Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Enrique Stanko Vráz (18. února nebo 8. dubna 1860–20. února 1932 Praha) byl český cestovatel a fotograf, možná bulharského původu. Navštívil různé části Severní, Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky. Během svých cest nasbíral množství přírodnin a uměleckých předmětů, které věnoval Národnímu muzeu. Je autorem několika cestopisů– Z cest E. St. Vráze (1898), Napříč rovníkovou Amerikou (1900), V Siamu, v zemi bílého slona (1901), Čína (1904), Z dalekých světů (1910).
Obsah |
Původ Enrique Stanko Vráze je zahalen tajemstvím. On sám tvrdil, že se narodil 18. února (či 8. dubna) roku 1860 v bulharském městě Veliko Tặrnovo. Jeho otec měl být ruský důstojník nebo diplomat a matka Češka. Mnoho historiků se však snaží toto Vrázovo tvrzení zpochybnit. Spekuluje se o tom, že by se pod pseudonymem Enrique Stanko Vráz mohl skrývat pohřešovaný básník Karel Ilichman, Ferdinand Schpale z Haliče, hrabě Kolowrat nebo nemanželský syn šlechtice Thurn Taxise. Vráz měl údajně vystudovat střední vojenskou školu a začít studovat medicínu ve Švýcarsku, její studium však patrně nedokončil.
Kolem roku 1880 se mladý Vráz vydal do severní Afriky. V přestrojení za Araba se pokoušel dostat z Maroka do muslimského města Timbuktu. Po třech letech marných pokusů se rozhodl dostat do Timbuktu z Gambie. V Gambii ho ale zaskočila malárie, a tak se na cestu vydává až v roce 1885. Vráz však po 322 km plavby po řece Gambii opět onemocněl malárií a musel se vrátit zpět. Na sklonku tohoto roku cestuje po Libérii, Sierra Leone, a po Ghaně, kde byl zajat kmenem Ašantů. Z jejich zajetí se mu však podařilo uniknout. Během svého pobytu v západní Africe nasbíral Vráz nesmírné množství přírodnin, asi 15000 kusů hmyzu, 1200 ptáků, 600 savců a asi 800 kusů jiných předmětů. Velkou část z této sbírky zakoupil britský guvernér a nechal ji vystavit v Dublinu. Vráz však celou řadu z těchto přírodnin věnoval zcela zdarma v roce 1885 Národnímu muzeu.
Ze západní Afriky se Vráz vydal na Kanárské ostrovy, aby se tu léčil z prodělané malárie. Seznámil se zde s polským knížetem Adamem Woronieckým a setkává se zde i se svým přítelem Jaroslavem Brázdou. Vráz se v této době rozhodl, že procestuje Jižní Ameriku od východu na západ. Společně s Brázdou a Woronieckým se vydal v červenci 1889 na parníku Olinde Rodriguez na cestu do Jižní Ameriky. Po zastávkách na karibských ostrovech Guadeloupe, Martinik a Trinidad se vyloďují ve Venezuele. Avšak kníže Woroniecký umírá již po třech dnech na žlutou zimnici. Díky prodeji balaty získává Vráz po dvou letech dostatek finančních prostředků a vydává se 23. listopadu 1892 na parníku Bolívar proti proudu Orinoka. Od města Caicara pluje na deset metrů dlouhé kanoi Praga po Orinoku a po řece Rio Negro až do brazilského Manausu. 3. července 1893 vyráží z Manausu na parníku Perseveranza proti proudu Amazonky. V polovině července se dostává k peruánským hranicím. Po výpravě za kmenem „lovců lebek“ z okolí řeky Ucayali a po krátké cestě za sběrači kaučuku, se v říjnu vydává do peruánských And. Po překonání několika průsmyků se dostává do městečka Cajamarka a 27. listopadu 1893 doráží do přístavu Pacasmayo na březích Tichého oceánu. Tím je jeho cesta napříč Amerikou u konce. Na chilském parníku Maipo připlouvá do Panamy a odtud se po krátké zastávce ve Venezuele dostává v roce 1894 do Evropy. V polovině července toho roku konečně přijíždí do Prahy s množstvím sbírek a fotografií. Přiváží s sebou také čtyřiačtyřicet ptáků a různých savců pro pražskou zoologickou zahradu. Avšak v této době zoologická zahrada nebyla ještě vybudována, a tak je Vráz nucen všechna zvířata po krátké výstavě na Perštýně prodat do Vídně.
