Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Duchcov | |
|---|---|
 |
|
|
|
|
| status: | město |
| NUTS 5 (obec): | CZ0426 567515 |
| kraj (NUTS 3): | Ústecký (CZ042) |
| okres (NUTS 4): | Teplice (CZ0426) |
| obec s rozšířenou působností: | Teplice |
| pověřená obec: | Duchcov |
| historická země: | Čechy |
| katastrální výměra: | 15,40 km² |
| počet obyvatel: | 9 114 (2006) |
| zeměpisná šířka: | 50° 36' 13.56" s. š. |
| zeměpisná délka: | 13° 44' 46.35" v. d. |
| nadmořská výška: | 201 m |
| PSČ: | 419 01 |
| zákl. sídelní jednotky: | 1 |
| místní části: | 3 |
| katastrální území: | 13 |
| adresa městského úřadu: | Městský úřad Duchcov náměstí Republiky 5 419 37 Duchcov |
| starosta / starostka: | Petr Kňourek |
| Oficiální web: http://www.duchcov.cz E-mail: mu@duchcov.cz |
|
Duchcov (německy Dux) je město v severních Čechách, v okrese Teplice, v Ústeckém kraji a má přes 9 000 obyvatel.
Obsah |
Město je známé pobytem Giacoma Casanovy, který zde pracoval jako knihovník, napsal paměti a také umřel.
Hlavním faktorem, který ovlivňuje celé město je těžba uhlí z přilehlých povrchových dolů, která je však v dnešní době již v útlumu. Na těžbu uhlí navazoval elektrotechnický a strojnický průmysl, dodnes zde sídlí firma Vitrablok vyrábějící známé duchcovské luxfery. Sídlí zde také porcelánová manufaktura Royal Dux Bohemia.
V současnosti je střed města zrenovovaný a prohlášený za městskou památkovou rezervaci.
V dobách pravěku byl dnešní Duchcov osídlen různými kmeny – dochovaly se po nich prsteny a náramky. Obec samotná vznikla nejspíše ve 11. století, kdy je o ní první písemná zmínka[1]. Město mělo mnoho jmen: ves Hrabišín pochází z 13.století, Tokczau (1352), Dokczaw a roku 1663 Duchcov.
V době třicetileté války bylo město zpustošeno, ale zároveň se stalo sídlem rodu Valdštejnů, kteří zde podnítili další stavební činnost. V 18. století na valdštejnském zámku působil i Giacomo Casanova. S rozvojem železnice v 19. století dochází k zvýšení významu Duchcova jako dopravní křižovatky, zahájena je také povrchová těžba uhlí. Ta s postupem techniky v minulém století narostla do takových rozměrů, že ohrozila samotnou existenci města (v okolí Duchcova zanikly v důsledku těžby desítky obcí).
V 80. letech 20. století byla vážně zvažovaná možnost likvidace Duchcova a využití zásob hnědého uhlí, které jsou údajně ukryty pod městem. Došlo už k zbourání několika významných památek – v roce 1959 zejména barokní špitál v zámeckém parku (do dnešních dní se z něj zachovala pouze klenutá freska Václava Vavřince Reinera, která byla přenesena do kopule pavilonu v zámeckém parku). Paradoxně hlavním argumentem proti zboření města, který nakonec porazil zájmy těžařů, nebyl zámek nebo významné sakrální stavby, ale existence tzv. duchcovského viaduktu. Z hlediska architektury jde o zcela průměrnou stavbu, vázala se však k němu pro komunistický režim významná událost. U duchcovského viaduktu došlo v období velké hospodářské krize v 30. letech 20. století ke střetu stávkujících dělníků s četnictvem. Na základě této události se ujalo klišé „Masaryk střílel do dělníků“. Viadukt byl vyhlášen národní kulturní památkou a každoročně se zde v den výročí střetu konaly a dosud konají[2] komunistickou stranou organizované slavnosti.
V současnosti probíhá rekultivace vytěžených ploch.
V ulici Mostecká se nachází Český dům, jenž nese pamětní desku Tomáše G. Masaryka.[3] Historicky zajímavá je také restaurace U Fričů,kde bývala první česká škola na severu Čech.[3]
Hlavní článek: Duchcov (zámek)
Zámek byl založen v 13. století jako pevnost hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic přestavěna stará sulevická tvrz v zámek, ve kterém bydlel Václav Popel až do své smrti roku 1584. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostaliho. V letech 1675 – 1685 byly další přestavby podle plánů architekta Jeana Baptista Matheye. Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie).
