Difluorid kyslíku

Difluorid kyslíku
Obecné
Systematický název	Difluorid kyslíku
Anglický název	Oxygen difluoride
Německý název	Sauerstoffdifluorid
Sumární vzorec	OF2
Vzhled	Světle žlutý plyn
Identifikace
Registrační číslo CAS	7783-41-7
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	53,996 g/mol
Teplota tání	-223,8 °C
Teplota varu	-144,8 °C
Hustota	1,91 g/cm³ (kapalina)
Kritická teplota	-58 °C
Kritický tlak	4 950 kPa
Kritická hustota	0,553 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	rozklad
Ionizační energie	13,6 eV
Struktura
Tvar molekuly	Lomený
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔfH	23 kJ/mol
Entalpie varu ΔHv	205,4 J/g
Standardní molární entropie S	-59,5 J K-1 mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔfG	40,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,802 J K-1 g-1
Bezpečnost
Oxidující (O) Vysoce toxický (T+)
R-věty	?
S-věty	?
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Difluorid kyslíku OF₂ je toxická plynná látka světle žluté barvy, která obsahuje kyslík v oxidačním čísle +2.

Čistý je stálý, ve skleněných nádobách ho lze uchovávat až do 200 °C.^[1] S vodou reaguje pomalu za vzniku kyseliny fluorovodíkové, reakce s vodní parou však probíhá explozivně. Při inicializaci jiskrou však výbušně reaguje s vodíkem nebo plynnými uhlovodíky, v přítomnosti dalších halogenů exploduje i bez inicializace.

[editovat] Příprava

Poprvé byl připraven v roce 1929 elektrolýzou taveniny fluoridu draselného a kyseliny fluorovodíkové v přítomnosti malého množství vody.^[2][3] V současnosti se připravuje zaváděním plynného fluoru do 2% roztoku hydroxidu sodného nebo elektrolýzou vodného roztoku kyselého fluoridu draselného KHF₂.

2 F₂ + 2 NaOH → OF₂ + 2 NaF + H₂O

[editovat] Reaktivita

Difluorid kyslíku je silné oxidační činidlo díky kyslíku v oxidačním stavu +2. Při teplotách nad 200 °C se radikálově rozkládá na prvky.

Reaguje s mnoha kovy za vzniku oxidů a fluoridů. Při reakci s fosforem poskytuje směs PF₅ a POF₃. Také reaguje s xenonem za vzniku XeF₄ a oxid-fluoridů xenonu.

S vodou reaguje pomalu za vzniku kyseliny fluorovodíkové:

OF₂(aq) + H₂O(aq) → 2 HF(aq) + O₂(g)

[editovat] Využití

Jeho potenciální praktické uplatnění spočívá v raketové technice jako palivo.

[editovat] Bezpečnost

OF₂ je díky svým silným oxidačním vlastnostem velmi nebezpečná látka.

[editovat] Reference

1. ↑ Greenwood N.N., Earnshaw A.: Chemie prvků, Praha: Informatorium 1993, ISBN 80-85427-38-9
2. ↑ Lebeau, P.; Damiens, A. "A New Method for the Preparation of the Fluorine Oxide” Compt. rend. 1929, volume 188, 1253-5.
3. ↑ Lebeau, P.; Damiens, A. „The Existence of an Oxygen Compound of Fluorine“ Compt. rend. 1927, volume 185, pages 652-4.

[editovat] Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.