Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Dwight David Eisenhower | |
|---|---|
 |
|
|
34. prezident Spojených států
|
|
| Ve funkci: 20. ledna 1953 – 20. ledna 1961 |
|
| Předchůdce | Harry S. Truman |
| Nástupce | John F. Kennedy |
|
|
|
| Narození | 14. října 1890 Denison, Texas |
| Úmrtí | 28. března 1969 Washington, D.C. |
| Politická strana | Republikán |
| Manžel/ka | Mamie Doud Eisenhower |
Generál Dwight David Eisenhower, známý též jako Ike, (14. října 1890 – 28. března 1969) byl americký voják a politik. Za druhé světové války byl vrchním velitelem (západních) spojeneckých expedičních sil v Evropě (1944-1945). Po válce nějakou dobu pobýval v nejvyšších vojenských funkcích USA, načež v roce 1952 odešel do důchodu a vstoupil do politiky. Získal nominaci republikánské strany na prezidenta, kterýžto úřad poté skutečně získal a zastával (1953-1961).
Obsah |
Eisenhower se narodil do německo-americké rodiny v Denisonu, Texasu jako třetí ze sedmi synů Davidu Jacobovi Eisenhowerovi a Idě Elizabeth Stoverové. Pro zajímavost - byl jediným dítětem narozeným v Texasu. Eisenhowerova rodina je tzv. pennsylvancko-německá. Jeho předci byli naboženští uprchlíci, kteří pluli z Německa a Švýcarska v 17. a 18. století do USA. Hans Nicol Eisehnauer a jeho rodina připluli do Lancatru v Pensylvánii v roce 1741. Jeho rodina se připojila k ostatním imigrantům z Německa se kterou pomáhali s vytvořením městečka v Kansasu. Do Americké občanské války rodina prakticky vůbec nezasahla. V roce 1892 se rodina přesunula do Abilene. Jeho otec pracoval ve školství. Jeho matka v roce 1895 se rozhodla pro změnu naboženství a připojila se k jehovistům. Od roku 1896 do 1915 jejich dům sloužil jako místo kde se místní jehovisté scházeli. Svědkové Jehovovi jsou silně proti vojenství, což výrazně promluvilo do života Dwighta. Hlavně když se roku 1911 rozhodnul nastoupit do Vojenské akademie Spojených států ve West Pointu v New Yorku. To způsobilo, že dům jeho matky už nebyl místem schůzek jehovistů. Také to způsobilo spor mezi matkou a synem, ale i přes tento případ a mnoho dalších, kdy matka nesouhlasila s jeho vojenskou kariérou, udržovali spolu velmi blízký vztah.
Eisenhower a jeho šest bratrů, navštěvovalo Abilenejskou střední školu. V roce 1909 Eisenhower absolvoval a přijal práci nočního předáka v mlékarně, aby pomohl svému bratru Edgarovi zaplatit vysokoškolské vzdělání. Po této pracovní chvilce, Dwight absolvoval testy na Namořní akademii, kterými prošel, ale protože byl starý na to, aby ho přijali, musel ho doporučit kansaský senátor Joseph L. Bristow. Díky tomu byl Eisenhower přijat. Jeho rodiče byli proti vojenství, ale vzdělání svého syna považovali za přednější. Dwight měl během studií skvělé sportovní výsledky. Jako člen školního fotbalového týmu dostal i pár cen. Ovšem jeho slibná kariéra fotbalisty skončila velmi rychle, kvůli zranění. Dwight absolvoval v roce 1915 mezi první polovinou z ročníku.
Poté sloužil u pěchoty na různých místech. Například v Texasu a v Georgii. Během první světové války se Dwight stal velitelem tankové jednotky a získal dočasnou hodnost podplukovník.
První světovou válku strávil jako instruktor a cvičil posádky tanků v Pensylvánii, přičemž nikdy nezažil ani neviděl skutečnou válku. Po válce byla Eisenhowerovi vrácena jeho původní mírová hodnost kapitána (ale následně byl povýšen na majora). Do roku 1922 zůstal u tankové divize jako instruktor a během tohoto pobytu rozmlouval s dalšími tankovými veliteli, včetně George S. Pattona. Po roce 1922 se stal vykonným důstojníkem u generála Foxe Connera v oblasti panamského kanálu, kde sloužil do roku 1924. Pod vedením Connera Dwight věnoval svůj volný čas studiu historické a teoretické části války. Později Dwight prohlásil, že toto období mělo možná největší vliv na jeho vojenskou kariéru a vůbec na celé vojenské myšlení.
