Ermitáž

Ermitáž – Zimní palác

Ermitáž (plný ruský název: Госуда́рственный Эрмита́ж; od fr. hermitage – „poustevna“) v Petrohradu je jedno z největších a nejznámějších muzeí v Rusku i v celém světě. Jeho sbírky, které čítají okolo 3 miliónů položek, jsou uloženy v šesti budovách na břehu řeky Něvy; nejznámější z nich je Zimní palác.

Sbírky byly založeny roku 1764 carevnou Kateřinou II. Velikou, veřejnosti byly zpřístupněny až v roce 1852. Oficiální status muzea má Ermitáž teprve od revolučního roku 1917.

[editovat] Popis

Celý komplex Ermitáže sestává z pěti budov - Zimního paláce, Malé, Staré a Nové Ermitáže a Divadla Ermitáže. Zimní palác dala v letech 1754-1761 postavit dcera Petra Velikého Alžběta Petrovna na břehu Něvy na jednom ze dvou hlavních ostrovů - Vasilijevském. S více než tisíci pokoji a šesti tisíci obyvateli včetně služebnictva se stal milníkem historie. Rodili se tu, radovali, vládli i umírali ruští carové. Skvost barokní architektury, postavený samozřejmě také italským architektem Rastrellim, měl původně obytný charakter a byl nejdůležitějším místem Petrohradu - odtud se řídilo celé impérium.

Hned vedle dala Kateřina Veliká podle francouzského vzoru postavit původní obrazárnu – Ermitáž, poté co koupila v roce 1764 v Německu první kolekci obrazů. Postupně sem proudila další umělecká díla zakoupená po celém světě. Časem jich bylo tolik, že jedna budova nestačila. Dnes se Ermitáží rozumí prostory původní obrazárny propojené se Zimním palácem a dalšími třemi paláci v sousedství. Díky tomuto počinu snad už dějiny Alžbětě Petrovně, této trochu zvláštní dceři Petra Velikého, odpustily, že měla v Petrodvorci téměř v každém koutě otcova oblíbeného paláce přichystanou pušku a bez zábran lovila přímo z oken všechno, co se jen pohnulo.

Interiéry Zimního paláce vytvořil v letech 1754 až 1762 italský mistr Francesco Bartolomeo Rastrelli jako oficiální královskou rezidenci ruské císařské rodiny. Jednotlivé prostory však byly v následujících letech několikrát přestavovány, zejména po požáru v roce 1837. Jednou z částí, která si zachovala dodnes svou barokní výzdobu je Hlavní neboli Jordánské schodiště. Ermitáž nebyla naštěstí zničena ani v době proletářské revoluce zásluhou Lenina, který tyto poklady ihned po dobytí Zimního paláce prohlásil za majetek veškerého lidu a zakázal jejich rabování. Jediné, co tak padlo 7. listopadu za oběť revolucionářům, bylo víno v carských sklepích.

Dnes vlastní muzeum údajně téměř tři milióny exponátů. I když nejsou ani zdaleka všechny vystaveny, prohlídka asi 300 výstavních sálů zabere jen při rychlém proběhnutí minimálně půl dne. Kdosi matematicky nadaný spočítal, že pokud by chtěl člověk vidět všechna díla a na každé věnoval třicet vteřin, potřeboval by na jejich prohlídku více jak devět let.

Nejnavštěvovanější je zřejmě kolekce západoevropského umění, nacházející se v prvním patře. Mezi obrazy lze spatřit Madonnu s dítětem Leonarda da Vinciho, Rubensovo Sejmutí z kříže nebo Návrat marnotratného syna od Rembrandta van Rijna, ze soch je to například Michalangelův Schoulený chlapec.

Druhá polovina prvního patra je vyhrazena ruské kultuře. Nejcennějšími exponáty zde jsou náhrobky, oltáře a ikonostasy ze starých ruských kostelů. Rovněž výzdoba místností v této části Ermitáže patří mezi nejúchvatnější: Malachitový sál, Budoár, Zlatý přijímací pokoj, Bílý sál.

Druhé patro, určené východní kultuře je díky probíhajícím úpravám momentálně z větší části zavřeno. Přízemí sice taky není kompletně přístupné, ale většinu památek ze starého Egypta a antického Řecka i Říma si tady prohlédnout lze.

Podobně jako ve všech ostatních historických objektech, i v Ermitáži je povoleno za poplatek fotografovat a filmovat. V obrazové části galerie však leží malá, nenápadná místnost, kde už z dálky upozorňují na zákaz fotografování a natáčení. Nekompromisní žena to osobně zkontroluje. Dokud nebude ukončen mezinárodní proces kvůli pěti dílům van Gogha, na která si dělá nárok ruská i německá strana. V době druhé světové války si jednotlivé země vzájemně kradly umělecké skvosty a van Goghovy obrazy jsou typickou vojenskou kořistí Ruska.

V jiné místnosti obrazárny se v roce 1985 jakýsi maniak vrhl na obraz Rembrandta van Rijna. Světoznámá Danaé z řecké mytologie, uvězněná vlastním otcem ve věži paláce, ke které se zamilovaný Zeus vkrádá přeměněný ve sluneční paprsek, utrpěla vážné škody po dvou zářezech nožem namočeným v kyselině. Strážci sice obraz hned strhli a polévali vodou, aby kyselinu zředili, ale zpočátku to vypadalo, že je obraz už navždy ztracený. Trvalo dlouhých dvanáct let, než se vrátil na své místo. Dnes je chráněn neprůstřelným sklem a dokonale zabezpečen.

[editovat] Odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Ermitáž

• Oficiální stránky Ermitáže

Tento článek o ruském místopise je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.