Dante Alighieri

Dante Alighieri (patrně 2. polovina května (ve znamení blíženců) 1265 Florencie – 13./14. září 1321 Ravenna) byl jedním z nejvýznamnějších italských básníků, významně však přispěl také k vývoji jazykovědy a italského jazyka a k vývoji politické filozofie. Jeho největším dílem je Božská komedie (původním názvem Commedia), pro dějiny politické filozofie má velký význam latinský spis De monarchia. Dante je rovněž považován za tvůrce spisovné italštiny, kterou svými díly prosadil. Svůj přístup teoreticky zdůvodnil v díle De vulgari eloquentia (O řeči lidové).

Dante Alighieri, jak jej později zpodobnil Sandro Botticelli

Je považován za předchůdce renesance a jednoho z nevýznamnějších představitelů světové literatury.

[editovat] Život a politika vyhnance

[editovat] Mládí a vzdělání

Mladý Dante navštěvoval nejdříve pravděpodobně jednu z řádových škol ve Florencii (dominikánskou u Santa Maria Novella nebo františkánskou u Santa Croce). V letech 1285 - 1287 pobýval na tehdy nejslavnější a nejstarobylejší evropské univerzitě v Bologni. Neskládal zde však žádné zkoušky, nezískal žádný univerzitní gradus a zdá se, že ani příliš nenavštěvoval univerzitní přednášky. Na tehdejší dobu důkladné filozofické vzdělání získal později až jako čtyřicetiletý, kdy již jako vyhnanec pobýval na univerzitě v Paříži (jeho studium v Paříži je však nejisté) a možná i v Padově.

Dosáhl značného vzdělání, zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví, především antická poezie byla jeho vzorem.

[editovat] Osobní život

Později se oženil s Gemmou z významného ghibellinského rodu Donati, se kterou byl zasnouben již ve věku jedenácti let. Gemma mu porodila minimálně čtyři děti.

[editovat] Dante v politice

Dante se nejpozději roku 1295 aktivně se zapojil do politického života ve Florencii, formálně byl členem cechu lékařů a lékárníků (politiky se ve Florencii mohli účastnit pouze členové cechů). Podle některých narážek v jeho dílech^[1] se soudí, že se v roce 1289 zúčastnil bitvy u Campaldina, ve které byli poraženi ghibellinové (příslušníci šlechtické strany). Stál na straně cerchiovců, později označovaných jako "bílí" nebo "bílí guelfové„. Bílí byli protivními strany Donatiů - “černých guelfů".

[editovat] Rozhodující konflikt

Roku 1300 se stal priorem městského státu Florencie. Přestože se tato funkce vykonávala pouze dva měsíce, zastával ji Dante v době, kdy se rozhodovalo o dalším osudu města. V probíhajícím sporu s papežem Bonifácem VIII., který chtěl získat Toskánsko pro své příbuzné, zaujal protipapežské stanovisko, podle pozdějších zpráv měl být postaven před těžké rozhodnutí, zda odjet z Florencie a zúčastnit se vyjednávání s papežem Bonifácem VIII. nebo raději zůstat ve městě. Při té příležitosti údajně řekl legendární výrok „Půjdu-li, kdo zůstane, zůstanu-li, kdo půjde?“.

[editovat] Vyhnanství

Dante se rozhodl se zúčastnit poselstva, během jeho nepřítomnosti však koncem roku 1301 černí získali navrch. Dante byl počátkem následujícího roku odsouzen v nepřítomnosti k přehnaně vysoké pokutě (její nezaplacení znamenalo smrt na hranici) a vyhoštěn na dva roky z Florencie. Přestože doufal ve zvrat poměrů ve Florencii, zvlášť po brzké smrti papeže Bonifáce VIII., a pokoušel se organizovat vnější odpor, změny poměrů se nedočkal a musel zbytek svého života strávit ve vyhnanství na různých místech Itálie.

[editovat] Poslední léta života a smrt

Poslední léta svého života, kdy dokončoval Božskou komedii, strávil v Ravenně. Tady s ním žili oba synové, kteří si již mezitím usadili ve Veroně a vybudovali si tu existenci, a dcera. Ti ho také ošetřovali v posledních dnech života, kdy se zřejmě nakazil malárií. V Ravenně byl také pohřben.

[editovat] Dílo

Dante a Vergilius v Pekle, výjev z Božské komedie

Jeho tvorbu ovlivnila platonická a idealizovaná láska k Beatrici Portinari a její předčasná smrt. Hledal ideál lidské a božské dokonalosti.

[editovat] Ranější díla

• Nový život (La vita nuova) – 1291, sborník milostné poezie o jeho lásce k Beatrici, jednotlivé sonety a kanzony jsou spojeny komentářem
• De vulgari eloquentia česky přeloženo jako O rodném jazyce, dřív i O řeči lidové– 1304, nedokončený traktát psaný latinsky; [1]
• Hostina (Il convivio) – 1307, nedokončeno, pokusil se zapsat všechno vědění tehdejší doby
• De monarchia – 1310 (česky překládáno jako O jediné vládě někdy i jako O světovládě či jinak)

[editovat] Božská komedie a pozdější díla

• Božská komedie (Commedia, později La divina commedia) – cca 1306–1320, části Očistec (Purgatorio), Peklo (Inferno) a Ráj (Paradiso)
  Hlavní dílo, jeden z největších eposů lidské historie. Toto rozsáhlé dílo psal Dante mnoho let. Původně mělo být oslavou Beatrice, ale jak práce na něm postupovaly, stalo se alegorickým zobrazením lidstva a vesmíru, je plná symbolismu, filozofických a historických narážek. Je básnickým vyjádřením obrazu křesťanského středověku, který vytvořili nejvýznamnější scholastičtí myslitelé Albert Veliký a Tomáš Akvinský. Byla napsána italským (tehdy „lidovým“) jazykem a výrazně přispěla k jeho spisovnému ustálení.
• Eclogues – 1319
• Quaestio de situ aque et terre – 1320

[editovat] Literatura

• Indro Montanelli, Dante a jeho doba, Praha, Odeon 1981

[editovat] Reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Dante Alighieri

1. ↑ např. „Já jezdce vítal už, jak polem hnali, chystali útok, řadili se v šiky, však někdy také na útěk se dali.“ (Božská komedie, překlad Otto František Babler)

[editovat] Související články

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Dante Alighieri

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Dante Alighieri

• Seznam italských spisovatelů
• Giovanni Boccaccio
• Gustave Doré

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Středověk

• Sborník "Humanismus v období renesance a reormace", Stať "Božský Dante, str. 39, PDF
• Heslo v Stanford Encyclopedia of Philosophy (včetně seznamu literatury)
• Dílo (lat.)