Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Dopravní podnik města Brna

Dopravní podnik města Brna
Logo
Logo
Právní forma akciová společnost
IČO 25508881
Založeno 1. ledna 1998
Sídlo Brno
Souřadnice sídla
Oblast činnosti veřejná doprava
Majitel Brno (100 %)
Oficiální web www.dpmb.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dopravní podnik města Brna, a.s. (DPMB) je akciová společnost, která je hlavním dopravcem v městské hromadné dopravě na území statutárního města Brna. Jejím jediným akcionářem je město Brno. Všechny provozované linky jsou zapojeny do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje (IDS JMK), jehož jádro vzniklo v roce 2004 právě v Brně a okolí.

V roce 2017 provozoval Dopravní podnik města Brna dopravu na 11 tramvajových, 55 městských autobusových (z toho bylo 34 běžných denních, tři expresní, dvě určené primárně pro tělesně postižené, čtyři školní, jedna bezplatná k nákupnímu centru Avion a 11 nočních) a 13 trolejbusových pravidelných linkách v Brně a jeho nejbližším okolí. Rovněž je provozovatelem jedné linky lodní dopravy na Brněnské přehradě, dvou sezónních historických (nostalgických) linek (jedna tramvajová, jedna trolejbusová), seniorbusu a pravidelných vyhlídkových jízd turistického minibusu. Některé městské linky DPMB zajíždějí z Brna i do některých okolních měst (Kuřim, Modřice a Šlapanice) a obcí (Bílovice nad Svitavou, Česká, Kobylnice, Lelekovice, Prace, Sokolnice a Vranov). Příměstská autobusová doprava, tedy spoje zajišťované DPMB na regionálních linkách IDS JMK, obsluhuje několik dalších obcí (např. Hvozdec, Veverskou Bítýšku nebo Ostopovice).

Brno se v roce 1869 stalo prvním městem na území dnešního Česka, kde byla zavedena tramvajová doprava, tehdy koněspřežná. Současná brněnská trolejbusová síť je největší v České republice, tramvajová síť je druhá největší po pražské.

Historie podniku[editovat | editovat zdroj]

Elektrické tramvaje začaly jezdit v Brně dne 21. června 1900, jejich provozovatelem byla vídeňská elektrotechnická firma Oesterreichische Union Elektrizitäts-Gesellschaft (OeUEG), a to na základě koncese, kterou získalo město Brno od ministerstva železnic 3. února 1900. Přímý předchůdce Dopravního podniku města Brna, společnost Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen (GBES, česky Společnost brněnských elektrických pouličních drah), byla založena 22. září 1900 a převzala provoz brněnských tramvají. Jednalo se o akciovou společnost, v níž město drželo menšinu akcií, zatímco větší část akcií byla v majetku vídeňské OeUEG a berlínské AEG.[1]

Hospodářský stav GBES se po roce 1910 zhoršil,[2] městu se však podařilo vykoupit všechny akcie. Provoz GBES byl v roce 1914 pronajat vídeňské společnosti Oesterreichische Elektrizitäts-Lieferungs-Aktiengesellschaft (OeLAG),[2][3] která slibovala modernizaci dráhy. K té však nedošlo a firma koncem první světové války ztratila o Brno zcela zájem.[4] Od roku 1918 provozovalo město tramvaje samo prostřednictvím své akciové společnosti, nyní už s počeštěným názvem Společnost brněnských pouličních drah elektrických (SBPD, často uváděno i jako Společnost brněnských elektrických pouličních drah).[5] K zahájení provozu autobusů SBPD došlo roku 1930.[6] V letech 1939–1945 byl v souvislosti s existencí protektorátu Čechy a Morava používán německý název společnosti: Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen Aktiengesellschaft in Brünn (česky Společnost brněnských elektrických pouličních drah, akciová společnost v Brně).[7] Od roku 1942 měla Společnost koncesi na provozování dráhy Brno–Líšeň, kterou získala od soukromé akciové Společnost místní dráhy Brno–Líšeň, jejíž akcie v roce 1941 koupila Spořitelna města Brna.[8] Po druhé světové válce byl název společnosti změněn na Dopravní podniky zemského hlavního města Brna[9] a od roku 1947 začal být používán název Elektrické dráhy zemského hlavního města Brna.[10] V poválečném období byl také zahájen provoz lodí na Brněnské přehradě (1946)[11] a prvních trolejbusových linek (1949).[12]

Po komunistickém převratu v roce 1948 byla městská akciová společnost od roku 1949 nahrazena komunálním podnikem s názvem Dopravní podniky města Brna, jehož název byl roku 1951 upraven na jednotné číslo Dopravní podnik města Brna. V roce 1953 bylo z názvu společnosti vypuštěno označení právní formy.[13] Roku 1988 došlo k založení státního podniku Dopravní podnik města Brna, který byl od svého počátku řízen městem.[14] Ten byl ke konci roku 1997 zrušen bez likvidace[15] a nahrazen stejnojmennou akciovou společností, jejímž jediným akcionářem je město Brno.[16]

Vývoj názvu společnosti[editovat | editovat zdroj]

  • 1900–1918 Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen
  • 1918–1939 Společnost brněnských pouličních drah elektrických
  • 1939–1945 Gesellschaft der Brünner elektrischen Strassenbahnen Aktiengesellschaft in Brünn
  • 1945–1947 Dopravní podniky zemského hlavního města Brna
  • 1947–1949 Elektrické dráhy zemského hlavního města Brna
  • 1949 Elektrické dráhy zemského hlavního města Brna, komunální podnik
  • 1949–1951 Dopravní podniky města Brna, komunální podnik
  • 1951–1953 Dopravní podnik města Brna, komunální podnik
  • 1953–1988 Dopravní podnik města Brna
  • 1988–1997 Dopravní podnik města Brna, státní podnik
  • od 1998 Dopravní podnik města Brna, a.s.

Vedení společnosti[editovat | editovat zdroj]

Generální ředitel DPMB Miloš Havránek
  • Josef Nesvadba (1988–1990)[15]
  • Petr Herzog (1990–1997)[15]
  • Bedřich Prokeš (1998–2011)[17]
  • Miloš Havránek (od 2011)[18]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Tramvajová doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Tramvajová doprava v Brně.

Brno bylo pátým městem v Rakousku-Uhersku, které zavedlo koněspřežnou dráhu, před Brnem byla pouze ve Vídni, Pešti, Budíně a Temešváru. V roce 1869 byl postaven první úsek, který vedl od Kiosku (dnešní Moravské náměstí) do Kartouz (dnešní Semilasso). Celá síť byla dokončena o rok později a dosáhla délky 14,5 km. Roku 1874 byl provoz kvůli nerentabilitě zrušen. Představitelé města ovšem chtěli udržet pouliční dráhu, a tak jednali s dalšími zájemci o tramvajovou dopravu. V roce 1876 byl tedy obnoven letní provoz na jedné trati z Pisárek do Králova Pole. Opět z důvodů finančních byla dráha roku 1881 zrušena.

Pomocí inzerce byl vybrán další zájemce a ten zavedl místo koňky parní dráhu. Provoz byl zahájen v roce 1884 opět na trati Pisárky – Královo Pole a nově i na odbočce k Ústřednímu hřbitovu. Kolem roku 1898 začaly neshody mezi městem a provozovatelem. Nedlouho poté celý podnik prodal majitel Rakouské elektrárenské společnosti Union.

Nový správce tratí přebudoval tratě na elektrické (provoz zahájen v červnu 1900) a do konce téhož roku byla zprovozněna třetí trať z náměstí Svobody do Zábrdovic, linky byly tehdy označeny barvami. Vznikla také Společnost brněnských elektrických pouličních drah, přímý předchůdce dopravního podniku, jenž byl v roce 1914 převzat městem. V následujících třech letech byly vybudovány další úseky, čímž byla síť dokončena a bez výraznějších změn vydržela do první světové války. Od roku 1913 byly linky označeny čísly. Po válce odešli rakouští pracovníci dopravního podniku. Byly změněny názvy mnoha zastávek. Začalo se s prodlužováním tratí a jejich zdvoukolejňováním. Následovalo rozšíření sítě linek do dalších čtvrtí. Např. v roce 1924 byla zahájena doprava do Maloměřic, o dva roky později do Řečkovic.

Padesátá léta přinesla do tramvajové dopravy spoustu inovací, jako třeba regulovaný nástup a výstup cestujících a dálkové ovládání dveří, které zamezilo vyskakování za jízdy. Poprvé došlo ke zrušení tarifních pásem a za jednu cenu se dalo jet buď pouze jednu zastávku nebo až na druhý konec města. V roce 1958 byl zahájen provoz nových vozů typu Tatra T2, pro které byla postavena nová vozovna v Medlánkách. V tomto roce byla zrušena doprava ulicí Kobližnou. Stavba tratí nebo jejich prodlužování ale pokračovalo.

V 80. letech probíhala stavba tratí rychlodrážního charakteru do sídlišť na okrajích města. Roku 1980 byla zprovozněna trať do Bohunic, v roce 1983 do Bystrce, do Líšně v roce 1986.

Od roku 1963 byly dodávány nové vozy Tatra T3 a od roku 1967 kloubové dvoučlánkové tramvaje Tatra K2, oba typy stále tvoří pilíř vozového parku.

V Brně jsou v provozu tramvaje Tatra T3 a její modifikace, Tatra K2 a její modifikace, Tatra KT8D5 a její modifikace, Tatra T6A5, Škoda 03T, Škoda 13T, Tatra K3R-N, VarioLF a VarioLF2.

Autobusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Městská autobusová doprava v Brně.

V roce 1930 se ve městě objevily autobusy. Do konce tohoto roku bylo zprovozněno 7 linek, označených písmeny. Jejich provoz byl ztrátový. Autobusová doprava měla v Brně ale až do 50. let spíše doplňkový charakter.

Od konce 50. let však autobusy nabyly na významu. Zabezpečovaly dopravu do okrajových částí Brna a do průmyslových podniků, například do líšeňského Zetoru. Význam měly i při výstavbě velkých sídlištních celků – jejich trasa mohla být měněna spolu osídlováním.

DPMB provozuje autobusy typů Karosa B 931, Karosa B 941, Karosa B 961, Irisbus Citelis 12M, Irisbus Citelis 18M, Irisbus Crossway LE, Solaris Urbino 18 a minibusy Mave CiBus ENA a SKD Stratos. V letech 2014 a 2015 proběhla masivní modernizace vozového parku spojená s nákupem 100 ks vozidel na stlačený zemní plyn, kdy byly pořízeny vozy Irisbus Citelis 12M CNG, SOR NBG 12 a Iveco Urbanway 12M CNG, následované kloubovou verzí Iveco Urbanway 18M CNG.

Trolejbusová doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Trolejbusová doprava v Brně.

V roce 1949 v Brně vyrazil do ulic tehdy moderní trolejbus. První linka vedla od Hlavního nádraží do Slatiny a do konce téhož roku byly uvedeny do provozu ještě další dvě linky. Jedna vedla z České (tehdy náměstí Rudé armády) do Králova Pole ulicí Botanickou, druhá od tramvajové smyčky Komárově do Tuřan. Linka 23 k tuřanské točně byla později zrušena a linka 21 do Slatiny prodloužena až do Šlapanic.

Brno bylo jediné město v ČSSR, kde byla budována trolejbusová síť jako doplněk tramvajové. Trolejbusy se začaly zavádět do nově vystavěných sídlišť (Kohoutovice, Slatina, Bystrc, Vinohrady).

Po vozech Škoda 6Tr, 7Tr, 8Tr a 9Tr byly do provozu uvedeny koncepčně odlišné vozy od stejného výrobce 14Tr a jim velmi podobná kloubová verze 15Tr. Dále zde jezdí trolejbusy Škoda 21Tr v různých modifikacích, Škoda 22Tr, Škoda 25Tr Irisbus, Škoda 31Tr SOR a Škoda 26Tr Solaris.

Lodní doprava[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Lodní doprava na Brněnské přehradě.

DPMB provozuje od roku 1946 na Brněnské přehradě vlastní lodní dopravu. Od roku 2012 používá celkem pět větších dvoupalubových (Lipsko, Vídeň, Utrecht, Dallas a Stuttgart) a jednu menší jednopalubovou loď (Brno), všechny jsou poháněny elektromotorem. Lodě jezdí každoročně od konce dubna do poloviny října.

Odbavování cestujících[editovat | editovat zdroj]

Roku 1977 byli v brněnské MHD zrušeni průvodčí a bylo zavedeno samostatné odbavování cestujících.

