Eliška Rejčka

Eliška Rejčka
Česká (1300-1305 a 1306-7) a polská (1303-1305) královna
Eliška Rejčka na iluminaci ve Zbraslavské kronice (14. století).
Korunovace	1303
Narození	1. září 1286
	Poznaň
Úmrtí	18. října 1335 (49 let)
	Staré Brno
Pochována	Brno
Přechůdce	I. Guta Habsburská II. Viola Těšínská
Následník	I. Anna Přemyslovna II. Anna Přemyslovna
Manžel(é)	I. Václav II.
	II. Rudolf Habsburský
Potomci	Anežka Přemyslovna
Dynastie	Piastovci
Otec	Přemysl II. Velkopolský
Matka	Richenza Švédská

Eliška/Alžběta Rejčka, původním jménem Richenza Piastovna, (1. září 1286 Poznaň – 18. října 1335 Staré Brno) byla českou a polskou královnou, druhou manželkou Václava II. i Rudolfa Habsburského. Stala se jedinou ženou v české historii, která se stala královnou nejen dvakrát, ale po boku dvou mužů.

Jejími rodiči byli polský král Přemysl II. Velkopolský a Luidgarda Švédská.

[editovat] Richenza

Zavraždění Přemysla II. Velkopolského

Richenza prožila neradostné dětství – byla svědkem tragické hádky svých rodičů, která pro její matku skončila smrtí, a posléze zavraždění otce (1296).

Původně byla zaslíbena synu braniborského markraběte Otovi Braniborskému, který byl příbuzný s její nevlastní matkou Markétou Braniborskou. Ten roku 1299 zemřel.

[editovat] Manželství s Václavem II.

V srpnu roku 1300 se Richenza provdala za ovdovělého českého krále Václava II., jehož první manželka Guta Habsburská zemřela o tři roky dříve. Václav tak svůj nárok na polskou korunu podepřel dynastickým svazkem s dcerou posledního korunovaného polského krále. Po sňatku se o Richenzu tři roky starala sestra zesnulé královny Kunhuty, vévodkyně - vdova po Leškovi Černém Griffina Haličská. Pobývaly spolu na hradě Budyni.

Roku 1303 přijela Richenza do Prahy a 26. května byla korunována českou a polskou královnou. Při té příležitosti přijala jméno Alžběta nebo také Eliška, Rejčka je zkomoleninou jejího původního jména.

Václav II. zemřel už v červnu 1305, několik dní po narození svého prvního dítěte s Rejčkou. Případný syn snad měl jednou zdědit Polsko, ovšem narodila se dcera jménem Anežka, která byla později provdaná na slezského knížete Jindřicha Javorského a zemřela bezdětná. V sedmnácti letech se tak z Rejčky stala vdova s nelehkým postavením.

[editovat] Manželství s Rudolfem Habsburským

Eliška se rychle ocitla v nepřízni Přemysloven. Syn Václava II., Václav III., byl zavražděn v roce 1306 a přemyslovský rod tak měl už jen ženské potomky. Vdovou ovšem Rejčka nezůstala dlouho, za druhou manželku si ji zvolil Rudolf Habsburský, který usedl roku 1306 na uprázdněný český trůn - podporovaný částí českého panstva. Jeho sok Jindřich Korutanský, manžel nejstarší Přemyslovny Anny, utekl ze země i s manželkou. Manželství Rudolfa a Rejčky bylo dílem českého panstva, Rudolf si totiž díky manželce mohl nárokovat i polskou korunu. Vybrána mu byla vdova po Václavovi II. také proto, že jedinou neprovdanou Přemyslovnou byla Eliška - tak byla ovšem jeho sestřenicí a ke sňatku by byla nutná papežská dispens.

I ve druhém manželství Eliška brzy ovdověla (1307) a podporovala v nárocích na český trůn Rudolfova bratra a svého ctitele Fridricha. Starší historiografie Rejčce vyčítala prohabsburský postoj, byl to ale především důsledek jejího postavení. Vztahy s Přemyslovnami ji donutily utéct z Pražského hradu a uchýlit se pod ochranu Habsburků.

[editovat] Královna vdova

Eliška Rejčka na malbě neznámého autora ze 14. století

Oba zemřelí manželé na Elišku štědře pamatovali v odkazech. Jako zástavu obdržela pět českých měst (Hradec, Chrudim, Jaroměř, Poličku a Vysoké Mýto).

Rok 1308 znamenal pro Habsburky ztrátu většiny mocenských pozic. Posádky usazené v Eliščiných věnných městech utrpěly drtivou porážku v bitvě u Mýta a nedlouho poté byl v zavražděn římský král Albrecht I. Habsburský. Rakouský vévoda Fridrich, zbaven své hlavní opory, byl nucen vzdát se téhož roku ve Znojmě všech habsburských nároků na český trůn a vzdát generální pardon všem habsburským příznivcům v zemi.

Eliška Rejčka s dcerou se usadily v Hradci Králové. Při příjezdu nového českého krále Jana Lucemburského do Prahy v roce 1310 jej ve vyjednáváních se šlechtickými předáky podpořila i „hradecká královna“. Po jejím boku se začal objevovat mocný šlechtic Jindřich z Lipé. Pán z Lipé se stal Richenziným dlouholetým druhem a milencem (měl již manželku Scholastiku, i proto se ani nemohl s Richenzou oženit).

V zemi vykrystalizovaly dvě skupiny šlechty, jedna vedená Jindřichem a Rejčkou, druhá Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Jindřicha totiž mnozí považovali za většího ochránce českých zájmů než Lucemburka a ctižádostivou královnu Elišku.

[editovat] Válka královen

Pečeť královny vdovy Elišky.

Jindřich z Lipé byl z popudu Elišky Přemyslovny uvězněn na hradě Týřově. Z bitvy dvou královen ovšem vyšla vítězně Rejčka. Většina české a moravské šlechty se za Jindřicha postavila a Jan Lucemburský byl nucen ho propustit a Elišce vyplatil 10 tisíc hřiven stříbra, aby získal její věnná města.

Roku 1318 se Rejčka přestěhovala na Moravu, kde Jindřich zastával úřad zemského hejtmana. Někdy tou dobou začaly i dobré vztahy mezi králem Janem a Rejčkou a jejím životním druhem. Roku 1323 Eliška založila ženský cisterciácký klášter se špitálem na Starém Brně a baziliku Nanebevzetí Panny Marie. Rejčka hospodařila tak dobře, že půjčila peníze i králi Janovi.

Roku 1329: "... v den svatého Rufa mučedníka, zemřel v Brně muž urozený a statečný, Jindřich starší, řečený z Lipé, o němž se často děje zmínka v předcházejícím vypravování, protože byl bohatstvím, mocí a světskou slávou nejvíce nad ostatní pány povýšen. Pro jeho smrt tolik plakala a žalostila královna Alžběta, zvaná Hradecká, že to budilo úžas všech, kdož viděli její nářek. A protože se nechtěla od něho odloučiti jak v životě, tak i v smrti, ustanovila, aby bylo jeho tělo s úctou pochováno v klášteře jejího nového založení."^[1]

Poslední roky života se Eliška usilovně věnovala charitativní činnosti a sbírání svatých ostatků. Zemřela roku 1335 a je pochována v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně po Jindřichově boku.

[editovat] Reference

1. ↑ Zbraslavská kronika. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1976. S. 376.

[editovat] Bibliografie

• FIALA, Z. Předhusitské Čechy. Praha, 1978.
• CHARVÁTOVÁ, K., Václav II. 1.vyd. Praha: Vyšehrad, 2007. 296 s.
• KOPIČKOVÁ, B. Eliška Přemyslovna. Praha, 2003.
• Šarochová, G. V. - Radostný úděl vdovský. Královny-vdovy přemyslovských Čech. Praha, 2004. ISBN 80-86569-24-1
• ŽEMLIČKA, J. Století posledních Přemyslovců. Praha, 1986.
• ŽEMLIČKA, J. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha, 2005.

[editovat] Externí odkazy

Související články obsahuje Portál Středověk

Související články obsahuje Portál Polsko

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Eliška Rejčka

• Dvůr hradecké královny Rejčky
• Rejčka na stránkach města Brna
• Eliška Rejčka
• Jaké měli ženy poslední Přemyslovci? (v příloze záznam rozhlasového pořadu)
• Příběh posledních Přemysloven…
• Eliška Rejčka a Polsko