V letech 1925-26 Dwight navštěvoval Velitelsko-Generální školu ve Forth Leavenworth v Kansasu. Po té sloužil jako velitel praporu v pevnosti Benning v Georgii a to až do roku 1927.
Na přelomu dvacátých a třicátých let Dwightova kariéra stagnovala nejspíše z důvodů míru, tudíž nemohl v sobě tolik projevit vojenského genia, kterým zajisté byl. Během této doby mnoho jeho přátel odešlo z armády a hledalo své uplatnění v jiných lukrativnějších odvětvích.
V této době „nudy“ byl Dwight zvolen do American Battle Monuments Commission, která byla vedena generálem Johnem J. Pershingem, záhy do Army War College a poté sloužil jako výkoný důstojník Generála George V. Moselyho jako Assistant Secretary of War od 1923 do 1929. Pak přišlo jedno z nejdůležitějších období, kdy sloužil jako „Chief military aide“ pro generála Douglase MacArthura. Byl povýšen k „Army Chief of Staff“, kde zůstal do roku 1935. Po té společně s generálem MacArthurem odcestoval na Filipíny, kde sloužil jako asistent vojenského poradenství filipínské vládě.
O této době se říka, že to byla pro Dwighta nejlepší škola, která ho mohla připravit na „ego“ britského premiéra Winstona Churchilla, generála George S. Pattona a Bernarda Law Montgomeryho, se kterými musel během druhé světové války často jednat.
V roce 1936 byl Dwight po 16 letech povýšen z majora do hodnosti podplukovník. Také se rozhodl naučit létat, vyvrcholením jeho letecké kariéry bylo, když roku 1937 přeletěl sám Filipíny. Navzdory tomu všemu Dwight nikdy nebyl u americké vládě veden jako vojenský pilot.
Dwight se vrátil do rodné vlasti, kde od roku 1939 pracoval ve Washingtonu, D.C., Kalifornii a Texasu v mnoha profesích. V červnu 1941, měl schůzku s „Chief of Staff“ generála Waltera Kruegera, velitele třetí americké armády, ve Fort Sam Houston v Texasu. V září 1941 byl povýšen do hodnosti „Brigadier General“. Ačkoli jeho velitelské schopnosti byly zaregistrovány jeho nadřízenými, nikdy se s ním nepočítalo jako s někým, kdo měl vést důležité operace ve válce.
Po japonském útoku na Pearl Harbor byl Eisenhower převelen do Generálního štábu ve Washingtonu, kde sloužil do června 1942. Zodpovídal za vytváření vojenských plánu, které měly zajistit porážku Japonců a Němců. V červnu 1942 byl jmenován do „Deputy Chief in charge of Pacific Defenses under the Chief of the War Plans Division“. Všude sklízel uznání a tak byl nakonec jmenován „Assistant Chief of Staff in charge of Operation Division under Chief of Staff General George C. Marshall.“ Marshall si plně uvědomil Dwightovy skvělé organizační a administrativní schopnosti a pomohl mu dostat se na vrchol mezi tzv. „Senior Command Positions“.
V roce 1942 byl Dwight jmenován „Commanding General, European Theater of Operation“(ETOUSA), která sídlila v Londýně. V listopadu byl také jmenován „Supreme Commander Allied Expeditionary) Force of the North African Theater of Operations“(NATOUSA) V únoru 1943 začali jeho zásluhou spojenci v severní Africe postupovat. Získal si tím respekt všech generálů včetně arogantního generala Bernarda Law Montgomeryho - velitele osmé britské armády. Dwight také získal svou 4. hvězdičku. Mohlo konečně začít tuniské tažení, kvůli kterému se Dwight vzdal velení ETOUSA, aby se mohl plně věnovat vedení NATOUASA. Po porážce fašistických sil v severní Africe byl převelen k „Mediterranean Theater of Operations“ (MTO). To měla být pro něj další výzva, kdy měl vymyslet plán, který by zajistil úspěšné vylodění spojenců v Italii. Nakonec přišel s plánem invaze na Sicílii a na Apeniniský poloostrov.
