Dialektický materialismus

Dialektický materialismus je část marxismu-leninismu, která pojednává základní filozofické otázky: vztah bytí a vědomí, otázka pohybu, problém hmoty. (idealismus – prvotní je idea x materialismus – prvotní je hmota).

Marxismus chápe hmotu za prvotní: Teprve na určitém vyspělém stupni organizace hmoty může dojít ke vzniku ideje (a vědomí vůbec) – totiž lidský mozek. A tak všechno duchovno lze zredukovat (převést) na materiálno. To je původní.

Takovýto monismus (výklad světa z jedné substance – u marxismu: z hmoty) modifikuje i otázku poznání. Marx odmítá veškerý agnosticismus či gnozeologický skepticismus a tvrdí, že svět je poznatelný proto, že bytí i vědomí jsou stejné substance (materie, hmota). Proto není problém poznatelnosti světa. Otázka – protože se jedná o dějinný proces – kolik je toho už poznaného a kolik je ještě třeba poznat. Bylo by však mylné si představovat, že před námi je hotový svět a naše vědomí má jej pouze poznat v jeho neměnnosti.

Naopak svět je neustálá změna, neboť člověk je ve světě jako činný subjekt. Praxe je ústředním pojmem marxismu. Svět je sice řízen přírodními zákonitostmi, ale člověk jako společenská bytost je svobodný, tudíž v rámci oněch zákonitostí je schopen realitu měnit. Pravda se nenachází hotová, ale musí se vydobývat praxí (prací). Praxe (otázka „K čemu?“) je jediným kritériem pro otázku pravdivosti. Pravdivé je to, co slouží společenskému růstu a rozvoji.

Spojením bytí a vědomí (vzájemné působení hmoty na vědomí a zároveň vědomí na hmotu), které jsou v podstatě tímtéž, se překonává Kantovo dělení na svět jevů a svět o sobě, protože skutečný svět v dialektickém marxismu je zde pro vědomí. (mluví – li se o dialektice – myslí se právě na onen vztah mezi bytím a vědomím, kdy dochází k neustálému vzájemnému střetávání a působení).

Tento filosofický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.