina – Josef.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy