Epiteton

Epiteton je básnický přívlastek (řecky epithos – přidaný), který „výslovně pojmenovává vlastnost“ substantiva.^[1] Jde o jeden z uměleckých jazykových prostředků, který zdůrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim.

Bývají rozlišovány dva druhy epiteta. Vyjadřuje-li přívlastek běžně připisovanou vlastnost, jde o epiteton constans (epiteton stálé či ustálené), např. „širé pole, zelený háj“. Přisuzování neobvyklé vlastnosti pak označujeme jako epiteton ornas (epiteton zdobné, ozdobné), např. „zemřelá slova“.

Epiteta řadíme mezi básnické tropy, protože vytváří se svým podstatným jménem vztah metafory či metonymie.

[editovat] Reference

1. ↑ Encyklopedický slovník češtiny. Příprava vydání Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 604 s. ISBN 80-7106-484-X. S. 127.