Podobu trojkřídlé budovy, kterou má zámek dodnes, dala až významná přestavba v roce 1707, podniknutá arcibiskupem Janem Bedřichem z Valdštejna, který z Duchcova vytvořil základ nového valdštejnského fideikomisu. Zámeckou zahradu projektoval Jan Ferdinand Schor.[4]
Od roku 1785 zde jako knihovník působil Giacomo Casanova, až do své smrti (1798), jenž zde také napsal své paměti.
Rodina Valdštejnů prodala panství státu a opustila zámek v roce 1921. Zámek je otevřen veřejnosti.
Morový sloup Nejsvětější Trojice dal vybudovat František Josef Jiří z Valdštejna. Barokní sousoší vytvořil v letech 1750-1760 duchcovský sochař Matyáš Kühnel.
Hlavní článek: Kostel Zvěstování Panny Marie (Duchcov)
Plány na stavbu kostela nechal udělat Arnošt Josef z Valdštejna již v roce 1696 u stavitele Marca Antonia Canevalla, který byl také prvním stavitelem. Dokončen byl F. M. Kaňkou v roce 1721. Vysvěcen byl v roce 1722.
10. května 1945 byl kostel vypálen sovětskými vojsky, čímž přišel o veškeré vnitřní vybavení, především však o oltářní obrazy od V. V. Reinera a dřevěné nadživotní plastiky od Matyáše Bernarda Brauna. V současnosti je kostel využíván na výstavu výtvarných děl a na divadelní představení o vánoční mši (24. 12). Kostel čeká na schválení památkářů ohledně rekonstrukce podlahy.
Hlavní článek: Kostel Církve československé husitské (Duchcov)
Kostel Církve československé husitské je secesní evangelický kostel postavený drážďanskými architekty Juliusem Willi Gräbnerem a Rudolfem Schillingem. Postaven byl v letech 1899-1902. Vysvěcen byl 20. dubna 1902.[5]
Kostel je v současnosti uzavřen veřejnosti, v provozu je jen jeho vyhlídková věž.
Hlavní článek: Kaple sv. Barbory (Duchcov)
Hřbitovní kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého je barokní stavba postavena podle plánu Octavia Broggia z roku 1726 a dokončena F. I. Préem roku 1731. Na místě kaple stála dříve kaplička postavená zřejmě již v 16. století. Stavbu obklopoval hřbitov s branou a s kostnicí. Do roku 1702 se také v kapli pohřbívalo. V kapli se dochovaly dodnes náhrobky z první poloviny 18. století. Bývalý hřbitov u sv. Barbory je i pravděpodobně místem posledního odpočinku Giacoma Casanovy, který zde žil a zemřel. Kaple nese i jeho pamětní desku.
Kaple se nachází v Havířské ulici, v domě č.30. Je to stavba v barokním slohu a jejím zakladatelem byl P. Johann Christoph Heymann z roku (okolo) 1700[6] (nebo 1600[7]). Sloužila jako domácí kaple svému majiteli a jedná se o poslední stavbu tohoto typu v Duchcově. V současnosti (2008) není kaple přístupná.[6]
Dům kultury Duchcov pořádá kulturní a společenské akce. Velký sál má kapacitou 160 míst, malý sál s 40-80 míst. Je zde také učebna, občerstvení a šatna.[12] Vystoupili zde známé osobnosti Ladislav Potměšil, Saša Hemala[13] a jiné.
