Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky a klenoty
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Emanuel Šimek (3. dubna 1883, Vatětice – 16. června 1963, Miřenice) byl český archeolog.
Šimek vystudoval v letech 1906-1910 na české univerzitě v Praze historii, prehistorii a geografii (předtím se vzdal důstojnické hodnosti v rakouském námořnictvu). Po nedlouhém období úřednické kariéry a středoškolského působení se v roce 1920 habilitoval na Karlově universitě prací Čechy a Morava za doby římské a roku 1931 byl instalován na nově vzniklé universitní pracoviště v Brně, kde na filosofické fakultě vybudoval v krátké době sice nevelký, ale funkční ústav. Ve vědecké práci pokračoval v kritických studiích – Keltové a Germáni v našich zemích 1934; Velká Germanie Klaudia Ptolemaia I-IV, 1930-1953; Západní Slované a Germáni 1947-1948 atd.; s universitou se rozloučil knihou Poslední Keltové na Moravě 1958.
Ne všechny historické konstrukce, k nimž prof. Šimek dospěl erudovanou analýzou historických zpráv v konfrontaci s archeologickými nálezy, se novými výzkumy potvrdily (názory o kontinuálním osídlení Moravy od doby laténské do doby římské či o původu moravských Valachů až od keltského kmene Volků-Tektoságů jsou již dlouho překonány), Šimek byl ostatně více historickým geografem nežli archeologem. Zanechal však po sobě velké dílo a množství inspirujících myšlenek. Mladým generacím vědců může být vzorem zejména pracovitostí, věčnou touhou po poznání a bezmeznou oddaností vědě.