Dermatologie

Dermatologie (z řeckého δερμα, kůže a λόγος, slovo, přeneseně věda) neboli kožní lékařství je obor medicíny zabývající se kůží a jejími deriváty (vlasy, nehty, potní žlázy, atd.) a chorobami kůže.

[editovat] Lékaři

Lékař kožního lékařství - dermatolog - se specializuje na diagnózu a léčbu chorob kůže a kožních derivátů včetně nádorových onemocnění kůže. Je atestován v oboru dermatovenerologie, tedy chorob kožních (dermatologie) a pohlavních (venerologie).

Chirurg-dermatolog (v ČR obvykle označován jako korektivní dermatolog) provádí operace kožních nádorů metodami zahrnujícími i Mohsovu mikrochirurgickou metodu, operace za pomoci laseru, fotodynamickou terapii (PDT) a kosmetické metody s použitím botulotoxinu, skleroterapie, liposukce a augmentace ("zesílení") měkkých tkání.

Dermatopatologové mikroskopicky vyhodnocují vzorky tkání (histopatologie).

Dětští dermatologové (dermatologové pediatři) se specializují na diagnózu a léčbu chorob kůže u dětí.

[editovat] Podobory

Kůže je největší a nejvíce viditelný lidský orgán. Ačkoliv mnoho nemocí kůží se vyskytuje samostatně, některé z nich jsou projevem vnitřního onemocnění. Z tohoto důvodu jsou dermatologové vzděláváni i v oborech jako chirurgie, revmatologie (mnoho revmatologických onemocnění se může projevovat příznaky a změnami na kůži), imunologie, neurologie (tzv. “neurokutánní syndromy” jako neurofibromatóza a tuberózní skleróza), infekční nemoci a endokrinologie. Na významu získává i genetika.

[editovat] Venerologie

Venerologie je sesterský obor dermatologie, který diagnostikuje a léčí pohlavně přenosné choroby. Provázanost s dermatologií je dána především historicky tím, že řada pohlavně přenosných chorob se projevuje právě na kůži.

[editovat] Flebologie

Flebologie je podobor, který se zabývá problémy povrchového žilního systému. Dermatologie zde ve své působnosti hraničí s chirurgií.

[editovat] Korektivní dermatologie

Korektivní dermatologie byla po dlouhou dobu důležitou součástí oboru dermatologie. Na počátku dvacátého století kožní lékaři využívali dermabrazi k vyhlazení jizev po akné a metoda mikropřenosu tuku byla používána k vyplnění kožních defektů. Dermatologové specializující se v korektivní dermatologii typicky používají k potlačení známek stárnutí neinvazivní metody. Botox se používá od té doby, co ho americký Úřad pro léčiva a potraviny schválil pro ošetření (léčbu) vrásek. Botox se používá k minimalizování vrásek jako čelní vrásky a vějířků vrásek kolem očí. Vyplní se jím linky na obličeji a minimalizuje se objevování nových vrásek. Mezi značky těchto injekčních výplní patří mimo jiné například Restylane, Perlane, Juvederm, Radiesse a Cosmoplast. K ošetření kůže se používají i metody využívající záření (lasery, intenzivní pulzní světlo, radiofrekvence, infračervené zážení, ultrafialové záření, rentgenové záření a fotodynamická terapie).

[editovat] Dermatologická chirurgie

Metody a techniky, které má chirurg-dermatolog k dispozici, zahrnují lasery, tradiční chirurgii, elektrochirurgii, kryochirurgii, fotodynamickou terapii (PDT), liposukci, blefaroplastika (kosmetická operace očních víček), minimálně invazivní plastické operace obličeje (např. “S-lift”) a různé lokální a injekční prostředky jako kožní výplně (např. přenos tuku a kyselina hylauronová). Někteří speciálně vyškolení chirurgové-dermatologové provádějí i Mohsovu mikrochirurgickou metodu, která může být účinná v boji s opakovanými výskyty rakoviny kůže nebo jejími neurčitými nebo těžkými formami.

[editovat] Dermatologické vyšetření

Dermatologické vyšetření se obvykle skládá z:

• anamnézy - tj. důkladného zjištění "zdravotní historie" pacienta
• aspekce, tj.prohlédnutí celého pacienta, někdy i s použitím lupy
• palpace, tj.hodnocení pohmatem
• dalších metod podle diferenciálně diagnostické rozvahy
  • vitroprese, tj. stištění kůže sklíčkem a pozorování vzniklých barevných změn
  • histologického vyšetření biopsického materiálu
  • mykologického vyšetření
  • mikrobiologického vyšetření
  • alergologického nebo imunologického vyšetření
  • vyšetření Woodovou lampou, tedy prohlédnutí pod lampou vyzařující UV záření o vlnové délce zhruba 365 nm

[editovat] Léčba

[editovat] Lokální terapie

Kůže je maximálně přístupná pro lokální terapii. Antibiotické masti mohou pomoci eliminovat infekce, zatímco zánětlivé kožní choroby jako ekzém a psoriáza (lupénka) často reagují na masti s obsahem kortikoidů.

