Eduard VIII.

Eduard VIII. či Edvard, anglicky Edward (plným jménem Edward Albert Christian George Andrew Patrick David Windsor), později jmenován princem Eduardem, vévodou z Windsoru (23. června 1894 – 28. května 1972) byl druhý windsorský monarcha (první byl jeho otec Jiří V.), král Spojeného království Velké Británie a severního Irska a císař Indie od 20. ledna 1936 až do své abdikace uskutečněné 11. prosince 1936.

Po svém nástupu na trůn obdržel Eduard VIII. tituly vévody z Cornwallu, vévody z Rothesay a prince z Walesu. Po své abdikaci se vrátil k oslovení princ Eduard a 8. března 1937 se stal vévodou z Windsoru. Během 2. světové války (1935 - 1945) působil ve funkci guvernéra Baham.

Eduard VIII. je dodnes jediným britským panovníkem, který se dobrovolně vzdal trůnu. Svou abdikaci podepsal 10. prosince 1936. Britský parlament jeho požadavek téhož roku potvrdil. Tím dosadil na trůn svého mladšího bratra Jiřího VI. (1895–1952), který vládl od 11. prosince 1936 až do své smrti, 6. února 1952. Ojedinělou abdikací se Eduard významně zapsal do dějin celé Anglie. Jeho jméno je velice známo i v Evropě, i když vládl pouze necelý rok - kratší dobu strávil na britském trůně pouze Eduard V., král z rodu Yorků, který panoval od dubna do června 1483.

[editovat] Život

[editovat] Raná léta

Eduard VIII. se narodil 23. června 1894 v Richmondu v hrabství Surrey jako nejstarší syn krále Jiřího V. a vévodkyně Marie z Tecku. Byl pokřtěn 16. července 1894 arcibiskupem z Canterbury a mezi jeho dvanáct kmotrů patřila královna Viktorie, princ a princezna z Walesu, dánský král s královnou, württemberský král, řecká královna, ruský carevič, vévoda sasko-cobursko-gothský, vévoda a vévodkyně z Tecku a cambridgeský vévoda.

Eduard VIII. dostal jméno po svém zesnulém strýci, princi Albertovi Viktorovi, který byl spíše známý jako Eddy. Jeho poslední čtyři jména - George, Andrew, Patrick a David pocházejí od jmen patronů Anglie, Skotska, Irska a Walesu. Přesto byl mezi rodinou a přáteli oslovován a znám svým posledním jménem - David.

Jelikož Eduardovi rodiče neměli dostatek času na výchovu svých dětí, starali se o Eduarda i jeho mladšího bratra Alberta především královské chůvy. Jedna z nich však oběma chlapcům ubližovala (štípala je apod.). Až Eduardův pláč a nářky přiměly královský pár ji propustit.

Kromě Alberta měl Eduard čtyři další sourozence - Marii (1897-1965), Jindřicha (1900-1974), Jiřího (1902-1942) a Jana (1905-1919). Jelikož byl Eduard nejstarším z královských potomků, už od počátku se s ním počítalo jako s dědicem trůnu a tomu odpovídal i přísný výukový plán, který musel dodržovat.

[editovat] Princem z Walesu a vojenská kariéra

Eduard VIII. v Kanadě v roce 1919

Když Eduardův otec Jiří V. nastoupil 6. května 1910 na anglický trůn, Eduard byl automaticky jmenován vévodou z Cornwallu, vévodou z Rothesay, baronem z Renfrew, pánem ostrovů u Velké Británie a princem Skotska. Nový král jej také 2. června 1910 při zvláštní ceremonii jmenoval princem z Walesu a hrabětem z Chesteru. Tento mimořádný obřad se uskutečnil na zámku Caernarfon ve Walesu. Stalo se tak na návrh velšského politika Davida Lloyda George, který v té době držel pozici kancléře státní poklady v liberální vládě.

