Dolní Lutyně

Dolní Lutyně (polsky Lutynia Dolna, německy Nieder Leuten) je slezská obec, nachází v okrese Karviná, kraj Moravskoslezský. Ke dni 3. července 2006 zde žilo 4715 obyvatel. Část obyvatel tvoří polská menšina.

[editovat] Části obce

• Dolní Lutyně
• Věřňovice

Obec Dolní Lutyně se rozprostírá v nížině řeky Olše východně od Bohumína. Svým severním okrajem hraničí s Polskem. Sídelní strukturu tvoří dvě dříve samostatné obce Dolní Lutyně a Věřňovice, které byly sloučeny v roce 1975. Obec se rozkládá na 2 488 ha, Dolní Lutyně má 1 334 domů a 4 062 obyvatel a Věřňovice mají 218 domů a 709 obyvatel. Krajina ve které obec leží, je mírně zvlněná. Nejvyšší část obce se nazývá Výšina, na protilehlé straně se nachází místní část Zbytky. Největším vodním tokem je řeka Olše, která protéká severní části obce. Tato oblast o rozloze 5,6 ha, která se nachází ve Věřňovicích, je dnes chráněným územím. Do Olše se vlévá potok Lutyňka, který obcí Dolní Lutyně protéká. Z větších vodních ploch se na území nachází vodní plocha pískovny a Farský rybník.

[editovat] Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1305. Obec nesla původně název Německá Lutyně (Deutsch Leuten), v bezprostřední blízkosti se nacházela Polská Lutyně (Polnisch Leuten). Za druhé světové války byly obě přejmenovány na Horní a Dolní (Nieder und Ober Leuten). Horní Lutyně se později stala místní částí Orlové a svůj přídomek ztratila (Orlová-Lutyně).

[editovat] Pamětihodnosti

• Kostel svatého Jana Křtitele, jenž je umístěn ve středu obce a tvoří nepřehlédnutelnou dominantu obce. Kostel, jenž je ojedinělolou barokní stavbou vystavěnou v rozmezí let 1740 až 1746. Tento chrám tvoří jedná omítaná loď, s dvěma přilehlými kaplemi a se čtyřbokou věží v západním průčelí. Široké kněžiště je zakončeno užší mělkou apsidou se sakristií na východní straně a kruchtou na straně západní, přístupnou vřetenovým schodišťem v podvěží. Ve věži se ukrývají čtyři zvony. Jeden, jenž přežil světové války a tři novodobé. Po stranách apsidy sledují chodbovité vedlejší předsíně půdorys závěru a ústí do bočních kaplí s patrovými oratořemi. Hlavní loď s křížovými klenbami, čelní stana kruchty, parapety oratoří a boční konchy jsou zdobeny bohatým štukovým dekorem s motivy vegatabilních rozvilin a rokajů. V interiéru dále klenby křížové s vytaženými hřebínky a valené; sakristie, boční předsíně a hlavní předsíň v přízemí věže stejně jako podkruchtí plochostropé. Okna hlavního kostelního prostoru oválná s mírně stlačeným záklenkem a kasulovitého tvaru, vchody obdélné. Okna a vchody sakristie a vedlejší předsíně s půlkruhovým záklenkem v jednoduché šambráně. Místní chrám je obklopen místním hřbitovem, kde se nadále pohřbívá.

• Zámek. Příslušníci rodu Taafe, kteří měli Dolní Lutyni v držení od roku 1700 až do roku 1792, vybudovali v obci malý barokní zámek na mírném kopci,který byl protilehlý vršku s lutyňským kostelem. Tento zámek jim sloužil jako letní sídlo. V roce 1792 prodal hrabě Taafe Dolní Lutyni majteli Karviné Janu Larisch-Monnichovi, zámek pak ztratil rezidenční funkci a stal se jen sídlem správy a dvora a obydlím hospodářských úředníků. Za pozemkové reformy byl vlastníkem statku dr. Jiří Hahn a spol. Po roce 1945 přešel do majetku státu a po roce 1989 přešel do majetku Pozemkového fondu ČR a byl využíván k obytným účelům.

• Kaple ve Věřňovicích. Ještě dříve než měly Věřňovice kapli, zde byla zvonice. Zvonilo se vždy v poledne a večer tak zvané klekání. První písemná zmínka o této zvonici se objevuje až po roce 1800 .K postavení samotné kaple došlo přibližně v letech 1869-1873 a stojí v severní části obce, asi 150 m od řeky Olše a mostu.

• Polygonální stodola. Dolní Lutyně se může pochlubit jednou významnou kulturní památkou lidové architektury. Je jí polygonální stodola. Konstrukce je slezského typu. Je roubená z netesaných trámů s mohutnými zhlavími na nárožích, střecha je kryta stupňovitě vázaným doškem.

Tento článek o Česku je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.