Dolnolužická srbština

Dolnolužická srbština nebo též dolnolužičtina je z obou vymírajících lužických jazyků hůře zachovalá co do znalosti mezi dvojjazyčným obyvatelstvem a co do kulturního zázemí. Oblast jejího rozšíření, Dolní Lužice, leží severněji a dále od českých hranic.

Lužickosrbské jazyky patří do západní větve slovanské jazykové skupiny a hovoří se jimi ve východním Německu. Jsou také známy pod vágním pojmem vendština, který ovšem někdy také označuje jazyk polabských Slovanů, polabštinu. Ve standardu ISO 639-2 dříve sdílely jediný třípísmenný kód wen, jde však o dva spisovné, byť vzájemně srozumitelné jazyky, postavené na dvou různých nářečích. V roce 2005 byl oběma jazykům přidělen samostatný kód dsb pro dolní lužickou srbštinu a hsb pro horní lužickou srbštinu.

[editovat] Historie a rozšíření

První kniha vznikla v roce 1574, k národnímu obrození v Dolní Lužici došlo až koncem 19. století. Dnes jde o chráněný menšinový jazyk, vznikají mateřské školky, kde se mu mají děti naučit, když jim ho vlastní rodiče nedokázali předat (projekt WITAJ).

Za centrum dolnolužické kultury se považuje město Chotěbuz (Chośebuz, Cottbus).

Malá komunita lužických emigrantů si také uchovává svůj jazyk v Texasu v Lee County. Je pod vlivem okolní němčiny i angličtiny.

[editovat] Charakteristika

Od hornolužické srbštiny se liší mj. zachováním G a změnou R na Š po hláskách P, T, K (tráva = tšawa), dále změnou Č na C (čas = cas).

Zvláštností je dvojné číslo, které bylo i v češtině, ale téměř z ní vymizelo.

Další zvláštní tvary jsou u sloves: aorist a imperfektum.

Slovní zásoba je němčinou ovlivněna ještě více než u hornolužičtiny.

[editovat] Abeceda a výslovnost

Dolnolužická abeceda se liší od hornolužické a je následující:

[editovat] Související články

• Seznam jazyků
• Seznam písem

[editovat] Externí odkazy

Jazykový portál

• Wikipedie
• Společnost přátel Lužice
• Serbski institut
• German-Lower Sorbian online dictionary
• Euromosaic information page