Kino Lípa bylo postaveno v letech 1928-1929 podle plánů architekta Richarda Brosche z České Lípy. Kinosál má kapacitu 470 sedadel a je ho možné pronajmout pro pořádání kulturních akcí.[12]
Hlavní článek: Divadlo M (Duchcov)
První soukromé kamenné divadlo v ČR. V repertoáru divadla jsou hry pro děti i dospělé, kabaretní pořady a externí akce na hradech a zámcích.[12]
Muzeum města Duchcova bylo založeno v jedné místnosti radnice, v roce 1896 starostou, jenž byl však v té době ještě městský radní, Františkem Xaverem Reidlem.[14] F.X. Reidl také vyzval obyvatelstvo aby darovalo nejrůznější předměty kulturního či přírodně historického významu na vzniklé muzeum.[15] Roku 1898 zde byla otevřena první muzejní expozice, která byla neustále doplňována, přesouvána a nakonec zrušena. Roku 1901 bylo muzeum přemístěno do (pravděpodobně) Bílinské ulice č. 12,[16] do domu, jenž věnoval městu zámečnický mistr a městský radní Dreiunker ke vzdělávacím účelům.[17] Muzeum ukončilo svou činnost v 80. letech 20. století, až roku 1994 byla činnost opět obnovena a to v památkově chráněném objektu v Masarykově ul. č. 7., jenž musel projít náročnou rekonstrukcí, aby v něm byly zřízeny kanceláře, depozitář, badatelna a archiv muzea. Ve výstavní síni, pojmenované po duchcovském sochaři Janu Ignáci Poppelovi, jsou po celý rok výstavy zaměřené na život a umění v Duchcově a okolí. Lze také navštívit atrium se zachovalou částí téměř zaniklých hradeb a jsou zde umístěny historické kamenné prvky.
Muzeum má jednu stálou expozici - expozice Historie města Duchcova,[18] jenž byla po dlouholetých přípravách v muzeu slavnostně otevřena dne 1. června 2001.[19]
Při sčítání lidu v roce 2001 se z 8 780 obyvatel přihlásilo 1 133 k nějakému náboženskému vyznání, 7 161 se profilovalo jako bez vyznání a zbytek (486) odmítl na otázku odpovědět.[20].
Největší počet obyvatel Duchcova se hlásí k římskokatolické církvi (897 podle sčítání lidu z roku 2001). Ve městě sídlí děkanství Duchcov. K českobratrské církvi evangelické se hlásilo 40 lidí, k církvi československé husitské se hlásilo 27 lidí, k pravoslaví pak 11 lidí, náboženská společnost Svědkové Jehovovi měla zastoupení 32 věřících.
ZŠ Antonína Sochora je budova bývalého chlapeckého německého gymnázia, které bylo otevřeno 16. září 1914. Během 2. světové války sloužila částečně i českému školství. Několik let jako česká dívčí škola a později jako základní devítiletá škola. V roce 2005 získala škola ocenění Ekoškola, tím se stala první školou v Ústeckém kraji s tímto oceněním.
Škole je příspěvková organizace a nese jméno po generálmajoru Antonínu Sochorovy.
ZŠ Jaroslava Pešaty byla zřízena výnosem ZŠR v Praze ze dne 1. července 1919 jako Česká měšťanská škola chlapecká a dívčí v Duchcově. 12. března 1996 byla škola pojmenována podle duchcovského rodáka, učitele a náčelníka sokolské župy Krušnohorské– Kukaňovy, Jaroslava Pešaty.
Škola je rozdělena na dvě budovy. Budova 1. stupně (na obrázku) se nachází ve Smetanově ulici - odtud také pochází místní slangové označení „Smetanka“. Druhá budova - 2. stupeň a ředitelství se nachází v ulici Jaroslava Pešaty. Jedná se o panelovou tříkřídlovou budovu na okraji města.
| Vývoj počtu obyvatel mezi lety 1995 a 2006 | |||||||||||
| 1995 | 1996 | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2001 | 2002 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 |
| 8 936 | 8 963 | 8 998 | 9 073 | 9 137 | 9 128 | 8 789 | 8 820 | 8 898 | 8 947 | 8 989 | 8 931 |
Když v roce 1590 zemřel zdejší pán Jiří Popel z Lobkovic, zvony z kostela Zvěstování Panny Marie prý zvonily samy od sebe [21] (pravděpodobnější datum smrti Jiřího Popela z Lobkovic je však 1613- více v článku o něm. Navíc plány na stavbu kostela vznikly v roce 1696, dostavěn byl 1721, tedy je obzvlášť pravděpodobné, že se jedná pouze o pověst).
| Města, městys a obce okresu Teplice |
|---|
|
Bílina • Bořislav • Bystřany • Bžany • Dubí • Duchcov • Háj u Duchcova • Hostomice • Hrob • Hrobčice • Jeníkov • Kladruby • Kostomlaty pod Milešovkou • Košťany • Krupka • Lahošť • Ledvice • Lukov • Měrunice • Mikulov • Modlany • Moldava • Novosedlice • Ohníč • Osek • Proboštov • Rtyně nad Bílinou • Srbice • Světec • Teplice • Újezdeček • Zabrušany • Žalany • Žim |
