Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Ekologické zemědělství (řidčeji biozemědělství, organické zemědělství) je pokrokový způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti a umožňuje tak produkovat vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. Jeho prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách etičtějšího přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově a udržení biodiverzity (rozmanitosti rostlinných a živočišných druhů). Je jedním z prostředků trvale udržitelného rozvoje.
Organické zemědělství je jedna z teorií zemědělského hospodaření, založená čistě na používání organických hnojiv (hnůj, kejda, kompost, atd.), který nepřipouští hnojiva minerální. V současné době se začíná stále víc uplatňovat v USA, Australii a Evropě. Velký důraz je kladen na přirozenou půdní úrodnost, vyhnojováním polí a agrotechniku. Opakem organického zemědělství je konvenční zemědělství, které je postaveno na maximálním zisku. V souvislosti s tím, že se hnojí hlavně organickými hnojivy, jedná se o sdruženou rostlinnou a živočišnou výrobu.
Obsah |
Základem ekologického hospodaření je zdravá půda. Udržení a zlepšování její úrodnosti se provádí organickým hnojením, zeleným hnojením, pestrými osevními postupy a šetrným zpracováním půdy. Díky střídání plodin na poli a mnohotvárné kulturní krajině v jeho okolí se vytváří biologická rovnováha, která zesiluje schopnost rostlin se bránit proti chorobám a škůdcům. Regulace plevelů se v rámci ekologického zemědělství provádí s využitím moderní techniky přizpůsobené přírodě. Ekologičtí zemědělci nesmí používat průmyslová hnojiva, syntetické pesticidy, herbicidy, růstové regulátory a geneticky modifikované organismy.
Zvířata jsou na ekologických farmách krmena převážně z produkce vlastního ekologického podniku a je jim umožněno, aby si žila tak, jak je jim od přírody vrozené. Ekologická farma chová jen tolik hospodářských zvířat, kolik je schopna uživit vlastní produkcí krmiv. Nákup krmiv je možný pouze z jiných certifikovaných ploch. Zvířatům musí být umožněn pohyb mimo ustájení. Masové chovy jsou proto vyloučeny. Zakázány jsou genové manipulace, používání hormonů i přenosy embryí. Cílem je pracovat v co nejvíce uzavřených cyklech koloběhu látek, využívat místní zdroje a minimalizovat ztráty. Hlavním principem je biologický koloběh: zdravá půda => zdravé rostliny => zdravá zvířata => zdravé potraviny => zdraví lidé => nenarušená krajina.
Ekologické zemědělství prodělalo během posledních několika desítek let, co do průběhu a co do objemu, dramatický rozvoj. Dnes je v Evropě i v ostatním světě uznávanou alternativou k intenzivnímu (konvenčnímu) zemědělství, které bylo ekologickými principy výrazně ovlivněno. Podle průzkumů SOEL se rozloha ekologicky obhospodařované půdy za rok 2005 odhaduje na více než 31 mil. ha; s 12,1 mil. ha vede Austrálie, následovaná Čínou (3,5 mil. ha) a Argentinou s více než 2,8 mil. ha. Největší podíl ekologicky obhospodařovaných půd na celkové výměře zemědělské půdy zaujímá Oceánie (39 %), dále pak Evropa (21 %) a Latinská Amerika (20 %).[1]
V roce 2004 bylo v Evropě obhospodařováno 6,5 mil. ha, na kterých působilo přes 167 tisíc ekologických farem. Zemí s největším podílem ekologicky obhospodařované půdy v Evropě je Itálie, která má zároveň i nejvyšší počet ekofarem.
V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až demokratickými změnami ve společnosti po roce 1989. Tato republika se nachází na špičce mezi novými zeměmi EU a řadí se na přední světové místo v rozsahu ploch zařazených do ekologického hospodaření. Ke konci roku 2004 byl celkový počet ekologicky hospodařících zemědělců a podniků 836. Bylo zaregistrováno zhruba 263 tis. ha ekologicky obhospodařované půdy, což mírně přesahuje hranici 6 % celkové výměry zemědělské půdy. Průměr zemí EU přitom činí přibližně 4 %. Největší podíl ekologicky obhospodařované půdy však tvoří trvalé travní porosty (89,4 %), méně potom orná půda (7,5 %), sady a vinice (0,4 %) a ostatní plochy (2,7 %).[2]
Pro rozvoj ekologického zemědělství v ČR vypracovalo Ministerstvo zemědělství tzv. Akční plán, který navazuje na aktuální vývoj v této oblasti v EU. Ten se zaměřuje na spotřebitele a zároveň vytváří zemědělcům v EU volný prostor k tomu, aby produkovali, co si žádá trh. Český Akční plán předpokládá do roku 2010 rozšíření ekologicky obdělávaných ploch na 10 % zemědělské půdy a také rozšíření pěstování tržních plodin. Hlavním cílem Akčního plánu je řešení vztahu ekologického zemědělství k životnímu prostředí a pohodě zvířat, posílení informovanosti a důvěry spotřebitele, podpora zpracování bioproduktů a marketingu atd.