Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Echelon je název rozsáhlé sítě technických špionážních a sledovacích prostředků. Vznikl v roce 1947, kdy se sešli šéfové rozvědek Velké Británie a USA, aby si vyměnili tajné informace. V současnosti se tohoto projektu účastní státy USA, Spojené království, Kanada, Austrálie a Nový Zéland, přičemž dominantní postavení si drží USA.
Původně měl Echelon sloužit k obnovení aliance, která úspěšně porazila nacistické Německo, a potlačení nové hrozby Sovětského Svazu a jeho spojenců pomocí odposlechů vojenské a diplomatické komunikace.
„Moskvě nechybělo mnoho, aby vybudovala obrovský jaderný arzenál a mohla se pokusit rozšířit sféru svého vlivu na celou planetu. Angličané a Američané došli k závěru, že této nové hrozbě budou nejlépe čelit tím, že budou spolupracovat[1].“
Dnes je údajně používán k vyhledávání teroristických spiknutí, potírání obchodu s drogami a jako politická a diplomatická zpravodajská služba. Kritici tvrdí, že systém slouží převážně hospodářské špionáži. Koluje nepotvrzená informace, že existence projektu Echelon byla odhalena přeběhlým agentem na Novém Zélandu.
Obsah |
Záchytné stanice v Sugar Glove ve West Virginia a Menwith Hill v Yorkshire, UK se staly nejdůležitějšími zdroji informací pro celou skupinu a zvláště americké Národní bezpečnostní agenturu (NSA), který hrál v projektu klíčovou roli.
V únoru 2000 byla na internetu zveřejněna část odtajněných dokumentů amerického ministerstva obrany, ve kterých je uvedeno, že projekt Echelon v současnosti neslouží politické a vojenské špionáži proti diktaturám ohrožujících svobodný svět, ale prostřednictvím něj jsou monitorovány obchodní aktivity firem působící v zemích, které jsou nejbližším spojencem Ameriky a Spojeného Království. Monitorovací systém údajně umožňuje zachycení každého slova z telefonního hovoru, faxu a e-mailu, které satelity přenášejí po celém světě. Je oprávněné podezření, že důstojníci americké a britské rozvědky masivně zneužívali Echelon ke sledování jednotlivých osob a k odhalování obchodních tajemství ve prospěch zejména amerických korporací. Podle následné kritické nóty Evropského parlamentu NSA předávala vybrané informace ministerstvu průmyslu a obchodu Spojených států amerických.
Nejvíce pozornosti pro Echelon přitahovaly gigantické kontrakty evropských a asijských firem, uskutečňované pro vlády mimoevropských zemí. Typicky, NSA pomocí Echelon odposlechla telefonní hovory, hovořící o kritériích zakázek, ceně (úplatcích) a dalších a tyto předala ministerstvu průmyslu a obchodu, které se (dosud nezmapovaným způsobem) dostaly k americkým firmám, jež měly ještě možnost do hry vstoupit s optimální nabídkou „na míru“.
Po únoru 2000 Francie zahájila proti Spojeným Státům a Británii soudní proces pro porušení přísných zákonů na ochranu osobnosti. V Itálii a Dánsku se rozběhlo parlamentní vyšetřování. Prošetření nezávislou komisí bylo vyžadováno poslanci v německém Bundestagu. Portugalská vláda, která v té době předsedala Evropské unii, navrhla vytvoření evropského sekretariátu pro sledování aktivit Echelonu. Jeden belgický poslanec Evropského parlamentu prohlásil činy spáchané Amerikou a Velkou Británií za bezprecedentní útok na lidská práva. Celkově došlo k určitému posunu vnímání USA ze strany Evropy coby partnera a severoatlantického ochránce. V případu Velké Británie došlo k rozčarování, že se tento evropský stát pro zajištění hospodářského zisku snížil k praktikám jako byla špionáž jeho „sousedů“.
Pozdější dokument Aarona Russoa en:America: From Freedom to Fascism[3] z roku 2006 uvádí, že prezident Clinton skrze Echelon v průběhu 90. let monitoroval miliony soukromých hovorů amerických občanů a množství telefonních odposlechů za Clintonovy administrativy svědčí o tom, že již v té době to byla standardní procedura a nebyla tedy započata bezpečnostními opatřeními po útocích z 11. září 2001.
V počátku svého funkčního období, americký prezident, Bill Clinton rozhodl, že průmyslová špionáž by měla být jedním z hlavních úkolů CIA. Údajně se nechal slyšet, že: „co je dobré pro Boeing, je dobré pro Ameriku.“