Emil Hácha

JUDr. Emil Hácha
Portrét Emila Háchy z roku 1930
Prezident Československa
Ve funkci: 30. listopad 1938 – 14. březen 1939
Předseda vlády	Jan Syrový (1938) Rudolf Beran (1939)
Předchůdce	Edvard Beneš
Nástupce	Edvard Beneš
Státní prezident Protektorátu Čechy a Morava
Ve funkci: 15. březen 1939 – 9. květen 1945
Předseda vlády	Rudolf Beran (1939) Alois Eliáš (1939–1941) Jaroslav Krejčí (1942–1945) Richard Bienert (1945)
Narození	12. červenec 1872 Trhové Sviny, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	27. červen 1945 Praha, ČSR
Národnost	Čech
Politická strana	Národní souručenství
Manžel/ka	Marie Háchová
Děti	dcera Milada
Alma mater	Univerzita Karlova
Zaměstnání	soudce, překladatel, politik
Profese	právník
Náboženství	katolík

Emil Hácha (12. července 1872 v Trhových Svinech – 27. června 1945 v Praze) byl prezidentem Česko-Slovenské republiky (1938–1939) a státním prezidentem Protektorátu Čechy a Morava (1939–1945), odpůrcem fašismu. Méně známá je jeho činnost teoretická, literární a překladatelská (je mj. autorem jednoho z překladů knihy Tři muži ve člunu).

Po vzniku Československa (1918) se stal členem Nejvyššího správního soudu, v roce 1925 byl jmenován jeho prezidentem. Byl členem haagského rozhodčího soudu a legislativní rady vlády ČSR. Po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku Mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi byl 30. listopadu 1938 zvolen prezidentem Česko-Slovenské republiky.

14. března 1939 byl pozván do Berlína na jednání se špičkami Německé říše, na kterém byl násilím a výhrůžkami přinucen k souhlasu se vznikem Protektorátu Čechy a Morava. Hácha se mylně domníval, že nacisté budou respektovat uzavřené dohody a mezinárodní právní normy. V prvních letech svého působení ve funkci státního prezidenta byl velmi aktivním politikem, který se zasazoval za práva českého národa. Protestoval u říšského protektora Konstantina von Neuratha proti germanizaci, v říjnu 1939 odmítl slib věrnosti Hitlerovi a v listopadu 1939 požadoval propuštění zatčených vysokoškolských studentů. Byl iniciátorem vzniku Národního souručenství, které měla být zastřešující organizací českého obyvatelstva Protektorátu.

Po příchodu Reinharda Heydricha do Prahy a zatčení protektorátního premiéra Aloise Eliáše se Hácha dostal pod zvýšený tlak okupantů. Osudovým zlomem v jeho životě se stal atentát na Reinharda Heydricha, který v červnu 1942 provedli česko-slovenští výsadkáři. Terorizování českého národa a osobní nátlak nacistů v čele s Karlem Hermannem Frankem podlomily zdravotní a duševní stav sedmdesátiletého státního prezidenta.

Hrob Emila Háchy na Vinohradském hřbitově

Zlomeného Háchu nacisté využívali jako symbol propagovaného „protektorátního vlastenectví v rámci Německé říše“. Jeho zdraví se však vlivem pokračující arteriosklerózy rychle zhoršovalo, proto přestal být pro nacisty zajímavý. Hácha ztratil nejen důvěru domácího odboje a londýnské exilové vlády, ale i okupantů a jejich přisluhovačů.

13. května 1945 byl Emil Hácha zatčen na lánském zámku a dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci, kde 27. června 1945 zemřel.

Jak přiznal i poválečný Národní soud, od ledna 1943 nebyl Hácha odpovědný za své činy. Pro nemalou část českého národa však představoval symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento pokřivený obraz Háchovy osobnosti přežívá u starší generace do dneška.

[editovat] Externí odkazy

• Emil Hácha Stránky věnované tomuto československému a protektorátnímu presidentovi
• Emil Hácha: záznam o jednání v Berlíně v noci z 14. na 15. března 1939

Články

• Politik, který se obětoval, Zdeněk Vališ, 12.7.2002, radio.cz
• Dobrý Čech Emil Hácha – Před 61 lety zemřel prezident, k němuž se nikdo nezná, Viktor Šlajchrt, 11.6.2006, Respekt 24/06
• Chcete zničit Prahu? ptal se Göring Háchy, Jan Gazdík, IDNES 15.3.2007

Tento biografický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.