V prosinci 1943, bylo Dwightovi přislíbena hodnost „Supreme Allied Commander in Europe“(SHAEF). V lednu 1944 pokračoval jako velitel EUTOUSA a v následujících měsících byl oficiálně jmenován „SHAEF“ kde plnil nezbytnou roli v celém procesu osvobozování Evropy. V těchto hodnostech byl pověřen dalším úkolem - vyloděním spojenců v Evropě s krycím názvem „Operation Overlord“, které mělo osvobodit Evropu a porazit Němce. Operace Overlord, neboli Den D, se nakonec uskutečnila 6. června 1944. Měl dále za úkol, jako velitel AFHQ, naplánovat vylodění v jižní Francii (Operace Dragoon). Od té doby až do konce války Eisehnhower zodpovídal za všechna Americká vojska na Západní frontě severně od Alp. Jako uznáni mezi „senior commander“ byl 20. prosince 1944 povyšen do hodnosti „General of the Army“, která je obdobou „polního maršála“ ve většině Evropských armád. V této a předešlých hodnostech Eisenhower ukázal svůj velký talent ve vedení a diplomacii. Ačkoli nikdy přímo nezažil válku a bitvu na vlastní kůži, vydobil si respekt předních generálu a vůdců. Vypořádaval se s ohromným uměním s problematickými podřízenými jako Omar Bradley, Pattonem a spojenci, kteří zastávali odlišné taktiky pro osvobozování jako Winston Churchill, polní maršál Bernard Montgomery a generál Charles de Gaulle. Jejich spory ve způsobu osvobozování, byly nezanedbatelné, ale nikdy neohrožovaly jejich vztah. Dwight dokonce jako jeden z mála Američanů byl schopný najít cestu k Sovětům v čele s maršálem Žukovem a Stalinem, se kterými mnohokrát osobně jednal. Tím si nejvíce získal důveru amerického prezidenta Franklina D. Roosevelta. Během jednaní se sověty vyjednal například, že to budou právě sověti, kteří osvobodí Berlín. A tím zachránil podle odhadů 100 000 amerických vojáků. Avšak tohle rozhodnutí je mnohými historiky kritizováno, jednak tím posílil sovětský vliv, ale také to mělo za následek 360 000 rusů padlých v Berlinských ulicích během jeho osvobozování.
Nikdy nebylo jisté, zda bude Operace Overlord úspěšná. Operace sebou nesla mnoho rizik, bylo velmi duležité vymyslet správnou oblast, ale také správné načasování. Všechny plány ovšem měly svá rizika. Naštěstí se spojenci v čele s Dwightem rozhodli pro možnost v Normandii. Pochybnosti o tomto vylodění měl i sám Dwight, což dokazuje náhodně nalezený, připravený projev, který měl nachystán v případě, že by se vylodění nepovedlo. V něm bral všechnu zodpovědnost na sebe.
Originální proslov který byl nalezen v kapse košile vojenským pobočníkem: „Our landings in the Cherbourg-Havre area have failed to gain a satisfactory foothold and I have withdrawn the troops. My decision to attack at this time and place was based on the best information available. The troops, the air and the Navy did all that bravery and devotion to duty could do. If any blame or fault attaches to the attempt, it is mine alone. „
Přeloženo: „Naše vylodění v Cherbourg-Havre selhalo. Náš pokus získat uspokojivou výhodu v Evropě selhal. Byl jsem to já, kdo rozhodnul stáhnout naše vojska. Mé rozhodnutí zaútočit v tuto chvíli v této oblasti bylo založeno na nejlepších dostupných informacích. Pěchota, letectvo a námořnictvo provedlo vše nejodvážněji a nejobětavěji, jak jen mohli. Jestli někdo chce někomu nadávat a obviňovat, tak obviňujte jenom mě, je to jenom má chyba.“
Nasledující německá bezpodmínečná kapitulace 8. května 1945 zapříčinila Dwightovo jmenování „Military Governor of the U.S. Occupation Zone“ se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Měl za úkol spravovat jednu ze čtyř okupačních zón, na které bylo Německo po válce rozděleno.
Po plném prozkoumání koncentračních táborů, které měly konečně vyřešit židovskou otázku, přikázal Dwight svým válečným zpravodajům natočit co nejvěrnější dokument o koncentračních táborech, který měl pomoci varovat a předejít opakování něčeho podobného v budoucnosti. A také, aby velitelé těchto táborů nemohli před soudem později tvrdit něco jiného. Dwight také učinil rozhodnutí, které překlasifikovalo německé válečné zajatce na neozbrojené vojenské síly, díky čemuž tyto jednotky mohly pomoci s budováním Německa s minimálním právem na odměny. Dwight byl také velkým podporovatelem Morgenthauova plánu, který měl z Německa odstranit průmyslové oblasti a tím zamezit možné budoucí válce.
V prosinci 1945 pomohl s distribucí Morgenthauovy knihy „Germany is Our Problem“, která představovala cestu, jakou by se poválečné Německo mělo vydat a jak by mělo být spravováno. Dwight sloužil v letech 1945-48 jako „Chief of Staff of the U.S. Army. V prosinci 1950 byl jmenován vrchním velitelem NATO. Velel operačnímu velitelství sil NATO v Evropě. Eisenhower odstoupil z aktivní služby 31. května, 1952. Před vstupem do politiky napsal knihu „Crusade in Europe“, která je považována jako jedna z nejlepších valečných memoáru v Amerických dějinách. Během této doby Dwight pracoval jako děkan Kolumbijské univerzity.
Díky jeho četným válečným úspěchů byl při návratu do států oslavován jako národní hrdina. Byl netradičním válečným hrdinou hlavně z důvodu, že nikdy ve svém životě neviděl frontu na vlastní oči. Jeho nejbližší zkušenost s nepřátelskou palbou byla, když v roce 1944 při inspekci pozemních vojsk v Normandii nad jeho hlavou proletělo německé letadlo. Během toho se všichni vojáci včetně Dwighta kryli. Když letadlo bylo zneškodněno, vojáci pomáhali Eisenhowerovi na nohy. Když jim poděkoval, jeden z nich mu řekl, že to je jejich jediný úkol - aby Dwight zůstal v jejich sektoru nezraněn. Touto historkou Dwight častoval své okolí velmi často.
Nedlouho po jeho návratu se Dwight připojil k Republikanské straně, která se ho v roce 1952 rozhodla dát na prezidentskou kandidátku. Jeho soupeř na kandidátce byl senátor Robert Taft, kterého Eisenhower porazil. Oba však nakonec došli ke společnému kompromisu. Jejich plán stát se prezidentem byl ve stylu křižácké výpravy proti Trumanově politice. Dwight přislíbil, že sám pojede do Koreje, kde pomůže ukončit válku a bude dále bojovat s pomocí NATO proti komunismu ve světě. Vše měl podtrhnout jeho boj proti korupci v administrativní sféře v USA.
Měl za sebou silného společníka Richarda Nixona, jehož dcera se později provdala za Dwigtova synovce. Dwight snadno s Nixonem porazil demokraty Adlai Stevensona a Johna Sparkmana a po dvaceti letech byli první republikáni v Bílém domě.
Eisenhower byl jediným americkým generálem, který se stal prezidentem ve 20. století. Jedním z největších Dwightovým úspěchem jako prezidenta je Američany považován jeho Mezistátni dálniční systém z roku 1956, který byl Američany považován za nezbytný kvůli Studené válce. Lidé věřili, že v připadné válce to budou právě velká města, které se stanou hlavním cílem nepřítele a systém dálnic měl zajistit rychlou evakuaci velkých měst a rychlý přesun vojska. Tento systém byl založen na Dwightových zkušeností z války, kde pochopil, že flexibilita vojska a civilního obyvatelstva je to nejdůležitější. Během jeho prezidentováni, Dwight vyhlásil doktrínu Dynamického konzervatismu. Ačkoli zastával konzervativní ekonomickou politiku pokračoval ve všech podstatných bodech New Dealu. Zvláště v oblasti sociálního zabezpečení. Rozšířil program do ministerstva zdravotnictví, školství a vnitra. Jeho kvalita jako prezidenta byla potvrzena v druhých prezidentských volbách, kdy získal 57.6 procent.