Dne 25. listopadu 2013 zavedl DPMB prodej SMS jízdenek. Tato služba byla zavedena se zpožděním roku a půl oproti původnímu plánu, neboť jejího provozovatele se podařilo vybrat teprve ve třetím výběrovém řízení.[19]

Od 1. ledna 2017 zavedl DPMB elektronické odbavování cestujících s předplatními jízdenkami. Jízdní doklad je nahrán přímo na platební kartě, což je rozdíl oproti jiným městům v ČR, které používají vlastní karty, ať je to ODISka, nebo Lítačka.

Vybavení zastávek[editovat | editovat zdroj]

Od roku 2007 jsou vybrané zastávky brněnské MHD osazovány elektronickými informačními panely, které zobrazují nejbližší odjezdy z dané zastávky. Nejprve byly těmito prvky vybaveny významné přestupní uzly v celém Jihomoravském kraji (v rámci IDS JMK) i Brně,[20] později se tyto prvky dostaly i na další brněnské zastávky, především na tramvajových tratích vedených po vlastním tělese.[21]

V roce 2018 byl na zastávce Mozolky instalován zkušební interaktivní označník s jízdními řády na elektronickém papíru.[22]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. NESIBA, Zdeněk, a kol. 100 let elektrické pouliční dráhy v Brně 1900–2000. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF & Tramvajklub Brno, 2000. S. 15–16.  [Dále jen Nesiba.]
  2. a b Nesiba, s. 19.
  3. GRITZBACH, Karel. Inventář fondu G 10 Dopravní podnik města Brna v Archivu města Brna. Brno, 2013. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta – Ústav pomocných věd historických a archivnictví. Vedoucí práce Jiřina Šťouračová. s. 11–12. Dále jen Gritzbach. Dostupné online.
  4. Nesiba, s. 21.
  5. Nesiba, s. 21–22.
  6. ČUMA, Libor; KOCMAN, Tomáš; MRKOS, Jiří. Autobusy v brněnské městské dopravě 1930–2005. Praha: Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2005. ISBN 80-903012-6-6. S. 4–5. Dále jen Čuma. 
  7. Nesiba, s. 26.
  8. Nesiba, s. 27.
  9. Čuma, s. 22.
  10. ŠKRANCOVÁ, Linda. Firemní periodika Dopravního podniku města Brna po roce 1945. Brno, 2011. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií – Katedra mediálních studií a žurnalistiky. Vedoucí práce Svatava Navrátilová. s. 45. Dostupné online.
  11. FIALA, Petr, a kol. Lodní doprava na Brněnské přehradě 1946–2006. Praha: Pavel Malkus – dopravní vydavatelství, 2006. ISBN 80-903012-9-0. S. 18. 
  12. FIALA, Petr; MRKOS, Jiří. Trolejbusy v Brně. Ústí nad Labem: Vojtěch Wolf – vydavatelství WOLF, 2000. S. 9. 
  13. MORÁVEK, Jiří, a kol. Sto dvacet let městské hromadné dopravy v Brně. Brno: Dopravní podnik města Brna, 1989. ISBN 80-900001-4-2. S. 97. 
  14. Gritzbach, s. 18–19.
  15. a b c Obchodní rejstřík – IČO 00100790, justice.cz
  16. Obchodní rejstřík – IČO 25508881, justice.cz
  17. Výroční zpráva 1998: Slovo generálního ředitele [online]. Dpmb.cz [cit. 2018-06-03]. Dostupné online. 
  18. Výroční zpráva 2011. Brno: Dopravní podnik města Brna, 2012. Dostupné online. S. 4. 
  19. KREJSOVÁ, Vladimíra. Za první půlden si v Brně koupilo SMS jízdenku 282 lidí [online]. Brnensky.denik.cz, 2013-11-25 [cit. 2013-11-25]. Dostupné online. 
  20. KORDIS: Zlepšení funkčnosti informačních panelů [online]. Busportal.cz, 2014-11-06 [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. 
  21. Miky. Elektronické zastávkové panely pro MHD v Brně [online]. Bmhd.cz, 2013-09-02 [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. 
  22. Jízdní řád přečtou z elektronického papíru. DPMB zkouší nový druh označníku. Brněnský deník [online]. 2018-06-11 [cit. 2018-06-17]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dopravní_podnik_města_Brna&oldid=16298256
Stránka byla naposledy upravena 9. 8. 2018 v 13:00. Editovat celý článek Dopravní podnik města Brna.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy