Emmanuel Lévinas

Emmanuel Lévinas

Emmanuel Lévinas (1. ledna 1906, Kaunas (Litva) – 24. prosince 1995, Paříž) byl významný a velmi originální francouzsko-židovský filosof. Zabýval se hlavně fenomenologií, judaismem a etikou.

[editovat] Životopis

Vyrostl ve zbožné a vzdělané židovské rodině, „s židovským Zákonem (Tórou), s Puškinem a Tolstým“, jak sám napsal. V letech 1923-27 studoval filosofii ve Strasburgu, 1928-29 ve Freiburgu, kde se seznámil s Edmundem Husserlem i Martinem Heideggerem, a od roku 1930 v Paříži. Podílel se na uvedení Husserlova díla do francouzského prostředí a už roku 1934 napsal varovný rozbor „filosofie hitlerismu“. Jako francouzský důstojník byl roku 1940 zajat a strávil pět let v německém zajetí. Teprve po válce se dozvěděl, že všechny jeho příbuzné v Litvě nacisté povraždili. V letech 1946-60 vedl rabínskou vysokou školu v Paříži a důkladně se seznámil s myšlením Talmudu. 1961 se habilitoval knihou „Totalita a nekonečno“, 1967 se stal profesorem v Nanterre, kde se spřátelil s Paulem Ricoeurem a od roku 1973 byl profesorem na pařížské Sorbonně.

[editovat] Dílo

Lévinasovo předválečné dílo je věnováno fenomenologii, zejména problému intuice. Poválečné dílo, psané pod dojmem nacistické šoa, navazuje také na filosofii Martina Bubera a Franze Rosenzweiga. Naivní, „bez-božná“ existence se rozpíná a prosazuje, dokud se nesetká s Tváří druhého, která je sice bezbranná a „nahá“, nicméně přikazuje „Nezabiješ“. Přijetím tohoto příkazu začíná etika, která je v tomto smyslu základem a počátkem filosofie. Tuto základní myšlenku Lévinas potom rozvíjí v nesmírně bohatých i hlubokých analýzách, psaných ovšem nesnadným, dramatickým jazykem, plným překvapivých obratů.

S Druhým se setkávám jako s tím, koho nelze zahrnout do žádné myslitelné jednoty. Vůči každému celku je vnější; tato jeho exteriorita či transcendence probleskuje právě v jeho tváři.^[1]

Oslovení tváří druhého je "poslední událost bytí, événement ultime de l'être", základní, neredukovatelná situace lidství, původnější než zkušenost světa. Lévinas tuto situaci nazývá "být rukojmím za druhého, être otage pour autrui". Ručím za to, že se životem druhého to dobře dopadne.^[2]

Závazek rukojemství za druhého je "an-archický", bez vystopovatelného počátku, přichází z nepamětné minulosti, z "hlubokého kdysi, nikdy dost kdysi", jak Lévinas říká s Paulem Valérym. V této situaci se vždy již nacházím.^[3]

Tento závazek také nevychází z žádné potřeby (besoin), jež by se někdy v budoucnu dala uspokojit (a tím zrušit). Vychází ze zásadně ne-naplnitelné, ne-konečné touhy (désir). Proto s ním nebudu nikdy hotov; vede přes hranice všeho, co lze v nějaké budoucnosti získat nebo vykonat.^[4]

“Mít vědomí znamená právě mít čas.“

“Nemoci se schovat – právě to je já.“

“Krása je zář, jež se šíří bez vědomí zářící bytosti.“

“Přátelství míří ke druhému, láska hledá to, co nemá strukturu jsoucího, co je nekonečně budoucí, co je teprve třeba zplodit.“

“Mír se děje jako tato ochota a způsobilost k řeči.“

“Násilí nespočívá tolik ve zraňování a ničení, jako v přerušování souvislosti osob, ve vnucování rolí, v nichž se nemohou najít.“

“Povinností přibývá s tím, jak se plní. Čím lépe plním svoji povinnost, tím méně mám práv.“

“Tento přístup zpředu, v rozhovoru, nazýváme spravedlností.“

“… starý, to znamená plný sebe sama.“

“Ta stránka bytí, jež se ukazuje ve válce, se soustřeďuje do pojmu totality, jenž ovládá celé západní myšlení. Jednotlivci se tu redukují na nositele sil, jež jim poroučejí bez jejich vědomí. Jedinečnost každé přítomnosti je neustále obětována nějaké budoucnosti, jež z ní má vytěžit objektivní smysl.“

“Tomuto způsobu, jak se představuje Druhý a jak přesahuje moji představu Druhého, říkáme Tvář.“

1. ↑ E. Lévinas, Totalita a nekonečno, Praha 1997, str. 12
2. ↑ B. Casper, Myšlení před tváří druhého. Úvod do myšlení Emmanuela Lévinase, in: týž, Míra lidství - Rosenzweig a Lévinas, Praha 1998, str. 18
3. ↑ B. Casper, Přístup k náboženství v myšlení Emmanuela Lévinase, in: týž, cit. dílo, str. 65
4. ↑ Tamtéž, str. 65-66

[editovat] Spisy v češtině

• Být pro druhého. Dva rozhovory, Praha 1997
• Čas a jiné, Praha 1997
• Etika a nekonečno, Praha 1994
• Existence a ten, kdo existuje, Praha 1997
• Totalita a nekonečno, Praha 1997

[editovat] O Emmanuelu Lévinasovi:

• Casper, B., Míra lidství. Rosenzweig a Lévinas. Praha 1998
• Chalierová, C., O filosofii Emmanuela Lévínase. Praha 1993
• Derrida, J., Sbohem. In: Reflexe 1996
• Tatranský, T., Lévinas a metafyzika. Svitavy 2004

[editovat] Externí odkazy

• Bibliografie Lévinasových spisů i knih o něm - en
• The Emmanuel Levinas web page by Peter Atterton. Obsahuje i krátký životopis - en.
• Nekrolog New York Times - en.
• North American Levinas Society: texty, konference, zprávy - en
• „Emmanuel Levinas,“ by Bettina Bergo. Stanford Encyclopedia of Philosophy.
• On Escape, a review of Levinas' De L'êvasion by Michael R. Michau, Other Voices, January 2005.
• Espacethique : Emmanuel Levinas a etika odpovědnosti - fr/en.
• Institut d'études lévinassiennes- fr.