Během suezské krize se Spojené státy se staly ochráncem většiny západních státu a některých na středním východě. To mělo za následek Eisenhowerovu doktrínu v lednu 1957, která zaručovala použití vojenské síly jako reakci na případnou agresi, jakékoliv země která by byla baštou komunismu. 15.června, 1958 Dwight poslal 15 000 vojáku do Libanonu, jako součást operace „Blue Bat“ (Modrý netopýr). Tato operace byla nevojenského charakteru a měla pomoci stabilizovat prozápadní vládu. Operace „Blue Bat“ skončila v říjnu.
Dwight byl zastáncem lidských práv. Podpořil Nejvyší soud v rozhodnutí segregace Amerických škol. Zákon byl poté přidán do ústavy. Den po vynesení rozsudku se zasadil o vytvoření modelové situace ve Washingtonu. Liberálové sice tvrdí, že Dwight nikdy nebyl v tomhle ohledu skutečně zapálen, nic to nemění na faktu, že jeho činy pomohly k americké segragaci. Posledním činem byl program „ People to People“, který zajišťoval stipendia ve školství. Během jeho vlády se americká federace rozšíříla na 50 států. 3. ledna 1959, byla připojena Aljaška a 21. sprna 1959 Havaj. Stejně jako jeho předchůce, zbavil za svoje funkční období Einsenhower Spojené státy značné části národního dluhu z konce Druhé světové války.[1]
Jeho poslední proslov z Oválné pracovny zazněl 17. ledna 1961. Varoval před nebezpečím studené války a zdůraznil roli Americké armády ve světě. V tomto projevu poprvé použil pojem vojensko-průmyslový komplex, před jehož rozmachem veřejnost taktéž varoval. (Tato část jeho projevu se dokonce stala námětem celovečerního dokumentu en:Why We Fight.)
Po odchodu z Bílého domu jeho popularita klesla, protože byl považován za prezidenta, který prakticky nic neudělal. Možná to bylo proto, že jeho nástupce byl aktivně pracující J.F.K.. Avšak Dwightovy zásluhy v oblasti občanských práv a s nimi spojeným přerušeným McCarthyismu jsou nesporné. V dnešní době je Dwight mnohými historiky označován za jednoho z deseti nejlepších amerických prezidentů. Důchod spolu se ženou strávil poklidně na farmě v Gettysburgu v Pennsylvánii. Od politiky se nedistancoval úplně. Pomáhal při kampaních stranických kandidátů v Gettysburgu. Také pro zajímavost - Dwight předtím, než se stal prezidentem musel rezignovat z hodnosti „General of the Army“ spolu se všemi vojenskými hodnostmi.
Eisehnower zemřel ve 12:25 hodin 28. května 1969 ve „Walter Reed Army Hospital“ ve Washingtonu D.C. na srdeční selhání ve věku 78 let. Je pochován spolu se svou ženou a svým prvním synem v malé kapli „Place of Meditation“ v „Eisenhower Presidential Library“ v Abilene.
A people that values its privileges above its principles soon loses both. —Inaugural Address, January 20, 1953.
Překlad: Mír a spravedlnost jsou dvě strany jedné mince. Lidé, když si začnou jedné z nich více vážit a více ji prosazovat, ztratí obojí. —Inaugurační projev, 20. ledna 1953
—as quoted by Richard Nixon in “Six Crises" (Doubleday, 1962)
Překlad: Vždy během plánování bitev jsem dospěl k názoru, že plány jsou k ničemu, ale plánováni je nezbytné.
Překlad: Jediný způsob, jak vyhrát třetí světovou válku je předejít jí.
|
| Prezident Spojených států amerických | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Harry S. Truman |
1953 – 1961 Dwight D. Eisenhower |
Nástupce: John F. Kennedy |
