de Havilland Mosquito

de Havilland Mosquito
de Havilland Mosquito
Typ:	stíhací, průzkumný a lehký bombardovací letoun
Výrobce:	de Havilland Aircraft Company
Konstruktér:	Ronald E. Bishop
První let:	25. listopadu 1940
Zaveden:	1941
Vyřazen:	1956
Hlavní uživatel:	RAF RCAF USAAF
Výroba:	1940 - 1950
Vyrobeno:	7 781 ks
Varianty:	de Havilland Hornet

Mosquito B 35, Edmonton, Alberta

Mosquito IV.

Britský letoun de Havilland Mosquito představoval od počátku svého nasazení roku 1941 tvrdý oříšek pro stíhače Luftwaffe, kterým většinou unikal díky své vysoké rychlosti. Byl používán jako lehký bombardér, noční stíhač i průzkumný letoun. Pro své kvality, které měl i přesto, že většina stroje byla tvořena dřevěnou konstrukcí, dostal přezdívku Dřevěný zázrak.

[editovat] Vývoj

Letoun Mosquito vznikl ve firmě de Havilland Aircraft Co. v říjnu 1938. Bylo plánováno, že se bude díky své rychlosti užívat jako neozbrojený denní bombardér. Britské vojenské kruhy se na tento stroj dívaly s nedůvěrou, ale v roce 1940 daly souhlas k jeho výrobě. Bylo plánováno, že se bude používat pro průzkum. První prototyp vzlétl v listopadu téhož roku a překvapil svými výkony - byl rychlejší, než řadové jednomotorové stíhačky. Jeho rychlost 640 km/h, obratnost a příjemné letové vlastnosti zaručily rychlý souhlas se sériovou výrobou. Vzniklo několik verzí, přičemž nejpočetnější byla stíhací a bombardovací verze FB. Letouny verze NF.30, byly tak rychlé, že je nedostihlo žádné vrtulové letadlo Luftwaffe, několik letounů však bylo sestřeleno nočním stíhačem Heinkel He 219. Bombardovací verze Mosquita Mk.IV donesla stejný náklad pum nad vzdálený cíl jako americký čtyřmotorový Boeing B-17 Flying Fortress. Mosquita byla také používána pro lety mezi neutrálním Švédskem a Velkou Británií, při nichž proudily do Británie strategické produkty.

[editovat] Bojové použití

Letoun Mosquito měl v druhé světové válce široké uplatnění. Létal a byl vyráběn nejen ve Velké Británii, ale v dalších státech světa, a to i po ukončení druhé světové války, po níž byl ještě dále vyráběn. Těchto elegantních strojů si užili i českoslovenští letci, protože Československá armáda měla tyto stroje krátce po válce ve své výzbroji.

[editovat] Verze letounu

• PR.I: fotoprůzkumná.
• NF.II: noční stíhací
• T.III: cvičný letoun
• B.IV: neozbrojený bombardér nesoucí čtyři 227 kg pumy
• FB.VI: stíhací bombardér a denní a noční těžký stíhací letoun
• B.VII: letouny verze Mk.IV. postavené v Kanadě.
• PR.VIII: průzkumná verze
• Mk.IX: bombardér, průzkumný letoun
• NF.XII: verze NF.II s radarem
• NF.XIII: schopnost nést přídavné nádrže
• NF.XV: výškový stíhací.
• Mk.XVI: zvětšená pumovnice, přetlaková kabina
• NF.XVII: noční stíhací letoun s novým radarem AI Mk.X nebo SCR.
• FB.XVIII: přezdívaný „Moucha tse-tse“ pro účely pobřežního letectva
• NF.XIX: přestavba verze Mk.XIII
• B.XX: verze stavěná v Kanadě
• FB.21 až T.29: kanadská označení letounů s motory Packard V-1650
• NF.30: Noční stíhačka s dvoustupňovými motory, novými vrtulemi a radarem
• PR.32: průzkumná verze se zvětšeným rozpětím a motory Merlin 113/114.
• Mk.33: první námořní Sea Mosquito se skládacími křídly
• PR.34: průzkumná verze
• B.35: bombardovací verze
• NF.36: poválečná stíhací verze s motory Merlin113/114 a radarem AI Mk.X.
• TF.37: stíhací a torpédová verze
• NF.38: poslední stíhací verze
• TT.39: letoun pro vlečení vzdušných terčů.
• FB.40: australská verze Mk.VI
• PR.41: v Austrálii odvozená verze od PR.IX a Mk.40
• T.43: australská cvičná verze

[editovat] Specifikace (DH.98 Mosquito B Mk XVI)

Mosquito B.Mk 35

[editovat] Technické údaje

• Osádka: 2 (pilot, navigátor)
• Rozpětí: 16,52 m
• Délka: 13,57 m
• Výška: 5,3 m
• Nosná plocha: 42,18 m²
• Plošné zatížení: 195 kg/m²
• Hmotnost prázdného letounu: 6490 kg
• Vzletová hmotnost: 8210 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 11 000 kg
• Pohonná jednotka: 2× řadový motor Rolls-Royce Merlin 76/77
• Výkon pohonné jednotky:1280 kW (1710 k)

[editovat] Výkony

• Maximální rychlost: 668 km/h ve výšce 8500 m
• Dostup: 11 000 m
• Stoupavost: 14,5 m/s
• Poměr výkon/hmotnost: 311 W/kg
• Dolet: 2400 km s plnou výzbrojí

[editovat] Výzbroj

• 1800kg bomb

[editovat] Avionika

• radionavigace GEE

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

De Havilland Mosquito

[editovat] Odkazy

[editovat] Literatura

• VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla: 1939-45/ Velká Británie - Německo. Olomouc : Votobia, 1996. 110 s. ISBN 80-7198-260-1.

Související články obsahuje: Portál Letectví

Vojenské letouny Britského společenství národů druhé světové války
Stíhací letouny
Firebrand | Roc | Defiant | Beaufighter | Blenheim | Mosquito | Firefly | Fulmar | Meteor | Gladiator | Hurricane | Tempest | Typhoon | Spitfire | Seafire | Whirlwind | Boomerang
Bombardovací a torpédové letouny
Battle | Blenheim | Beaufort | Buckingham | Hampden | Whitley | Wellington | Henley | Stirling | Halifax | Manchester | Lancaster | Skua | Barracuda | Albacore | Swordfish
Transportní letouny a kluzáky	Průzkumné a spojovací letouny
Bombay | Albemarle | York | Hotspur | Hamilcar | Horsa	Sunderland | Lerwick | Walrus | Anson | Botha | Warwick Lysander | Auster | Vincent | Proctor
Cvičné letouny	Experimentální letouny a prototypy
Tutor | Magister | Tiger Moth | Oxford	E.28/39 | M.B.3 | M.B.5 | Spearfish | Vampire | Hawker Fury | Spiteful | CA-15