Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
| Ekvádorská republika República del Ecuador |
|||
|---|---|---|---|
|
|||
| Hymna: Salve, Oh Patria | |||
| geografie | |||
|
|
|||
| Hlavní město: | Quito | ||
| Rozloha: | 256 370 km² (71. na světě) z toho 4 % vodní plochy |
||
| Nejvyšší bod: | Chimborazo (6310 m n. m.) | ||
| Časové pásmo: | -6, -5 | ||
| obyvatelstvo | |||
| Počet obyvatel: | 13 782 329 (62. na světě, květen 2008) | ||
| Hustota zalidnění: | 53,6 ob. / km² (147. na světě) | ||
| Jazyk: | španělština (úřední), kečujština (úřední), šuárština (úřední) | ||
| Náboženství: | římští katolíci 65 %, jiní 35 % | ||
| státní útvar | |||
| Státní zřízení: | republika | ||
| Vznik: | 24. května 1822 (nezávislost na Španělsku) | ||
| Prezident: | Rafael Correa | ||
| Viceprezident: | Lenín Moreno | ||
| Měna: | americký dolar + vlastní oběžné mince (USD) | ||
| mezinárodní identifikace | |||
| ISO 3166-1: | 218 ECU EC | ||
| MPZ: | EC | ||
| Telefonní předvolba: | 593 | ||
| Národní TLD: | .ec | ||
Ekvádor, oficiálně Ekvádorská republika (španělsky Ecuador nebo República del Ecuador), je stát v Jižní Americe, který leží na rovníku a zároveň je jeho pobřeží omýváno vodami Tichého oceánu. Jeho sousedy jsou Kolumbie na severu a Peru na jihovýchodě. Součástí Ekvádoru jsou rovněž Galapágy.
Obsah |
Krajina Ekvádoru je velmi různorodá a dá se rozdělit do tří částí (západní, centrální Andy a východní), které se od sebe výrazně liší klimatem, biotypem, ale i zvyky. Země je rozdělena na 24 provincií a dělí se na 3 odlišné geoklimatické celky:
1. Pobřežní pás (Costa) – nížinný, s deštnými pralesy a na jihu se savanami;
2. Horský pás And (Sierra) – pásma Cordillera Occidental a Cordillera Oriental, mezi nimi pánve a náhorní plošiny ve výšce 2200–2900 m n. m. Sopečné vrcholy: vyhaslé Chimborazo (6310 m n. m. – nejvyšší bod), ve východním pohoří činné sopky (Cotopaxi je jednou z nejvyšších aktivních sopek na světě – 5897 m n. m.), rostlinstvo uspořádáno do výškových stupňů;
3. Východní pás (Oriente) – okraj Amazonské nížiny (deštný prales).
Indiánský stát na území Ekvádoru byl v 15. století poražen vpádem říše Inků, jejíž centrum se nacházelo na území dnešního Peru, ale již roku 1534 byl Ekvádor dobyt Španěly, kteří indiány zotročili na 300 let a Ekvádor se stal součástí místokrálovství Peru, v roce 1717 byl připojen k místokrálovství Nová Granada. Od roku 1822 do roku 1830 byl Ekvádor součástí Velké Kolumbie, poté se z něj stal samostatný stát. Ve 20. století se v zemi projevila politická destabilizace a časté střídání civilních a vojenských vlád. V letech 1950 až 1970 proběhlo několik státních převratů. V letech 1940 až 1942 proběhla neúspěšná válka s Peru, při které Ekvádor ztratil část vnitrozemí (do té doby sousedil s Brazílií). V roce 1979 byl obnoven civilní demokratický režim.
Ekvádor se dělí na 24 provincií (provincia, množné číslo provincias), v závorce je uvedeno hlavní město:
Provincie se dále dělí na 199 kantonů.
Hlavním problémem současného Ekvádoru je chudoba, která prostupuje celou zemí od počátku státu. Ekvádor se vždy řadil mezi chudé státy Jižní Ameriky a lepší situaci nepřineslo ani nalezení ropy v 70. letech, které sice přineslo částečný hospodářský růst a zlepšení situace ve městech, ale celkově země výrazně hospodářsky neposílila.
Pro Ekvádor měl katastrofální dopad průběh hospodářské recese v 80. letech (stejně tak jako na většinu zemí Jižní Ameriky), kdy inflace v zemi v roce 1989 dosáhla 76 %. V následující dekádě se však podařilo vládě situaci částečně zlepšit a mezi lety 1995 a 1997 se pohybovala v rozmezí hodnot 25–30 %. Situace vedla k ohromnému zadlužení země v cizině. Podle hospodářských prognóz budou zásoby ropy vyčerpány do roku 2010, což ještě přitíží slabému hospodářství.
Situaci v zemi nezlepšuje ani fakt, že 1 % bohatých statkářů vlastní přes 40 % zemědělské půdy. 2/3 rodinných farem jsou menší než 5 ha – jedná se o příliš malé farmy, které nejsou schopny uživit ani farmářské rodiny, což zapříčiňuje odliv obyvatelstva do měst. Vidina snazšího bohatství však často končí v příměstských slumech například v Guayaquilu. Tíživou situaci ještě více umocňuje silná půdní eroze v oblasti And a celkově těžké podmínky, jež zde panují.
Hlavními vývozními artikly Ekvádoru jsou ropa, kakao, káva, květiny, balza, banány a garnáti. Mezi hlavní hospodářská odvětví patří zemědělství, těžba a rafinace ropy, výroba cementu, petrochemie a potravinářství.
Kolem 30 % populace jsou čistokrevní indiáni z kmenů Chívarů a Kečuů. Vláda jim poskytla velké území na východě země, ale indiáni mají stále malý kapitál a malou politickou moc. Kojenecká úmrtnost u indiánů přesahuje 9 % a jejich průměrná délka života je velmi nízká, pohybuje se okolo 50 let. Některé kmeny žijí jako kočovníci v hloubi ekvádorského deštného pralesa. Tam si vždy vymýtí kus lesa, kde si postaví vesnici z chaloupek s doškovou střechou, vypěstují něco málo plodin a po žních se pak přesunou dál, kde loví zvěř a rybaří. Většina indiánů žije ve východním Ekvádoru; jeden kmen, Coloradové, však obývá pobřeží. Jsou v celé Jižní Americe jedinými obyvateli deštného pralesa, žijícími na západ od And.
Další indiánské kmeny najdeme vysoko v Andách; obdělávají tam malá políčka a prodávají řemeslné výrobky. Předkové těchto kmenů tvořili součást obyvatelstva incké říše, jež se během 15. století rozšířila z Peru na sever a kromě centrálních And pokryla i jižní část severních And. Španělé si Inky podrobili ve 30. letech 16. století a zotročili je. Z Afriky si dovezli další otroky, kteří pak pracovali spolu s Inky na cukrových plantážích podél pobřeží. Dnes je většina obyvatel smíšeného původu – jsou částečně potomky indiánů, zčásti Španělů a také Afričanů. Ti tvoří 55 % obyvatelstva. Zbytek populace tvoří přistěhovalci anebo míšenci, potomci mnohých kolonizačních vln rovníkové země. Úředními jazyky jsou španělština, kečujština a šuárština, nejvíce se však používá španělština.
Ekvádor se zbavil závislosti na Španělsku ve 20. letech 19. století, lidé španělského původu však provždy zůstali tou nejbohatší a nejvlivnější skupinou v zemi, zatímco mnoho původních obyvatel žije v chudobě. Novodobé dějiny Ekvádoru se vyznačují politickou nestabilitou; došlo zde k celé řadě vojenských převratů a bouřlivých povstání. Od roku 1919 je vláda volena demokratickou cestou, problém chudoby však zůstává nevyřešen.