Lokální terapeutické postupy

• lokálně medikamentózní terapie
  • koupele - např. heřmánková koupel působí slabě protizánětlivě
  • obklady
    • vysýchavé
      • chladné a vlažné - ochlazují a působí protizánětlivě
      • teplé - zvyšují prokrvení, působí proti svědění
    • zapařující
  • léčivé roztoky
  • zásypy - vysušují a odmašťují kůži
  • tekuté pudry
  • oleje - zvláčňují a promašťují
  • masti
  • emulze
  • pasty
• fyzikální terapie
  • Bucky paprsky - dlouhovlnné ionozující UV záření (10-15 keV)
  • RTG lampa dle Chaoula - krátkovlnné rentgenové záření (cca 50 keV)
  • povrchová RTG terapie - 60-120 keV
  • Solux lampa - infračervené záření
  • rtuťová výbojka - „horské slunce“, UV záření
  • PUVA (fotochemoterapie) - před ozařováním se aplikuje látka zvyšující citlivost na záření
  • laser
  • elektrokauter - odstranění některých lézí teplem
  • kryoterapie - odstranění některých lézí tekutým dusíkem
  • ultrazvuk - údajně působí příznivě na nadprodukci vaziva

[editovat] Systémová terapie

Pomocí lokální terapie se ošetřuje mnoho kožních nemocí, dermatologové však využívají i celkové (systémové) podání léků. Pro léčbu kožních nemocí se používají antibiotika a léky k potlačení imunity nebo naopak prostředky ke zvýšení imunity. Isotretinoin se používá při vážných případech cystického akné vulgaris a často způsobuje celoživotní zmírnění příznaků tohoto hyzdícího onemocnění.

[editovat] Chirurgická léčba

Chirurgický zákrok provedený chirurgem-dermatologem může být nevyhnutelný, například při léčbě křečových žil nebo rakoviny kůže. Křečové žíly mohou být ošetřeny metodou zvanou skleroterapie (injekční aplikace prostředku, který žíly vyhladí) nebo laserem s dlouhými pulsy Nd:YAG. Nádory kůže mohou být odstraněny vyříznutím, kryochirurgií, rentgenovými paprsky nebo prostředkem zvaným imiquimod. Do péče dermatologa se může dostat i pacient s bércovými vředy (v ČR spadá péče o bércové vředy dermatologům nebo všeobecným chirurgům podle volby pacienta)

[editovat] Psychodermatologie a hypnodermatologie

Psychodermatologie a hypnodermatologie zahrnují využití hypnózy v kombinaci s jinými psychologickými terapiemi k léčbě nemocí kůže.

[editovat] Dermatologická onemocnění

• Akné - způsobeno infekcí a ucpáním mazových žlázek nadměrně vylučovaným mazem, objevuje se zejména v pubertě ve formě pupínků nebo uhříků
  • Chlorakné
• Aktinická keratóza
• Angiom
• Atletická noha
• Atopický ekzém
• Argýrie - otrava stříbrem, projevuje se zešednutím kůže
• Bradavice
  • Genitální bradavice
• Behcetův syndrom neboli Behcetova nemoc neboli BN - zánět krevních cév
• Blepharitis - zánětlivé onemocnění očních víček
• Bowenova choroba
• Bulózní pemfigoitida
• Celulitida
• Dermatitida
  • Atopická dermatitida
  • Fotodermatitida
  • Kontaktní dermatitida
  • Periorální dermatitida
  • Seboroická dermatitida
• Ekzém - zánětlivé kožní onemocnění, často způsobené alergickou reakcí organismu na nějakou látku
• Epidermolysis bullosa - "EB", vrozená dědičná vada, skupina genetických poruch způsobujících puchýře a strhávání pokožky i při sebemenším tření
• Erysipel
• Erytrodermie
• Groverova choroba
• Hemangiom
• Holohlavost
• Hyperhydróza/Hyperhidróza - nadměrné pocení
• Ichtyóza
• Impetigo - silně nakažlivá bakteriální infekce, způsobuje svědění
• Kaposiho sarkom - nádorové onemocnění způsobené lidským herpesvirem HHV-8
• Keloid, keloidní jizva
• Keratosis pilaris - folikulární hyperkeratóza, na pažích, hýždích, stehnech a výjimečně na hrudníku, vypadá jako husí kůže, nesvědí, zhoršuje se v zimě
• Kopřivka = urtika; kožní reakce na alergen, způsobuje svědění
• Křečové žíly - varixy
• Kvasinkové infekce
  • moučnivka - způsobuje ji kvasinka Candida albicans, postihuje zejména ústa a zevní rodidla
• Lichen planus
• Lipom - tukový nádorek, nezhoubný
• Lymfadenitis
• Lupénka
• Lupus vulgaris
• Lupy
• Mazová cysta
• Nádory kůže
  • Maligní melanom
• Melasma/melazma
• Moluska - infekční přenosné onemocnění kůže, způsobené virem, který se jmenuje Moluscipoxvirus. Projevuje se jako benigní (nezhoubná) virová kožní infekce.
• Neštovice
• Oheň - nápadné červené skvrny na kůži nebo pleši; vzniká poruchou krevního zásobení (nahromadění rozšířených krevních vlásečnic) nebo pigmentace kůže
• Opary
  • Pásový opar
• Opruzeniny
• Popáleniny - vznikají následkem vystavení pokožky nadměrnému slunečnímu nebo jinému záření, působení kyselin nebo vysokých teplot
• Potničky
• Podráždění hmyzem - např. roztoči, vši, blechy
• Plísňová onemocnění kůže - vznikají nejvíce ve vlhkých chráněných místech (podpaží, třísla, vlasy, chodidla, kůže mezi prsty)
• Proleženiny
• Rakovina kůže
• Raynaudova choroba
• Růžovka = rosacea, kůže je narudlá, mastná a zhrublá
• Skleroderma
• Spáleniny
• Svrab - infekce způsobená roztočem zvaným zákožka svrabová (Sarcoptes scabiei)
• Tinea neboli dermatofytóza - plísňové onemocnění kůže způsobené dermatofyty
• Vitiligo
• Vřídky
• Vyrážky
• Žilky - rozšířené žilky