Po sérii přednášek v českých a moravských městech se Vráz v listopadu 1895 vydává do Severní Ameriky. Pořádá přednášky pro českou menšinu v Chicagu a New Yorku a USA opouští až v lednu 1896. Po 22 dnech plavby se dostává do Japonska. V Tokiu a Jokohamě nakupuje na úvěr množství uměleckých předmětů, které odesílá do Prahy a doufá, že se mu je podaří výhodně zpeněžit. Bohužel o ně není zájem a Vráz musí asi 10 000 zlatých zaplatit ze svých prostředků. Z Japonska se vydává do centrální Číny, kde se plaví po řece Jang-c'-ťiang až do Šanghaje. Přes Šanghaj, Nanking a Hongkong se dostává do Singapuru. Tento přístav se stal jeho výchozím bodem pro cestu na Borneo, kde chtěl lovit orangutany. Přibližně dva měsíce pobýval mezi Dajáky v povodí řeky Sadongu, Batang Luparu a Simujanu. Z Bornea se po krátké zastávce v Singapuru vydává v říjnu 1896 přes Moluky na Novou Guineu. V prosinci roku 1896 se dostává na území lidojedů Hatamů. Dostává se do sporů s domorodci, dochází mu zásoby a jeho průvodci odmítají pokračovat v cestě do vnitrozemí. Vráz se tedy zklamán vrací na pobřeží. Během své cesty však udělal mnoho geografických objevů a odváží si s sebou mnoho cenných přírodnin. Většinu z této unikátní sbírky, ve které byly i rajky či paježura, však musí odprodat do Londýna, protože Praha neměla dostatek peněz k úhradě dopravy do Čech. Po malé odbočce do Thajska se Vráz vrací v roce 1897 zpět do Evropy.
Po pár měsících však odjíždí do Venezuely a z Venezuely po zastávce na Kubě přijíždí do USA, kde v Chicagu žije jeho snoubenka Vlasta Geringerová, dcera českého nakladatele, kterou poznal již v Praze u Náprstků. Po svatbě v prosinci 1897 se společně vydávají na svatební cestu do Mexika, kde mimo jiné vystupují na sopku Popocatepetl. V roce 1899, po sérii přednášek, přijíždí do Arizony a Nového Mexika za indiány kmene Hopi a pořizuje množství unikátních fotografií.
Boxerské povstání v Číně v roce 1900 opět vzbudilo ve Vrázovi zájem o tuto zemi. V lednu 1901, krátce po potlačení povstání, připlouvá Vráz do města Tiencinu, ze kterého pak vlakem přijíždí do Pekingu. V Pekingu se jako jeden z prvních Evropanů prochází po Zakázaném městě a pořizuje jeho fotografie. Po třech měsících v Číně se vydává do Mandžuska a odtud do Koreje, kde je hostem samotného korejského prince. Zpět do Evropy cestuje z Vladivostoku přes Sibiř a Moskvu. V Evropě se příliš nezdrží (nezastavil se ani v Praze) a přes Brémy přijíždí do USA, kde žije společně se svou ženou a se svými dětmi, synem Vítězslavem a dcerou Vlastou.
V letech 1903–1904 objíždí hlavní města Jižní Ameriky, kde především fotografuje a pořádá přednášky. Roku 1904 navštěvuje již podruhé Mexiko a zde se společně s americkým archeologem E. H. Thompsonem zúčastňuje vykopávek v mayském městě Chichén Itzá. V roce 1907 se na krátkou dobu stěhuje do Prahy, ale kvůli nedostatku finančních prostředků se musí vrátit zpět do USA. Po návratu do USA vstupuje Vráz postupně do politiky, je totiž zplnomocněn pražskou Národní radou, aby založil její americkou větev. Postupně se naplno zapojuje do čechoamerického společenského života, dokonce spolupracuje i na předvolební kampani příštího prezidenta Wilsona. Právě v této době začíná mít Vráz potíže se srdcem a na jeho levé paži se objevují známky rakoviny, kterou zastaví až amputace paže v roce 1920. Natrvalo se Vráz se svou ženou a dcerou vrací do Prahy 31. srpna 1921. Nezískává práci ani v Národním, ani v Náprstkově muzeu. Zdrojem peněz jsou mu pouze jeho přednášky a literární honoráře, proto také žije v dělnické čtvrti v Holešovicích. Začíná často trpět těžkými depresemi, které si léčí v podolském sanatoriu profesora Prusíka. Dne 20. února 1932 Vráz umírá, ve svých dvaasedmdesáti letech.
