Dobronice (hrad)

Hrad Dobronice

Zřícenina hradu Dobronice se nachází ve vesnici stejného jména asi 7 kilometrů od Bechyně, okres Tábor.Vypíná se na skalnaté ostrožně nad řekou Lužnice, na okraji vesnice. Cesta k hradu je snadná, od vsi po široké cestě, nebo od řeky po pěšině ve stráni. Cesta kolem hradu vede po červené turistické stezce Tábor - Bechyně. Zřícenina je dobře známá všem vodákům, protože tvoří nádhernou dominantu přímo nad řekou

V sezoně je přístupná zachovalá hradní věž, jsou k vidění výstavky o historii hradu, je k dispozici průvodce, je možné zakoupit pohledy, turistické zámky, mapy a suvenýry, je možné si vyzkoušet střelbu z historických zbraní a konají se akce ( převážně v historickém duchu). V této době je vybíráno vstupné, mimo sezonu je pak pouze umožněn vstup do areálu bez vybírání vstupného .

[editovat] Historie

První zmínka o vsi Dobronice pochází z roku 1222, kdy je uváděn Jan syn Dobroňův. Kamenný hrad byl postaven ve své nejstarší části v první polovině 14. století, konkrétně kolem roku 1320. Po jménu Dobronice se pojmenoval vladycký rod,který sídlil na hradě do počátku století 15.. Potom se v držení hradu a vsi vystřídala řada zemanských rodů , jako např. Kraselovští z Kraselova, Sedlečtí od Dubu, Malovcové z Malovic. Krátce hrad patřil patřil i pánům z Rožmberka, konkrétně v letech 1455 až 1459. Tito jej pak prodali svým purkrabím na Choustníce Vítům ze Rzavého. Od Vítů pak postupně panství koupili Hozlauerové z Hozlau, kteří se zasloužili o rozkvět panství, mimo jiné vybudováním mlýna a pivovaru. Za účast v povstání roku 1620 byla část majetku Hozlauerům zabavena a zbytek panství propadl královské komoře pro nesplacení dluhů po smrtí Bohuslava Nestera Hozlauera z Hozlau v roce 1636. Od královské komory získal panství spolu s hradem Ferdinand Prüger z Greinburku a jeho rodina držela hrad do roku 1691, kdy dcera Ferdinanda Prügera Anna Jakoba prodala panství Václavu Sattenwolfovi, rektoru koleje Svatého Klimenta na Starém Městě Pražském řádu Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité jej používali jako letní rezidenci a správu panství, které tvořilo hospodářské zázemí pražské koleje. Současně s tím budovali v Opařanech zámek, kam v roce 1727 správu panství přenesli. Hrad zůstal opuštěn a byl pravděpodobně využíván jen dočasně v době sezonních prací. V roce 1773 byl řád jezuitů papežem zrušen a majetek řádu připadl pod královskou komoru. Ta zřídila Fond studijní, který měl z bývalého jezuitského majetku financovat školy do té doby řízené řádem. Hrad sám zůstal opuštěný až do roku 1790, kdy pozvolna chátral. V roce 1790 nechal zástupce fondu vrchnostenský správe František Halbiger rozebírat střechy a vytrhávat kvalitnější stavební materiál jako byly tesané kameny z rohů oken a dvěří. Takto získaný materiál pak rozprodával. Potom ponechal zbytky objektu volně k rozebírání na stavební kámen. V roce 1825 zakoupila Quidobaldina Paarová, vdova po knížeti Karlu Paarovi, ve veřejné dražbě torzo hradu a přičlenila ho k paarskému velkostatku. Roku 1890 pak byly provedeny první záchranné práce, aby se zřícenina nesesunula do Lužnice. Bohužel v roce 1915 byl hrad devastován dělníky, kteří stavěli cestu pod hradem a kteří podkopávali a strhávali zdi kvůli kameni na stavbu cesty. Další zabezpečovací práce podnikl roku 1920 Klub českých turistů za přispění zemské pokladny. Po roce 1948, kdy byl paarský velkostatek konfiskován komunisty a rozparcelován, nevěnoval dlouho dobu hradní zřícenině nikdo pozornost. Až roku 1973 byl hrad sanován betonem, bohužel jak bylo zvykem velmi neodborně a bezohledně. V té době byla také zabezpečena zachovalá věž, ze které se měla vybudovat rozhledna. V současnosti je hrad znovu součástí bechyňského panství, dnes Panství Bechyně a.s. , a je ve správě táborské Agentury URSUS s.r.o., která hrad provozuje pro turisty a pořádá zde výše zmiňované aktivity.

[editovat] Popis hradu

Hrad stavebně vznikal v několika etapách. Původní hrad, který pravděpodobně vznikl přestavbou dřívější dřevěné nebo dřevěnokamenné tvrze, byl menší, tvořený panským palácem v zadní, nejchráněnější části a dvěma křídly po obou stranách ostrožny. Čelo pak uzavírala zeď a okrouhlý bergfrit ( útočištná věž, do které se posádka ukrývala v případě vniknutí nepřítele do hradu ). Od hospodářského předhradí oddělovaly hrad dva příkopy, vylomené ve skalním podloží. V druhé etapě bylo čelo hradu posunuto do šíjového příkopu a postaven další palác, ze kterého se do dnešních dnů zachovala klenutá síň vedle věže a klenuté sklepení pod touto síní. Na přelomu 15. a 16. stolení pak byly prostory hradu rozšířeny vybudováním tzv. nového zámku nebo nového paláce na skále mezi dvěma příkopy. Tento nový čelní palác měl průjezdnou komoru, která propojovala mosty přes oba příkopy. Byl podklepen a navíc v něm byla zbudována tzv. roubená komora, určená pro pobyt žen. Jednalo se vlastně o jakýsi srub v místnosti, trámové vyložení, které mělo zajistit tepelnou izolaci a tím větší tepelný komfort.

Tento článek o Česku je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.