[editovat] Historie

Za první vědecký traktát o dermatologii je považována práce Geronima Mercurialiho De morbis cutaneis (“O nemocích kůže”) z roku 1572. O jednu z prvních fotografických dokumentací kožních nemocí se prvním desetiletí devatenáctého století zasloužili Balmanno Squire, Dr. Alfred Hardy, Dr. A. de Montméja, Dr. Howard Franklin Damon, Dr. George Henry Fox a Dr. Oscar G. Mason.

[editovat] Atestace

[editovat] Atestace v ČR

Úplné postgraduální (tj. po promoci na lékařské fakultě) vzdělání dermatolovenerologa trvá v ČR minimálně 5 let. Kromě práce pod dozorem zkušených lékařů na dermatologických pracovištích musí lékař v předatestační přípravě absolvovat stáž na interně, chirurgii (ideálně plastické chrurgii nebo i na korektivní dermatologii), na oddělení infekčního lékařství, v mikrobiologické laboratoři a na gynekologii.

[editovat] Program praktikantské stáže v Severní Americe

Aby se člověk stal dermatologem ve Spojených státech amerických nebo v Kanadě, musí studovat minimálně 12 let na vysoké škole a na postgraduálním studiu (pozn. to je naprosto nevypovídající údaj. First + Second Degree trvá 8 let /nebo se mýlím?/, takže na "předatestační praxi" zbývají 3 roky).

[editovat] Výcvikový program v Austrálii

V Austrálii musí budoucí dermatolog absolvovat čtyři až šest let na lékařské fakultě, jeden rok praxe a nakonec alespoň jeden rok všeobecné nebo chirurgické služby v systému státních nemocnic. Potom se stane způsobilým pro atestaci v oboru dermatologie. Proces výběru je přísný a průhledný - kandidáti musí složit zkoušky z dermatologie a farmakologie a podstoupit sledovaný a hodnocený praktický výcvik ve všech aspektech lékařské a chirurgické dermatologie. Na konci pětileté atestace dělají účastníci kurzu celostátní písemnou zkoušku, která trvá dva dny. Úspěšní kandidáti potom postupují k praktické ústní zkoušce, která také trvá dva dny. Úspěšní kandidáti potom mohou u Australasian College of Dermatologists (Australasijská akademie dermatologů) požádat o status vědeckého pracovníka.

[editovat] Výcvikový program v Indii

V Indii je k získání postu dermatologa potřeba po absolvování lékařské školy nebo nemocniční praxe absolvovat ještě minimálně dvouletý (kvůli diplomu) nebo tříletý (pro MD – diplom z dermatologie, venerologie a lepry) výcvik. Tato doba zahrnuje výcvik ve všech oblastech všeobecné dermatologie, korektivní dermatologie, dermatopatologie, dermatochirurgie, pohlavních chorob (včetně HIV) a lepry. Na konci výcviku musí budoucí lékař úspěšně napsat testy a projít klinickými zkouškami. Absolventi postgraduálního studia obdrží diplom DVD (diplom z venerologie a dermatologie) a MD (dermatologie, venerologie a lepra). Mnoho odborných lékařů také usiluje o certifikát vydávaný národním výborem (pro ocenění „diplomovaného pracovníka národního výboru“). Jedním z největších dermatologických sdružení na světě je Indický svaz dermatologů, venerologů a leprologů (IADVL).

[editovat] Doporučená literatura

• Jirásková, M.:Dermatovenerologie pro stomatology, Praha: Professional Publishing, 2001, ISBN 80-86419-07-X
• Vosmík, F. a kol. Dermatovenerologie, Praha: Karolinum, 1999, ISBN 80-7184-633-3