Evžen Oněgin

Ilja Repin: Souboj Oněgina s Lenským

Evžen Oněgin (Rusky: Евгений Онегин, BGN/PCGN: Yevgeniy Onegin) je román ve verších napsaný romantickým básníkem Alexandrem Sergejevičem Puškinem. Je to jedna z klasických knih ruské literatury a její hrdina sloužil za vzor mnoha jiných ruských literárních hrdinů. Byla publikována jako seriál mezi lety 1823 až 1831. První souborná edice byla vydána v roce 1833; současná kanonická edice je z roku 1837.

[editovat] Dějová zápletka

Titulní postava románu, Evžen Oněgin – mladý floutek z vyšší společnosti, který tráví své petrohradské dny dílem v nečinnosti, dílem návštěvami různých plesů a večírků plných konvencí a přetvářky, opouští rušný společenský život velkoměsta, který ho již stejně nudil, a stěhuje se na venkovské sídlo, které zdědil po svém strýci. Jeho melancholie („chandra“) ho ale neopouští. Jedinou společností je mu básník Lenský. Ten ho seznámí s rodinou Larinů, chce mu totiž představit svou milou nastávající, Olgu. U nich potká Oněgin Taťjánu, která se do něj osudově zamiluje. Taťjána mu napíše dopis, kde se vyznává ze své lásky. Oněgin neodpovídá. Když se ho pak Taťjána táže, jestli ji miluje a proč neodpověděl, odpoví chladně, vyhýbavě a zároveň varovně: jejich manželství by prý nebylo štěstím. Později je Lenským pozván k Larinovým na oslavu Taťjánina svátku. Když zjistí, že si každý myslí, že je zde kvůli Taťjáně, dokonce jako její nápadník, rozhodne se vyjádřit svůj vzdor nešťastným způsobem – celý večer tančí s Olgou. Rozhněvaný Lenský vyzve Oněgina na souboj. V souboji je Lenský zabit. Po této nešťastné smrti bývalého přítele Oněgin uniká, putuje po Rusku. Nakonec zamíří do Moskvy, kde potká Taťjánu, nyní již manželku významného šlechtice a jednu z vůdčích osobností společenské scény. Stala se z ní chladná, zklamaná žena. Nyní se dvoří Oněgin jí. Napíše jí několik dopisů, zůstanou bez odpovědi. Nakonec jí vyznává lásku, ale je odmítnut podobně povýšeným způsobem, jakým odmítnul on ji.

[editovat] Význam

Evžen Oněgin je vrcholným Puškinovým dílem. Je použita takzvaná oněginská sloka, skládající ze 14 veršů. Oněgin je zde ukázkou zbytečného člověka, cynika s pokřiveným pohledem na svět, od kterého je odtržen. Jeho protikladem je citově založená a naivní Taťjána (dokud se v Moskvě sama nestane chladnou, jak se jím stal Oněgin v Petrohradě).

[editovat] Ukázka

Taťánin dopis Oněginovi

(přeložil Josef Hora)

[editovat] Adaptace

[editovat] Hudba

Podle románu složil ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij stejnojmennou operu, která měla premiéru roku 1879.

[editovat] Film

• Evžen Oněgin (1911, Евгений Онегин), Rusko, režie Vasilij Gončarov, němý film,
• Evžen Oněgin (1958, Евгений Онегин), Sovětský svaz, režie Roman Tichomirov,
• Evžen Oněgin (1984, Evgeniy Onegin), USA, režie Kirk Browning, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále,
• Evžen Oněgin (1988, Eugene Onegin), Velká Británie, režie Petr Weigl, filmové zpracování Čajkovského opery v ruském originále,
• Evžen Oněgin (1994, Yevgeny Onyegin), Velká Británie, režie Humphrey Burton, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále,
• Evžen Oněgin (1999, Onegin), USA, režie Martha Fiennesová,
• Evžen Oněgin (2002, Eugène Onéguine), Francie, režie Don Kent, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále,
• Evžen Oněgin (2007, Eugen Onegin), Rakousko, režie Brian Large, televizní zpracování Čajkovského opery v ruském originále.

[editovat] Česká vydání

• Eugen Oněgin, Václav Vetterle, Písek 1860, přeložil Václav Čeněk Bendl-Stránický,
• Evžen Oněgin, Jan Otto, Praha 1892, přeložil Václav Alois Jung, znovu 1900, 1913, 1919, 1923 a 1926.
• Eugen Oněgin, E. K. Rosendorf, Praha 1927, přeložil Václav Čeněk Bendl-Stránický,
• Jevgenij Oněgin, František Topič, Praha 1935, přeložil Jindřich Najman,
• Evžen Oněgin, Sfinx, Praha 1937, přeložil Václav Alois Jung, poslední desátý zpěv přeložil po prvé do češtiny Bohumil Mathesius,
• Eugen Oněgin, Melantrich, Praha 1937, přeložil Josef Hora, znovu 1940 a 1945,
• Výbor z díla II. - Eugen Oněgin, Svoboda, Praha 1949, přeložil Josef Hora, poslední desátý zpěv přeložil Bohumil Mathesius,
• Eugen Oněgin, František Borový, Praha 1949, přeložil Josef Hora, poslední desátý zpěv přeložil Bohumil Mathesius, znovu Družstevní práce, Praha 1952, SNKLHU, Praha 1954, 1956, 1958 a 1962 a Naše vojsko, Praha 1955.
• Evžen Oněgin, Svět sovětů, Praha 1966, přeložila Olga Mašková, znovu Lidové nakladatelství, Praha 1969, Odeon, Praha 1987 a Levné knihy KMa, Praha 2008.
• Eugen Oněgin, Lidové nakladatelství, Praha 1975, přeložil Josef Hora, znovu Odeon, Praha 1977.
• Evžen Oněgin, Romeo, Praha 1999, přeložil Milan Dvořák, znovu 2007.