Krátce po vypuknutí 1. světové války (1914-1918) projevil mladý Eduard obrovský zájem zúčastnit se války. Měl povoleno vstoupit do armády a vyjádřil ochotu sloužit přímo na frontě. Britská vláda ale tento návrh zamítla s vysvětlením, že to znamená příliš velké riziko úmrtí budoucího následovníka trůnu. I přes zákaz zúčastnit se války osobně se Eduard snažil navštěvovat vojáky jak často se mu jen podařilo, což v roce 1916 vedlo k tomu, že byl vyznamenán Vojenským křížem. V roce 1911 také nějaký čas působilu námořního loďstva. Nakonec se stal admirálem v námořnictvu, polním maršálem a maršálem královského letectva.

Do roku 1928 vystřídal Eduard různé milenky, často jimi byly i vdané ženy. Jednou z nich byla i Thelma Furness, dcera amerického diplomata narozená ve švýcarském Lucernu. Ta ho 10. ledna 1931 seznámila se svou krajankou Wallis Simpson. Wallis se v roce 1927 rozvedla se svým prvním manželem Earlem Winfieldem Spencerem a o rok později si vzala anglicko-amerického obchodníka Ernesta Simpsona.

Eduardův vztah s Wallis Simpson oslabil už v té době nevalný vztah s otcem, králem Jiřím V. Královský pár odmítl přijmout vdanou Wallis u dvora. I princ Albert přemlouval Eduarda, aby si našel jinou ženu. To však nebylo nic platné, jelikož Eduard Wallis opravdu miloval a nedbal na doporučení svých rodičů, bratra ani jiných příbuzných.

Král Jiří V. byl na svého nejstaršího syna tak rozzlobený, že ho nechal sledovat členy britské bezpečnostní služby MI5. Eduard a Wallis si toho později všimli a vyčítali mu to. Od této chvíle se oba muži začali nenávidět a Eduard se svým otcem téměř přestal mluvit.

[editovat] Vláda

Král Jiří V. zemřel 20. ledna 1936 a jeho nástupcem se stal nejstarší syn Eduard, vládnoucí jako král Eduard VIII. Už od počátku proti sobě poštval některé vysoko postavené osoby, jelikož neustále požadoval svazek s Wallis Simpson.

Eduard způsobil neklid ve vládě také svými činy, které byly odsuzovány jako překážky k řádné vládě. Eduard věnoval svůj čas spíše cestování po městech, hovory s prostými lidmi a dalšími poklidnými aktivitami. To později způsobilo, že do značné míry zanedbával politické povinnosti a byl kvůli tomu několikrát napomínán. Příkladem toho je výprava do malé vesnice v jižním Walesu, kam Eduard odcestoval promluvit si s nezaměstnanými těžaři, které nemohli pracovat v nedalekém dole.

Eduardova abdikace z 10. prosince 1936

Ačkoli byla jeho popularita mezi veřejností ze začátku poměrně vysoká, vládní úřadníci neměli Eduarda v lásce už od počátku. Jeho zanedbávání povinností později vyústilo i v to, že do jisté míry ztratil oblibu i u prostého lidu.

16. července 1936 čelil Eduard VIII. pokusu o atentát. Když se král vracel na koni do Buckinghamského paláce, irský rebel Jerome Bannigan (známý také jako George Andrew McMahon) na něj namířil nabitým revolverem. Policie si ale zbraně všimla, vrhla se na Bannigana, odzbrojila ho a tím Eduardovi zachránila život.

V říjnu 1936 bylo jasné, že se Eduard ožení s Wallis Simpson, jakmile to bude možné (byla stále vdaná). Proti tomu se však postavila britská vláda i mnohá dominia (Austrálie, Kanada, Jižní Afrika, Irsko, Nový Zéland), nastaly i problémy s anglikánskou církví (anglický král je zároveň hlavou této církve a to mu až do roku 2002 znemožňovalo sňatek s dvakrát rozvedenou ženou). Eduardova alternativa, kdy navrhl morganatické manželství, byla odmítnuta vládou konzervativců v čele s ministerským předsedou Stanleym Baldwinem.

Eduard se proto rozhodl, že bude moudřejší sepsat abdikaci, přestože to v této době působilo vcelku nemyslitelně. 10. prosince 1936 podepsal v přítomnosti svých tří bratrů, Alberta, vévody z Yorku, Jindřicha, vévody z Gloucesteru a Jiřího, vévody z Kentu abdikaci, ve které žádal o své uvolnění z vládní funkce. Když abdikaci předložil vládě, nastal ohromný zmatek.

V noci 11. prosince roku 1936 Eduard zahrnul do každodenního vysílání oznámení, že oficiálně odchází z královské funkce. Mezi jeho dlouhou, ale krásnou řeč patří i tento úryvek, který rázem proletěl světem: „…Zjistil jsem, že nejsem schopen nést břemeno zodpovědnosti a povinností jako král a moc bych si přál obejít se bez nápovědy a podpory mé ženy, kterou velmi miluji.“ Po skončení jeho řeči zavládl ve Velké Británii ohromný zmatek. Eduard měl hodně příznivců i odpůrců, ale tento konec očekával jen málokdo.

[editovat] Po abdikaci

Eduard VIII. nechvalně proslul svými vztahy s představiteli nacistického Německa. Roku 1937 byl dokonce spolu se svou ženou Wallis osobním hostem Adolfa Hitlera v Berchtesgadenu. Tato návštěva upoutala obrovskou pozornost německého, ale i anglického tisku. Později se pár přestěhoval do Francie, zde ale dlouho nevydržel. Když Němci začali napadat sever Francie, uprchl Eduard i s Wallis na jih, nejprve do Biarritzu, později do Španělska. V červenci se odstěhovali do Lisabonu, kde žili nejprve v domě bankéře, který měl blízké kontakty s německým velvyslanectvím. V srpnu převezla britská válečná loď manželský pár na Bahamy. Vévoda z Windsoru byl jmenován guvernérem a stal se tak prvním britským monarchou, který kdy zastával civilní politickou funkci a měl velkou podporu až do konce 2. světové války.

Wallis Simpson, Richard Nixon a Eduard VIII. v roce 1970

Všeobecně se předpokládá, že Eduard (a především Wallis) před 2. světovou válkou i v jejím průběhu sympatizovali s fašismem. Eduard po válce přiznal, že Německo obdivoval; popíral však, že by smýšlel pronacististicky. Britské ministerstvo zahraničí usilovně namítalo, když se pár rozhodl cestovat jachtou, která patřila švédskému magnátovi Axelu Wenner-Grenovi, kterého Američané mylně považovali za blízkého přítele nacistického vůdce Hermanna Göringa. Mnoho historiků naznačuje, že Hitler byl připraven Eduarda a Wallis jmenovat králem a královnou Británie, pokud by si podmanil zemi. Hitler sám prohlásil, že "Eduardova abdikace je pro Německo hroznou ztrátou".

Po válce se manželský pár vrátil do Francie, kde utráceli své značné finanční prostředky. Často pořádali večírky a hojně cestovali mezi Paříží a New Yorkem. V roce 1951 vydal vévoda autobiografickou knihu Příběh krále, o 9 let později následovala publikace Rodinné album, která líčila zvyky britské královské rodiny od viktoriánské éry. Roku 1955 navštívil Eduard se svou ženou v Bílém domě amerického prezidenta Dwighta Eisenhowera, o 15 let později Richarda Nixona.

Edward Albert Christian George Andrew Patrick David Windsor, král Velké Británie a císař Indie, zemřel 28. května 1972 v Paříži na rakovinu. Jeho ostatky byly převezeny do Británie a pohřbeny na pozemku Frogmore náležícím k hradu Windsor. Eduard VIII. se stal jediným, kdo naplnil větu "Kvůli vám se vzdávám trůnu". Wallis Simpson ho přežila o 14 let. Zemřela roku 1986 v 90 letech a byla pochována po boku svého muže jako "Wallis, vévodkyně z Windsoru".

[editovat] Odkazy

Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Edward VIII of the United Kingdom na anglické Wikipedii.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Eduard VIII.